Související stránky k článku Nenechte si ujít těsné setkání Venuše se Saturnem
Rok 2019 je téměř za námi a jistě vám z něho utkvělo několik vzpomínek na opravdu mimořádné úkazy na obloze. Měsíc se dvakrát zbarvil do oranžova v zemském stínu, v prvním případě do něj dokonce viditelně narazil asteroid. Na slunovrat se na českém nebi rozzářila rekordně rozsáhlá noční svítící oblaka. Ti největší nadšenci uzřeli fantastické úplné zatmění Slunce nad chilskou pouští Atacama a v listopadu pak šťastlivci mimo zónu zrádné oblačnosti pozorovali vzácný přechod Merkuru před Sluncem. Rok následující neslibuje dechberoucí zatmění, nebo přechody planet. Máme čekat spíš útlum krásných jevů? Rozhodně ne: I v roce 2020 nás několikrát pod nebe nalákají pozoruhodné či dokonce mimořádně vzácné astronomické úkazy, z nichž jeden bude doslova úkazem staletí!
Na co se těšit na sklonku 2015? Vánoční obloha nám již za přízně počasí odhalila zimní klenoty nočního nebe v podobě slabé polární záře nebo zákrytu Aldebaranu Měsícem. Obecně kalendářní rok 2015 zanechal na obloze stopy po docela slušných úkazech. Tento rok ještě neskončil a obloha si už „chystá“ další klenoty, na které se můžeme těšit v následujících dnech a na počátku roku 2016. Na co se tedy koukat? Namátkou meteorický roj, konjunkci planet či poměrně jasnou kumetu. Ovšem mnohem více se dočtete v tomto článku.
Konjunkce dvou planet, z nichž obě jsou dobře pozorovatelné pouhým okem, je poměrně vzácným astronomickým jevem. Konec srpna nám jednu takovou příležitost nabídne. A nebude to nabídka ledajaká. Na večerní soumrakové obloze se nejen setkají dvě nejjasnější planety – Jupiter a Venuše, ale navíc se k sobě zdánlivě přiblíží především v sobotu 27. srpna skutečně mimořádně těsně.
Venuše měla na svém povrchu po dobu 2 až 3 miliard roků podmínky umožňující přítomnost kapalné vody až do doby, kdy dramatická proměna započatá před 700 milióny roků doslova přetvořila zhruba 80 % povrchu planety. Studie, kterou prezentoval na EPSC-DPS Joint Meeting 2019 Michael Way z Goddard Institute for Space Science, poskytla nový pohled na historii klimatu na Venuši a může mít význam i pro obyvatelnost exoplanet na podobných drahách kolem svých mateřských planet.
Uran je první planetou, která byla objevena až po vynálezu dalekohledu. I když jasnost této oběžnice v určitých obdobích, především kolem každoroční opozice, umožňuje za ideálních podmínek její spatření i neozbrojenýma očima. Coby planeta byla identifikována až na konci zimy roku 1781 sirem Williamem Herschelem. Dnes už není velkým problémem Uran najít na přesně daném místě dle přesně spočítaných efemerid. Ale i přesto je velice příjemné, pokud nám při jeho identifikaci pomůže nějaké jiné, bezproblémově vyhledatelné těleso. A právě na začátku července v časných ranních hodinách nás jeden takový případ čeká.
Mimas, nejmenší a nejvnitřnější z osmi hlavních měsíců Saturnu, může být podle nové analýzy údajů z již skončené mise Cassini dostatečně teplý, aby ukrýval globální vodní oceán pod 24–31 km silným ledovým krunýřem. Naznačují to matematické modely tepelného toku z povrchu měsíce. Ověření této hypotézy by pomohlo lépe porozumět Saturnovým prstencům a také rozšířit množství potenciálně obyvatelných oceánských měsíců.
Skupina japonských vědců identifikovala obří protáhlou strukturu uprostřed oblaků pokrývajících planetu Venuši, a to na základě pozorování uskutečněných sondou Akatsuki. Astronomové rovněž odhalili původ takovýchto struktur na základě velkoškálových počítačových simulací klimatu Venuše. Vedoucím skupiny byl profesor Hiroki Kashimura (Kobe University, Graduate School of Science); článek o objevu byl publikován 9. 1. 2019 v Nature Communications.
Na přelomu jara a léta jsme mohli pozorovat řadu hezkých setkání planet a Měsíce. Vše to začalo v květnu krásnou konjunkcí nejjasnějších těles večerní oblohy - Měsíce, Jupiteru a Venuše v krásném trojúhelníku. Vrcholy pak přišly dva. Kolem 9. června to bylo blízké setkání Jupiteru a Venuše a 17. června hezká konjunkce Měsíce s Venuší.
Hubbleův vesmírný teleskop HST uskutečnil svoji roční grand tour po vnějších oblastech Sluneční soustavy. To je království obřích planet – Jupitera, Saturnu, Uranu a Neptunu – sahající až do vzdálenosti 30 AU, tj. 30násobku vzdálenosti Země-Slunce. Na rozdíl od kamenných terestrických planet, jako jsou například Země a Mars, které se nacházejí blízko žhavého Slunce, tyto vzdálené světy jsou většinou složeny ze studené plynné „polévky“ – z vodíku, hélia, čpavku, metanu a dalších stopových plynů zahalujících horká kompaktní jádra planet.
