Kolikrát za život se stane, že Mezinárodní kosmická stanice přelétne před Měsícem tak, aby to bylo pozorovatelné přímo z vaší hvězdárny, Měsíc byl krátce po super úplňku (tedy úplňku, který nastal v minimální vzdálenosti Měsíce od Země) a ještě k tomu byla jasná obloha a první jarní den? Všechny tyto okolnosti nastaly včera večer a astrofotograf Aleš Majer toho využil.
Nenechte si ujít videohovor s astronautem na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS) – v historii Česka vůbec první videohovor s ISS! Koná se 4. 12. 2017 od 13 hodin Zengerově posluchárně (KN:E-107) v Praze na ČVUT na Karlově náměstí a kromě samotného videohovoru s italským astronautem Paolem Nespoli se můžete těšit na zajímavé přednášky, demonstrační pokusy, mobilní planetárium či virtuální realitu.
Život astronautů na ISS je z mnoha příčin závislý na obrovském objemu přenášených dat. Ta slouží k mnoha různým účelům – pozemní týmy s jejich pomocí řídí chod stanice, ale také mohou dálkově obsluhovat nejrůznější experimenty, zjišťovat výsledky vědeckých měření, sledovat technický stav všech možných systémů, ale i zdravotní stav posádky, nebo přijímat živé záběry s vysokým rozlišením z kamer rozmístěných po celé stanici. Každý kousek těchto dat cestuje na zemi poměrně komplikovanou cestou přes systém Space Network a již brzy se stanice dočká zdvojnásobení objemu dat, které může přenést za jedinou sekundu.
Které jídlo udělá astronautům největší radost? Lidé jsou různí, ale nejčastěji to bývají pokrmy čerstvé – ideálně šťavnaté – jako je třeba vlastnoručně vypěstovaný salát. Nyní se na ISS dělají v tomto směru první kroky, které by mohly najít využití v příštích desetiletích, až se lidstvo vydá na delší toulky vesmírem. Ovšem nejen to: Kosmické zemědělství může pomáhat zemědělcům pozemským.
Letos na podzim měla z kosmodromu Bajkonur odstartovat kosmická loď Sojuz TMA-18M, která měla na ISS dopravit ruského kosmonauta Sergeje Volkova, jeho dánského kolegu Andrease Mogensena a zpěvačku Sarah Brightman – devátého platícího návštěvníka ISS a teprve druhou ženu v této roli. Stanice by se tak po šesti letech dočkala návštěvy kosmického turisty. Součástí desetidenního pobytu mělo být i pěvecké vystoupení. Detaily smlouvy sice nejsou veřejné, ale kvalifikované odhady hovoří o částce okolo 50 milionů dolarů. Její mise měla skončit návratem v Sojuzu TMA-16M spolu s Mogensenem a Gennadijem Padalkou.
Čas od času se objeví nenápadné náznaky toho, jak by mohla kosmonautika vypadat, až skončí životnost Mezinárodní vesmírné stanice. Nedávno se objevila jedna z těchto zpráv. Důvěryhodnost zprávy je sporná, protože o ní informoval jako první web rt.com, takže bychom k ní měli přistupovat s rezervou. Teprve až později začaly informace přebírat i další portály. Podle zprávy to vypadá, že šéf Roskosmosu, Oleg Komarov, informoval o tom, že Roskosmos a NASA budou spolupracovat na nástupci Mezinárodní vesmírné stanice. Jednání měla probíhat na Bajkonuru před nedávným startem roční posádky na ISS.
Mezinárodní vesmírná stanice je bezesporu unikátním projektem, který umožňuje provádět široké spektrum vědeckých výzkumů. Kromě jiného ale slouží i jako nenapodobitelný inkubátor nových technologií, které by se jinak prosazovaly jen komplikovaně. ISS se například používá k vypouštění malých družic, takzvaných cubesatů. NASA se nyní rozhodla tuto spolupráci rozšířit, když přijala návrh firmy NanoRacks, která by ráda vyvinula první přechodovou komoru, jež bude financována z komerčních zdrojů. Nějaký čas se o projektu jen diskutovalo, ale nyní se vše přesouvá mnohem blíže k realizaci.
Včera 8. dubna 2020 odpoledne nastal poměrně vzácný úkaz, fotografovatelný z úzkého pásu na území jižních, středních a východních Čech. Před slunečním diskem se na prchavcýh 81 setin sekundy ukázala silueta Mezinárodní kosmické stanice ISS. Kosmická stanice byla v době fotografování zhruba 575 km daleko a byla perfektně orientovaná ke Slunci tak, že se na snímcích ukázaly její solární panely. Podobných přeletů nás čeká na území Česka v následujících měsících více. Chtěli byste si také nějaký úspěšně zaznamenat?
Ve středu 11. září 2024 se na cestu k Mezinárodní vesmírné stanici (ISS) vydá ruská kosmická loď Sojuz MS-26 s dvěma ruskými a jedním americkým astronautem. Tím bude Donald Pettit, který se stane nejstarším člověkem, který bude na palubě orbitální stanice ISS za její více než pětadvacetiletou existenci dlouhodobě žít a pracovat. V prostředí mikrogravitace kosmického prostoru prožije zhruba půl roku a zpátky domů by se měl vrátit až v březnu příštího roku.
