Související stránky k článku Výzkumy v AsÚ AV ČR (31): Dlouhodobé změny aktivity kataklyzmické proměnné V1223 Sgr
V. Šimon ze Stelárního oddělení ASU ve svém článku podává podrobnou zprávu o dlouhodobém vývoji jasnosti pěti přechodných polarů. Na tomto vzorku ukazuje, že přechodné polary mají velmi široký rozsah optické svítivosti. Z dlouhodobého hlediska vykazují jejich světelné křivky mnohé nespojité jevy – vzplanutí, zjasnění, přechody mezi vysokými a nízkými stavy jasnosti. Společným jmenovatelem těchto změn je množství hmoty přenášené mezi dárcovskou a přijímající hvězdou, které tvoří těsný dvojhvězdný systém.
Vojtěch Šimon ze Stelárního oddělení ASU se zabýval dlouhodobým monitoringem dvou zástupců zvláštní třídy kataklyzmických proměnných, tzv. propellerů (česky zřejmě „vrtulí“). Na datech z přehlídek oblohy ukazuje, že v těchto systémech dochází k aktivitě a vzplanutím, které souvisejí s přenosem hmoty mezi složkami systému a interakcí přenášené hmoty s rotujícími magnetosférami bílých trpaslíků.
Výbuch novy je jednou z velmi výrazných událostí, které ovlivňují život některých hvězd. Nejde však o jev katastrofický, nova je povrchovou explozí. Vojtěch Šimon z ASU v archivních datech studoval vývoj hvězdy X Serpentis, která vybuchla jako nova v roce 1903, a popsal její jasové změny v kontextu dvojhvězdného vývoje.
Vojtěch Šimon z Astronomického ústavu AV pečlivě studoval dlouhodobou aktivitu kataklyzmické proměnné QU Carinae. Ze série archivních pozorování pořízených v letech 2001–2009 usoudil, že vysoká proměnnost tohoto objektu je způsobena z velké části dlouhodobějšími změnami jasnosti probíhajícími v řádech týdnů a nikoli změnami z noci na noc, jak soudili jiní autoři. Měření naznačují, že QU Car patří do skupiny kataklyzmických proměnných s mohutným přenosem hmoty mezi složkami.
Na astro.cz vychází od července 2014 seriál s názvem „Výzkumy v ASU AV ČR“. Jsou v něm prezentovány výsledky práce profesionálních astronomů z Akademie věd. Články píše jeden z nich, doc. Mgr. Michal Švanda, Ph. D. Zeptali jsme se, jak to všechno vzniklo, jestli je z čeho vybírat a jestli není někdy těžké porozumět práci kolegů.
Geminidy patří mezi ty nejlépe sledovatelné meteorické roje, každoročně slibující stabilní hodinové frekvence. Přesto jsou tato tělíska do jisté míry mezi jinými meteorickými roji unikátní. Autorský tým z Oddělení meziplanetární hmoty ASU se věnoval zevrubné studii několika exemplářů Geminid pozorovaných vlastními silami, pokrývajících rozsáhlý interval hmotností těles. Autoři studovali jak a proč se tyto objekty rozpadají, jaké mechanické a tepelně-mechanické síly je ovlivňují a co jejich chování říká o vnitřní struktuře a původu těchto těles. Studie přináší ucelený pohled na dynamiku fragmentace meteoroidů různých velikostí a nabízí důkazy, že jejich počáteční praskání je způsobeno tepelným namáháním při nástupu do atmosféry.
SPHE srdečně zve na 55. konferenci o výzkumu proměnných hvězd, která se bude letos konat na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně v termínu 17. – 19. listopadu 2023. Tato konference je nejvýznamnější proměnářské setkání pořádané Sekcí proměnných hvězd a exoplanet ČAS s tradicí již mnoho desítek let. V letošním roce konferenci opět otevřeme Studentskou sekcí, která bude mít soutěžní charakter a je určena pro studenty VŠ a SŠ.
Ve světle havárie modulu EDM nesmíme zapomínat na to, že druhá část programu ExoMars 2016, tedy sonda TGO (TraceGas Orbiter), úspěšně vstoupila na oběžnou dráhu kolem Marsu. Její přístroje jsou podle dosavadních výsledků ve velmi dobrém stavu a sondě tak nic nebrání v tom aby začala sbírat vědecká data. Tedy, abychom byli přesní, nebrání jí skoro nic, jen malý detail – musí upravit svou oběžnou dráhu, což jí zabere téměř celý příští rok. Už nyní ale vědci dostali do svých počítačů první výsledky, které napovídají, že se máme opravdu na co těšit.
