K. E. Ciolkovskij - z videa k výročí jeho narození. Zdroj: FilmUaGroup, Youtube.Na začátku září odlétala sonda DAWN od planetky Vesta. Raketoplán Endeavour se přesunul definitivně do Kalifornie a my tak můžeme už pouze vzpomínat. Zajímavé timelapse ze Země i z Marsu nebo záběrů sluneční aktivity. To je další nabídka našeho pravidelného seriálu. Na závěr vzpomeneme geniálního myslitele Ciolkovského a podíváme se na nejvzdálenější objekty ve vesmíru.
V našem seriálu se ohlížíme, jaká zajímavá videa nám pomohla prožít zajímavé události v kosmonautice nebo výzkumu vesmíru. Dnes začneme událostmi z kosmonautiky, protože první zcela úspěšný let si připsala raketa Electron a první let absolvoval Falcon Heavy. Z astronomických úkazů si prohlédneme zákryty hvězd Měsícem a planetkou či Velkou červenou skvrnu na Jupiteru. VLT v Chile poprvé pracovaly najednou jako jeden velký dalekohled. Ohlédneme se za výsledky mise New Horizons, pohlédneme na dosavadní cestu Curiosity a kráter Neukumm. Závěrem se podíváme na přípravy motoru pro raketu Ariane 6 a podíváme se na několik startů raket.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 8. do 7. 8. 2022. Měsíc bude v první čtvrti a ukáže nám své X. Planety Jupiter a Saturn již vychází před půlnocí, ale optimální doba k pozorování planet je pořád až ráno. Kometa C/2017 K2 (PanSTARRS) prochází z Hadonoše do Štíra v blízkosti hvězdokupy M107. Aktivita Slunce je nízká. Tento týden je optimální k pozorování meteorů, včetně Perseid, později už bude rušit Měsíc. Čína úspěšně vypustila další modul své stanice a centrální stupeň rakety naštěstí spadl do moře. Očekáváme dva starty ze sousedních ramp na Floridě. Před deseti roky přistálo na Marsu laboratorní vozítko Curiosity.
Aktivita Slunce je i začátkem roku 2026 stále poměrně vysoká, a navíc se v uplynulém týdnu očekávalo, že se k nám postupně natočí zajímavá aktivní oblast předtím schovaná na odvrácené polokouli. Ta se nyní postupně přesouvá na střed Slunce, je zde vidět skvrny i pouhým okem, a navíc vyslal při silné erupci docela dobře mířený oblak plazmatu k Zemi. Zda to způsobí polární záře se ještě přesně neví. Aktualizováno 19. 1. ve 14:15 SEČ
Vítejte v novém roce u našeho videopřehledu dění v kosmonautice i na obloze. V úvodu se vrátíme k návštěvníkovi, který se u Slunce dlouho neohřál. Opět si prohlédneme nádhernou Jupiterovu atmosféru. Poté se zaměříme na přípravy raket a družic a také testy všeho možného. Okusíme návrat z vesmírného letu a prohlédneme si nádherné úkazy v atmosféře po startu raket. Závěrem si přiblížíme osud Falconu Heavy, nabídneme novou animaci startu SLS a nakonec vzpomeneme výročí mise Apollo 17.
Nová data shromážděná pojízdnou vědeckou laboratoří Curiosity naznačují existenci hydrotermální aktivity v kráteru Gale. Ne dnes, ale v dávné minulosti, kdy mohly na rudé planetě Mars být rozmanitější podmínky, které mohly více vyhovovat případnému životu. Informují o tom astronomové v nové studii. Vědci zjistili, že koncentrace chemických prvků zinku a germania zde jsou 10× až 100× vyšší v porovnání s typickou marťanskou kůrou.
Tento díl RoV o kosmickém počasí je zaměřen na polární záře. Mladá slovenská vědkyně Míša Brchnelová nám s pomocí animací ukáže, kde a jak vznikají, kam se na ně jet podívat a jak úspěšně je lze pomocí počítačových simulací předvídat.