Viděli jste někdy na obloze Mezinárodní vesmírnou stanici (International Space Station - ISS)? Pokud ano, tak jistě víte, že na obloze vypadá jako taková pohybující se světlá tečka, která, pokud není alespoň dostatečně jasná, tak nikoho nepřiláká. Na Astronomické expedici v Úpici jsme minulý rok na Mezinárodní vesmírnou stanici namířili dalekohled a prohlédli jsme si ji zblízka. To vše jsme zdokumentovali a nyní si můžete prohlédnout naše výsledky.
Podívejte se na náš rozhovor s astronautem Chrisem Hadfieldem, který se proslavil zejména hudebním číslem na palubě ISS. Jeho úspěchy ale zdaleka u hudebních výstupů nekončí. Hadfield během svých tří letů navštívil stanici Mir, podnikl dva výstupy do volného prostoru, velel pohotovostní opravě ISS a celkem na oběžné dráze strávil 166 dní.
Publikovaný snímek oblaku typu cumulonimbus vyfotografovala posádka Mezinárodní kosmické stanice ISS nad africkým kontinentem. Mnoha meteorology je tento mrak považován za jeden z nejúchvatnějších oblačných útvarů. Oblaka typu cumulonimbus vznikají v důsledku silného dynamického tepelného proudění (konvekcí) teplého, vlhkého a nestabilního vzduchu. Vzduch ohřívaný od povrchu zahřátého Sluncem stoupá vzhůru s kapičkami vody zkondenzovanými během vzestupu při setkání se studeným vzduchem ve větších výškách. Masa stoupajícího vzduchu rovněž expanduje a ochlazuje se vzhledem ke klesajícímu atmosférickému tlaku. Tento typ konvekce (stoupavých proudů) je běžný v oblastech pozemských tropů.
Aktuální válečný konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou se promítá i do spolupráce s řadou států v kosmonautice. Nejvýznamnější je další spolupráce na provozování Mezinárodní vesmírné stanice ISS a připravovaný start rusko-evropské mise ExoMars2022. Vyhlášené restrikce vůči Rusku ale mohou ovlivnit i další oblasti kosmické spolupráce na dlouhé roky nebo plánované či již probíhající projekty úplně zastavit.
Ztráta spojení se startující nákladní lodí, znepokojivá padající hvězda na sibiřském nebi, to byl včerejší start nákladní lodi Progress k Mezinárodní kosmické stanici, který nakonec vůbec nedosáhl oběžné dráhy. Co se stalo?
Přesně před 20 lety v 8:52:47,241 SEČ odstartovala z kosmodromu Bajkonur nosná raketa Sojuz-U ďábelského výrobního čísla A15000-666. Po 8 minutách a 50 sekundách letu úspěšně dopravila na oběžnou dráhu pilotovanou kosmickou loď Sojuz TM-31 (výrobní číslo 205). Na její palubě byla trojice kosmonautů – velitel Jurij Pavlovič Gidzenko, palubní inženýři Sergej Konstantinovič Krikaljov a William McMichael Shepherd. Posádka to byla mezinárodní a také mířila k zárodku Mezinárodní kosmické stanice ISS tvořeného dvěma ruskými moduly Zarja a Zvezda a americkým modulem Unity se dvěma přechodovými tunely PMA-1 a -2.
Institut lékařsko-biologických problémů Ruské akademie věd (IMBP RAN) pracuje na dokončení výroby nové generace kosmického skleníku Lada 2, ve kterém budou pokračovat výzkumy složitějších rostlin na palubě ruského segmentu Mezinárodní vesmírné stanice ISS. Výzkumné zařízení je připravováno ke zkouškám; po jejich ukončení bude rozhodnuto o zařazení experimentu Rastěnije do programu vědeckého výzkumu při letech ruských kosmonautů. Předpokládá se, že nový kosmický skleník bude dopraven na palubu ISS koncem roku 2016 nebo počátkem roku 2017.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 2. 11. do 8. 11. 2020. Měsíc ubývá k poslední čtvrti. Večer jsou nízko nad jihozápadem Jupiter a Saturn, během noci stoupá vysoko Mars. Ráno je vidět jasná Venuše, přidá se i zjasňující Merkur. Aktivita Slunce se zvýšila. Sonda OSIRIS-REx úspěšně uložila vzorky s odebraným materiálem planetky Bennu do návratového pouzdra. NASA potvrdila výskyt molekul vody i na sluncem ozářených místech Měsíce. Připravuje se start rakety Atlas V s tajným nákladem a novým typem motorů na tuhé palivo. Před dvaceti lety přiletěla na ISS první stálá posádka. Od té doby je stanice nepřetržitě obydlena.
„Všichni poletí na kosmickou stanici, jeden z nich se projde po Měsíci,“ sliboval při představování nového evropského oddílu kosmonautů ředitel ESA Jean-Jacques Dordain. S Měsícem se trochu zmýlil, což ale bylo dáno veletočem v americké kosmonautice o rok později. S cestou na kosmickou stanici ale zřejmě ne: všichni členové oddílu ji už mají za sebou, jsou na ISS nebo se na cestu intenzivně připravují. A první z nich se dokonce začal připravovat k druhé návštěvě této základny. Ale hezky popořádku. Jako první ze šestice dostal příležitost ochutnat slasti i strasti stavu beztíže italský kandidát Luca Parmitano: letěl v lodi Sojuz TMA 09M od 28. května do 11. listopadu 2013 a byl členem 36./37. základní posádky. „Proslavil“ se především tím, že se mu během druhého výstupu do otevřeného prostoru dostala do přilby skafandru voda – a on se (ne vlastní vinou) málem utopil.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.
Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové
The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4