Podle zveřejněných informací se start rusko-americké meziplanetární sondy VENĚRA-D (D = dolgoživuščaja, tj. s dlouhou životností) může uskutečnit v období od konce května do konce června 2026. Píše se o tom v souhrnném dokumentu společné pracovní skupiny, který byl zveřejněn na internetových stránkách NASA. Start by se mohl uskutečnit z nového ruského kosmodromu Vostočnyj pomocí vyvíjené ruské nosné rakety Angara-A5.
V lednu nám trochu skrytě našim zrakům nastává poměrně mimořádná konjunkce Venuše s Marsem a obě planety jsou navíc v konjunkci se Sluncem. Sice postupně, ale zato v odstupu jen několika dnů. A všechno to vlastně můžeme sledovat v přímém přenosu. Díky snímkům kosmických observatoří v čele s historicky nejdéle pracující SOHO.
Výzkumníci modelovali podmínky nezbytné pro unikátní magnetické pole Saturnu. Nové simulace uskutečněné na Johns Hopkins University poskytují netušený pohled do nitra planety Saturn, z kterých vyplývá, že tlustá vrstva héliového deště by mohla ovlivňovat magnetické pole planety.
Kosmická sonda Venus Express, kterou vypustila Evropská kosmická agentura ESA, objevila významné důkazy přetrvávajícího vulkanismu na Venuši, nejbližší planetě k Zemi. Pozorovat povrch Venuše je mimořádně obtížné vzhledem k její husté atmosféře a oblačnosti, avšak radarová pozorování v rámci již dřívějších misí k Venuši odhalila, že její povrch je pokryt sopkami a dávnými lávovými proudy.
Ačkoli se dva nejjasnější objekty kromě Slunce a Měsíce potkávají alespoň jednou za dva roky, ne vždy jejich konjunkce je tak výrazná, jako jsme mohli vidět kolem maxima meteorického roje Perseid 12. 8. 2025. Někdy jsou dokonce k sobě i blíže, například v březnu 2023. Poslední setkání vyšlo sice na ranní hodiny, ale obě planety při něm byly vidět ještě za tmy, jak vychází nad obzor a zářily spolu poměrně vysoko nad východem až do převzetí vlády Slunce nad oblohou.
Astronomové použili Hubbleův vesmírný teleskop HST k pozorování Saturnu, druhé největší planety Sluneční soustavy, a to v letech 2018, 2019 a 2020 hned po tom, co na severní polokouli panovalo období kolem letního slunovratu. Tato pozorování jsou součástí programu OPAL (Outer Planets Atmospheres Legacy). Saturn je šestou planetou od Slunce a obíhá ve vzdálenosti 1,4 miliardy kilometrů. Jeden oběh vykoná za 29 pozemských roků. Za tu dobu se na jeho povrchu vystřídají roční období, přičemž jedno období trvá o něco déle než 7 roků.
Evropská kosmická sonda Venus ExpressAutor: ESANejpodrobnější údaje o pohybu oblačnosti v atmosféře Venuše byly zaznamenány kosmickou sondou Venus Expres, kterou provozuje Evropská kosmická agentura ESA. Bylo zjištěno, že proudění atmosféry v průběhu uplynulých šesti let neustále zvyšovalo svoji rychlost.
Po celý prosinec můžeme hned po západu Slunce, nízko nad jihozápadním obzorem, sledovat dva nápadné zářící body – obří plynné planety Jupiter a Saturn, přičemž první jmenovaná je z onoho páru tou jasnější. Den za dnem se k sobě zvolna přibližují a to až do pondělí 21. prosince, kdy téměř splynou v jednu „hvězdu“. Něco podobného se naposledy událo v roce 1623 a znovu se zopakuje až za šedesát let!
NASA publikovala nádherné snímky planety Saturn a jejích prstenců, pořízené Hubbleovým kosmickým dalekohledem HST. Vesmírný teleskop byl použit k pozorování Saturnu 4. července 2020, kdy byl tento plynný obr vzdálen od Země přibližně 1,35 miliardy kilometrů. Nové snímky byly pořízeny jako součást projektu Outer Planets Atmospheres Legacy (OPAL) v době, kdy na severní polokouli Saturnu panuje léto.
Venuše je stále výraznou večerní hvězdou, ale to se brzy změní s tím, jak zmizí v záři Slunce. Mezitím se s ní přišel rozloučit na večerní oblohu také Merkur. I jeho jasnost je poměrně vysoká a obě planety jsou za dobrých podmínek viditelné po 21. hodině pouhým okem. Na Venuši se ale vyplatí vzít dalekohled a vychutnat její velký a úzký srpek.
Planeta Saturn se stala novým králem – alespoň co se týká počtu měsíců – právě přeskočila Jupitera. Tým astronomů, jehož vedoucím byl Scott S. Sheppard z Carnegie Institution for Science, objevil 20 nových satelitů kroužících kolem Saturnu. Tím vzrostl počet měsíců u planety s nápadným prstencem na 82 a byl tak překonán jejich počet u planety Jupiter, u níž bylo objeveno zatím 79 satelitů. Objev oznámilo Centrum pro malé planetky Mezinárodní astronomické unie IAU (International Astronomical Union's Minor Planet Center).
