VII. expedice SAROS (13): Cesta domů a Aere Ra!
Autor: Petr Horálek
Let domů. Na cestě na Nový Zéland byla noc. Skrz okénko jsem se kochal velkým Magellanovým mračnem a stáčející se Mléčnou dráhou, která si k ránu lehla nad obzor a vypadala jako vzdálená hradba oblačnosti. Musím uznat, že novozélandské aerolinie jsou zatím nejlepší, jakými jsem letěl. Technicky skvěle vybavené, skvělé jídlo a občas i ta letuška (i když tu bylo nepoměrně více stewardů). Stejně příjemné je i aucklandské letiště, položené do divoké hornaté přírody nedaleko oceánu.
Autor: Petr Horálek
Autor: Hana Druckmüllerová
Autor: Petr Horálek
Autor: Petr Horálek
Závěrem: Svědek ráje...
Co dodat? Poslední úplné zatmění Slunce před dvou a půlletou přestávkou jsem neviděl. Avšak nemyslete si, že jsem tím ztratil k zatměním patřičný apetit. Popravdě spíš naopak. Navíc, viděl jsem mnoho jiných věcí. Viděl jsem dobrosrdečnost lidí, kteří neznají pochmurnou evropskou mentalitu. Zato jsou oddaní bohu, protože je jejich oporou. Nejsem sice věřící, ale jejich víru silně respektuji a závidím jim jejich vyrovnanost. V jejich jazyce neexistuje vykání, takže si nepotrpí moc na formality. Jsou prostě přátelé od potkání do loučení. Viděl jsem odhodlání, píli a ohromnou práci, která mohla vést k úžasným výsledkům. Měsíce mravenčího snažení pro minuty úkazu na nebi. Hana Druckmüllerová, o níž je řeč, si ale vrásky nepřipouští. Její odhodlání je ještě silnější a svůj projekt, který očividně obrovský smysl má, určitě bude dále se svým otcem zlepšovat. Dva a půl roku k zatmění Slunce v Austrálii 13. listopadu 2012 je dost dlouhá doba na ještě důkladnější přípravu. I když z mého pohledu už jsou tak na krajíčku dokonalosti, Hana říká, že pořád je co zlepšovat. V neposlední řadě jsem konečně spatřil tu vytouženou jižní oblohu, o které mi doposud lidé jen s úžasem vyprávěli. A dokonalou přírodní tmu. Už vím, co leží tam za horizontem, když v létě koukám do souhvězdí Střelce a v knihách píšou, že tím směrem je Mléčná dráha nejkrásnější. Už vím, jaký svět se nachází v místech, která nepodrobný atlas zobrazuje zdánlivě prázdnou modrou plochou listu s nápisem Tichý oceán. Jak praví přísloví – Svět obzorem nekončí. A nakonec – byl jsem tam. Obklopen oceánem bez milosti, omámen voňavým větrem a světem tak podobným tomu našemu a přitom tak rozdílným. Až se mě někdo zeptá, jak si představuji ráj, odpovím mu: „Já si ho nemusím představovat. Já jsem tam byl...“
Seriál
- VII. expedice SAROS (1): Úvod do svědectví z ráje
- VII. expedice SAROS (2): Dny prvních příjemných ran
- VII. expedice SAROS (3): Přeministrovaná Avarua a kopeček u nemocnice...
- VII. expedice SAROS (4): Laguna, šátky a ženy
- VII. expedice SAROS (5): Blízká setkání s Trumpetovou rybou
- VII. expedice SAROS (6): Vysmátý George, váhové limity a tanečnice
- VII. expedice SAROS (7): Raemaru aneb Hledej červený šátek
- VII. expedice SAROS (8): Mangaia znamená Mír
- VII. expedice SAROS (9): Den, který bych chtěl vymazat z paměti
- VII. expedice SAROS (10): Švýcaři a turecký Měsíc
- VII. expedice SAROS (11): Cross island a božský hlas
- VII. expedice SAROS (12): Bible a věda v obchodě s hudbou
- VII. expedice SAROS (13): Cesta domů a Aere Ra!