Vítejte u pravidelného ohlédnutí za zajímavými událostmi v astronomii a kosmonautice. Tentokrát začneme sluneční aktivitou, protože ta byla především v září opravdu mimořádná. Úplně první událostí byl ale průlet planetky Florence kolem Země. Další video nás seznámí se způsobem vymezení hranic Sluneční soustavy. Nechybí další pěkné video připomínající přistávající Falcony 9. Opravdu mimořádné výročí jsme zaznamenali v říjnu, protože uplynulo 60 let od vypuštění Sputniku. Podíváme se i na kosmodrom Bajkonur a poté na testy dalekohledu James Webba. Pozorování splynutí dvou neutronových hvězd nám připomene další významné pozorování gravitačních vln. Poté se zaměříme na krátký test motoru BE-4, prolétneme se nad Marsem a výlet zakončíme cestou po USA.
Chemikálie objevené v horninách na Marsu pojízdnou laboratoří NASA s názvem Curiosity napovídají, že atmosféra Rudé planety kdysi obsahovala mnohem více kyslíku než dnes. Výzkumníci objevili vysoké hodnoty oxidů manganu na základě výzkumu pomocí laserového děla na palubě Curiosity. To spolu s dalšími objevy – jako je například důkaz existence dávných jezer – vede k předpokladu většího množství kyslíku v atmosféře mladého Marsu a odhaluje, jak sousední planeta Země kdysi mohla vypadat.
Dostáváme se do každoročního období nejkratších nocí, kdy po dobu několika týdnů kolem letního slunovrat dokonce ve střední Evropě vůbec nenastává astronomická noc. Proto je nejvhodnější čas věnovat se nebeskému tělesu, které v tomto čase přebírá vládu nad oblohou – Slunci.
Letní měsíce nám přinesly především nejedno ohlédnutí se za zajímavými událostmi ve výzkumu Sluneční soustavy. A tak se hned v úvodu podíváme k trpasličí planetě Pluto a zhodnotíme si výzkum Marsu v posledních dvaceti letech. V dalších ukázkách se zaměříme na dvě nesrovnatelně odlišné hvězdy. Jednou bude veleobr Antares a druhou naše Slunce. Dále se podíváme, jak družice snímkují ledovce na Zemi a stavíme se na návštěvě u Blue Origin. Náhled na výsledky měření družice Gaia nám dá jedno z dalších videí. Poté si připomeneme úspěšné starty SpaceX a také dvě zatmění, z nichž jedno bylo viditelné i od nás. Na závěr nás čeká výročí Voyagerů a pohled na planetu Saturn. Nejprve ze Země a poté z loučící se Cassini.
Není to tak dlouho, co jsme odkazovali video ukazující, jak funguje vrták Curiosity. Tento úžasný nástroj se opravdu činí. K listopadu 2015 (něco málo přes tři roky od přistání) už má za sebou devět úplných vrtů do marsovských kamenů. To je ideální čas na malé ohlédnutí. A podíváme se i na poslední aktivity, protože je docela zajímavé, co všechno obnáší horniny nejen navrtat, ale také pomocí přístrojů uvnitř pojízdné laboratoře otestovat. Vždyť celá analýza zabere na dvě desítky solů. A zatímco jedna končí, druhá už v jiné lokalitě začíná.
Právě dnes by Ladislav Schmied slavil 95 let od svého narození. Letos je to také 10 let od jeho úmrtí. V roce 1946 se začal zajímat o Slunce a pustil se do pozorování sluneční fotosféry metodou projekce. Tento "koníček" mu vydržel až do jeho smrti. Za 66 let pozorování provedl přes 12 500 kreseb (standardem je jedna kresba denně), a to z něj dělá jednoho z nejaktivnějších pozorovatelů Slunce na světě.
Máme tu léto, na obloze dominují hlavně Jupiter a Saturn. Blíží se také hodně sledované zatmění Slunce, a proto si ukážeme povedenou animaci k původu celého jevu ve skutečném poměru vzdáleností a velikostí. V kosmonautice jsme si užívali hlavně starty a přistání v podání SpaceX. Měsíc červen ale přinesl i start jedné české a jedné slovenské minidružice. V dalších ukázkách poukážeme na schopnosti amatérských astrofotografů při pozorování měsíčků Jupiteru a blízkozemních planetek. Závěrem se ještě podíváme na pohyby hvězd, které můžeme modelovat díky družicím Hipparcos a Gaia. Z kosmonautiky ještě upozorníme na pokus o start „elektrické“ rakety, na test křídel letadla Unity společnosti Virgin Galactic a také na přistání vojenského miniraketoplánu X-37B po rekordní, bezmála dvouleté misi. Článek ale začneme pohledem na zbytek po supernově z roku 1987.
