Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Nová studie poskytla důkazy, že Venuše byla kdysi obyvatelná

Nová studie poskytla důkazy, že Venuše byla kdysi obyvatelná

Představa mladé Venuše s povrchem pokrytým oceány kapalné vody
Autor: NASA

Venuše měla na svém povrchu po dobu 2 až 3 miliard roků podmínky umožňující přítomnost kapalné vody až do doby, kdy dramatická proměna započatá před 700 milióny roků doslova přetvořila zhruba 80 % povrchu planety. Studie, kterou prezentoval na EPSC-DPS Joint Meeting 2019 Michael Way z Goddard Institute for Space Science, poskytla nový pohled na historii klimatu na Venuši a může mít význam i pro obyvatelnost exoplanet na podobných drahách kolem svých mateřských planet.

Před 40 roky sonda NASA s názvem Pioneer Venus objevila náznaky, že Venuše označovaná dříve jako „sestra Země“ kdysi mohla mít na svém povrchu nepříliš hluboký oceán drahocenné vody. Aby zjistili, zda Venuše mohla mít stabilní klima způsobilé podporovat přítomnost kapalné vody, Michael Way se svým spolupracovníkem, kterým byl Anthony Del Genio, vytvořili sérii pěti simulací předpokládajících různé úrovně pokrytí povrchu planety vodou.

Ve všech pěti variantách zjistili, že Venuše byla schopná udržovat stabilní teploty mezi maximem kolem +40 °C a minimem kolem +20 °C po dobu asi 3 miliard roků. Umírněné klima by se snad mohlo dokonce zachovat na Venuši dodnes, pokud by zde nedošlo k sérii událostí způsobujících spoušť a „odplyňování“ planety, kdy oxid uhličitý uložený v horninách začal unikat do atmosféry zhruba před 700 až 750 milióny roků.

Domníváme se, že Venuše měla stabilní klima po dobu několika miliard roků. Je možné, že planetu postihla téměř globální obnova povrchu, která je zodpovědná za transformaci klimatu podobného planetě Zemi na pekelné skleníkové podmínky, jaké zde panují dodnes,“ říká Michael Way.

Tři z pěti scénářů, které studovali Michael Way a Anthony Del Genio, předpokládaly současnou topografii Venuše a zvažovanou hloubku oceánu v průměru 310 metrů, v druhé variantě zvažovali nepříliš hlubokou vrstvu vody v průměru 10 metrů, třetí varianta počítala s malým množstvím vody uloženým ve vrstvě horniny. Pro porovnání rovněž zahrnuli variantu se zemskou topografií a oceán hluboký v průměru 310 metrů, a nakonec planetu zcela pokrytou oceánem hlubokým 158 m.

K uskutečnění simulací přírodních podmínek v době před 4,2 miliardami roků, před 715 milióny roků a dnes astronomové přizpůsobili trojrozměrný (3D) globální model proudění zvažující vzrůst úrovně slunečního záření, jak Slunce v průběhu svého života zvyšovalo svoji svítivost, stejně tak jako se měnilo složení atmosféry.

Ačkoliv se mnoho astronomů domnívá, že se Venuše nachází mimo vnitřní hranici obyvatelné zóny ve Sluneční soustavě a obíhá příliš blízko Slunce, než aby se zde mohla vyskytovat kapalná voda, přesto z nové studie vyplývá, že by to nemusel být tento případ.

V současné době Venuše dostává téměř dvakrát více slunečního záření než Země. Nicméně ze studia všech modelovaných scénářů jsme zjistili, že Venuše by mohla stále ještě podporovat příznivou teplotu povrchu pro existenci kapalné vody,“ říká Michael Way.

V období před 4,2 miliardami roků, brzy po vzniku Venuše, by měla planeta dokončit periodu rychlého chladnutí a v její atmosféře by měl dominovat oxid uhličitý. Pokud by se planeta vyvíjela podobně jako Země v následujících třech miliardách roků, oxid uhličitý by měl být pohlcen silikátovými horninami a uzavřen pod povrchem. V druhé modelované etapě začínající před 715 milióny roků by v atmosféře pravděpodobně dominoval dusík se stopovým množstvím oxidu uhličitého a metanu – podobně jako na dnešní Zemi – a tyto podmínky by měly zůstat stabilní až do současnosti.

Proces odplyňování, který vedl k dramatické přeměně Venuše, je záhadou, ačkoliv je nepochybně spojený s vulkanickou aktivitou planety. Jednou možností je, že velké množství magmatu vybublalo na povrch planety, čímž se do atmosféry uvolnilo množství oxidu uhličitého z roztavené horniny. Magma ztuhlo před dosažením povrchu a tím vytvořilo bariéru, která znamenala, že plyn již nemohl být horninami znovu absorbován. Přítomnost velkého množství oxidu uhličitého spustila překotný skleníkový efekt, jehož důsledkem je spalujících 462 °C na povrchu Venuše.

Něco důležitého se stalo na Venuši, když bylo do atmosféry uvolněno obrovské množství plynů, které již nemohly být pohlceny horninou. Na Zemi máme několik příkladů rozsáhlého odplyňování, například v období před 500 milióny roků k tomu došlo na Sibiři. Mohutná sopečná činnost vedla k vytvoření tzv. Sibiřských trapů. Tato událost je spojena s hromadným vymíráním, avšak neprobíhala v takovém měřítku jako v případě Venuše, kdy byla zcela transformována celá planeta,“ říká Michael Way.

Existují zde stále dvě velké neznámé, které musíme vyřešit před jasnou odpovědí na otázku, jestli Venuše skutečně mohla být obyvatelnou planetou. První neznámá souvisí s tím, jak rychle se Venuše zpočátku ochladila a zda na jejím povrchu byla schopna zkondenzovat voda. Druhou neznámou je, zda globální událost, která vedla ke změně povrchu, byla jedinou epizodou, a nebo tou zcela poslední v sérii událostí v průběhu posledních miliard roků v historii planety Venuše.

Musíme realizovat mnohem více kosmických misí zkoumajících Venuši, abychom detailně pochopili její historii a celkový vývoj,“ říká Michael Way. „Nicméně naše modely ukazují, že zde existuje reálná možnost, že Venuše mohla být obyvatelná a zásadně odlišná od stavu, jaký zde panuje dnes. To otevírá různé implikace pro exoplanety objevované kolem mateřských hvězd v oblastech označovaných jako ´zóna Venuše´, které by mohly ve skutečnosti na svém povrchu hostit kapalnou vodu a vhodné teplotní klima.“

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] scitechdaily.com
[2] sciencealert.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Voda na Venuši, Historie Venuše, Planeta Venuše


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »