VII. expedice SAROS (10): Švýcaři a turecký Měsíc

Vtipné překvapení mě čekalo až na Resortu, kde mě chytila Hanka se slovy: „Víš, že jsme v novinách? Caren mi dala peníze, máme jim koupit čtvery výtisky...“ A dál už si nazouvala boty, že nedaleko je obchoďák, kde noviny mají. Tak jsme se tam radostně vypravili. Za pultem stála místní žena, kterou okamžitě zaujalo, že kupujeme šest výtisků (ještě dva pro každého z nás) a hned se s námi dala do řeči. Odkud že jsme, že ji těší naše fotka v novinách, že to je druhé zatmění na Cookových ostrovech po asi 40 letech. Že to zatmění viděla, když jí bylo šest, a to na ohnuté palmě, na které se běžně děti bavily tím, že se po ní klouzaly. Nakonec jsme jí řekli, že Cookovy ostrovy mají na zatmění velké štěstí – v prosinci uvidí zatmění Měsíce. Diskuze to byla tak vášnivá, že další kupci za námi jen jemně naznačovali, že už by rádi zaplatili... To vtipné překvapení bylo vzápětí, když jsem noviny otevřel. Pod velkou fotkou se mnou, Hanou, Ronem a naší montáží, jak smutně koukáme do beznadějně zatažené oblohy, ležel titulek „Američan Ron Royer a Hana Druckmüllerová s Petrem Horálkem ze Švýcarska otáčí jejich pohled k obloze“. Takže od té doby už nikdy víc nejsem Čech. Přeci co je psáno, je dáno...

Malá procházka po pláži v odpoledních hodinách odhalila kouzlo místního živočišného světa. Drobní uličníci běžně uniknou lidskému zraku, takoví už korýši jsou. Ale když jdete pomalu, tiše a opatrně, nezastaví se na místě a neschovají se bezpečně do ulity. Pak se občas divíte, jak rychle tihle krabi s domečkem utíkají. Tím kolorit nekončí. Moře vyplavuje pestrobarevné mušle a lastury, korály i ulity bez krabů. Nebo naopak kraby bez ulit...

K večeru jsem pak netrpělivě vyhlížel Měsíc, který by měl být starý asi 36 hodin. Ne proto, že bych jej nikdy neviděl, ale proto, že ze sklonu zodiakálního světla se dal očekávat mimořádný zjev – Měsíc by tu měl zapadat kolmo k obzoru a ležet tak na obloze svým osvětleným srpkem jako brouk na zádech. Západní obzor ještě sužovala poslední hustá oblaka, ale bylo víc než jasné, že to spatříme. A skutečně. Asi půl hodiny po západu Slunce (který mimochodem stál za to), se mezi mraky asi 20° nad obzorem konečně ukázal. Prodíral se černým závojem a kousek od něho jsme vzápětí našli Merkur. Zkoušel jsem hledat i kometu C/2009 R1 McNaught, ale jednoznačně zůstala u svého původního chování a nijak výrazně po průchodu přísluním nezjasněla. Každopádně turecký Měsíc, jak jej někteří přezdívají podle tvaru na turecké vlajce, byl další mimořádný obraz, jaký mi tato pacifická obloha umožnila spatřit. Po setmění se pak ve šňůře v zodiakálním světle „utápěly“ Měsíc nepříliš jasně zářící popelavým svitem, Merkur, Venuše, Mars a Saturn. Měsíc pak pro silnou oblačnou extinkci u obzoru zmizel z dohledu dřív, než se stihl ponořit za oceán.

•