Poslední roky od přistání robota v kráteru Gale se nesou ve znamení postupného popojíždějí jihozápadním směrem. Během zastávek dochází k důkladnému zkoumání jednotlivých hornin, tvořených dávnými usazeninami. To dává vědcům možnost odkrýt dávnou a především vlhčí historii Marsu, protože takové horniny vznikaly například v mělkém jezeře, případně i v tekoucí vodě. Směr jízdy však není náhodný, protože vozítko se musí vyhýbat oblasti obřích černých dun, které mu stojí v cestě do svahů velké hory Aeolis Mons uvnitř kráteru. Tato obří kupa naplavenin je vůbec to nejzajímavější, kvůli čemu se v kráteru původně přistávalo. Cestou do svahů hory bude možné odkrývat postupně různá geologická období Marsu. Nyní ale dostane Curiosity ideální příležitost nahlédnout blíže na černé duny v povzdálí.
Sluneční erupce patří mezi nejsilnější exploze, s jakými se můžeme v našem planetárním systému setkat. Jejich energie odpovídá stovkám miliard atomových bomb vybuchlých najednou. Navzdory tomu ale fyzici stále nejsou schopni říci, jak jsou tyto ohromné erupce schopny urychlit částice natolik, že se k Zemi, vzdálené zhruba 150 milionů kilometrů, dostanou za méně než hodinu času.
Jaro už je v plném proudu a tak vám můžeme nabídnout ohlédnutí, co přinesly jeho první dva měsíce na poli astronomie a kosmonautiky, jak nám je prezentovaly různé agentury i jednotlivci ve svých videích. V úvodu se porozhlédneme ve světě exoplanet. Potom nás čekají novinky z čínské i americké kosmonautiky. Významné průlety zažili i oba plynní obři. Chybět nemůže ani pohled na nedávný průlet blízkozemního asteroidu. Radost nám udělalo krátkodobé zvýšení sluneční aktivity. Ve vesmíru je americká rekordmanka a podíváme se i na raketu, která ji tam vynesla. Na závěr přijměte pozvánku do kouzelné krajiny Jeseníků.
Curiosity se nyní plynule posouvá dál na jihovýchod podél tmavých dun, které lemují úpatí kopce Aeolis Mons, známého také jako Mt. Sharp. Než se robot dostane mezi vysoké skalní srázy v úbočí hory, musí překonat dunové pole tmavého písku. To bylo zatím řešeno tak, že se Curiosity posouvá jižněji, kde postupně duny končí. Na posledních snímcích, které nám robot přináší, se objevily natolik bizarní útvary, že se nejde na ně nepodívat.
Fotografie sluneční skvrny pořízená pomocí pozemního dalekohledu NSF’s Daniel K. Inouye Solar Telescope zřetelně ukázala potenciál teleskopu a jeho souboru nejmodernějších vědeckých přístrojů k možnosti způsobit revoluci ve sluneční astronomii. Fotografie sluneční skvrny byla pořízena 28. 1. 2020 dalekohledem při použití přístroje Wave Front Correction, publikována byla teprve nedávno.
Vítejte u dalšího ohlédnutí se za událostmi v astronomii a kosmonautice s pomocí zajímavých videoukázek. Tentokrát začneme návratem SpaceX do služby, protože ta stihla hned dva zajímavé starty. Významnou událostí kosmonautiky bylo také loučení se s jedním, přímo ikonickým typem rakety Sojuz, který létal už za jeho konstruktéra Koroljova. Hudební vložku nám zařídí planetární systém Trappist 1. Zopakujeme si sluneční aktivitu posledních sedmi let. Mrkneme na přípravy Mars Roveru 2020 a detailně prozkoumáme Saturnovy prstence. Zajímavé bude i ohlédnutí za raketou Ariane 5 a PSLV. V kosmonautice zůstaneme i v případě EVA na ISS (zkratky, nechť případně čtenář luští níže). Čeká nás také nezvyklý pohled na jednu malou kometu a připomenutí výročí jednoho velkého dalekohledu. Závěrem se zamyslíme nad možnostmi digitální techniky.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.
Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý
Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4