V srdci naší Galaxie se nachází extrémně hustá koncentrace hmotných hvězd poblíž supermasivní černé díry Sagittarius A*. Tyto hvězdy — obří a krátkověké — mají rozhodující vliv na okolní prostředí i na to, jak černá díra akumuluje hmotu. Nová práce, v níž důležitou roli sehráli odborníci z ASU představuje nejnovější modely vývoje těchto masivních hvězd založené na modernizovaných předpisech ztrát hmoty. Ukazuje se, že doposud běžně používané modely mohly významně nadhodnocovat ztrátu hmoty v raných fázích hvězdného vývoje. Práce tak nabízí aktualizovaný pohled na interpretaci pozorovaných populací hvězd v centru naší Galaxie.
Dne 1. 11. až 3. 11. 2019 se konala v prostorách Planetária Ostrava již 51. konference o výzkumu proměnných hvězd a exoplanet pořádaná Sekce proměnných hvězd a exoplanet České astronomické společnosti. Konference měla za cíl propojit amatérské pozorovatele s profesionály a prezentovat výsledky výzkumu proměnných hvězd a exoplanet za uplynulý rok.
Red sprites (Červení skřítci) jsou krátké optické emise v mezosféře. Jejich vznik je spjatý s intenzivním troposférickým bleskem typu CG+ nebo IC (blesk s kladným nábojem nebo mezimračný blesk). Skupina Red sprites, v kterých se objevují sprites v rychlém sledu za sebou, některé s výrazným bočním posunutím jeden od druhého, se označuje jako úkaz (skupina) tanečních Red sprites. Pro tyto skupiny je typické postupně se objevující sprites bez výrazného pohybu v lineárním směru. Příčina vzniku je zřejmě v sekvenci více výbojů ze zdrojového troposférického blesku, ale je zde také možnost, že vše způsobí jeden velký CG+ blesk, který čerpá náboj z dalších a dalších částí bouřkového oblaku. Občas tato skupina Red sprites vypadá, jako by cestovala po přímce mezosférou nad bouřkovým systémem. Pravda je, že vzniká podobně jako tančící Red sprites. Lineární uspořádání emisí skřítků pravděpodobně sleduje kanál zdrojového blesku v bouřkovém oblaku.
Sluneční erupce patří k nejenergetičtějším jevům ve Sluneční soustavě, ale jejich vnitřní průběh zůstává i dnes jen částečně pochopen. Studie Jany Kašparové z ASU a jejích kolegů ukazuje, že klíčové procesy magnetického přepojování mohou probíhat nejen pod strukturou procházející erupcí, ale i přímo uvnitř ní. Díky unikátní kombinaci rádiových, extrémně ultrafialových a rentgenových pozorování autoři detailně rekonstruují počáteční fázi erupce z 2. dubna 2022 a odhalují nové souvislosti mezi strukturou magnetického pole, urychlováním částic a vznikem záření.
Před koncem prázdnin, v týdnu mezi 24. – 31. srpnem 2019, se na hvězdárně ve Valašském Meziříčí sešlo celkem 17 účastníků praktika pozorovatelů proměnných hvězd. Podobně jako v loňském roce se na letošním praktiku objevilo několik nováčků. Ale nebyli to úplní nováčci, neboť někteří z nich již prošli úpickou expedicí, takže o proměnných hvězdách už něco věděli.
Velmi hmotné hvězdy představují krátké, ale mimořádně bouřlivé epizody ve vývoji galaxií. Patří mezi nejintenzivnější zdroje záření, hvězdného větru i výronů hmoty, obohacují své okolí o těžší prvky. Ve svých pozdních fázích mohou nabývat velmi různorodých typů a rozlišit mezi nimi často není snadné – zejména pokud se spoléháme jen na viditelný obor elektromagnetického záření. Michaela Kraus z ASU vedla tým, který si detailně prohlédl šest vybraných hvězd v galaxiích M31 a M33 v blízké infračervené oblasti. Autoři ukazují, že tato část spektra dokáže odhalit znaky, které jsou v optickém oboru skryté, a umožňuje doladit či radikálně změnit dosavadní klasifikaci zkoumaných objektů.
Semináře o zpracovávání dat proměnných hvězd pořádné SPHE ČAS zpět získávají svou jarní tradici. Letos se opět vracíme na Astronomický Ústav AV ČR, který se nachází na okraji malebné vesničky Ondřejov kousek za Prahou. I v letošním roce bude seminář, který proběhne od 24. - 26. 5. 2019 kombinovaný s workshopem a zaměříme se na zpracování dat a ukázky postupů užitečných zejména pro zkušenější a pokročilé pozorovatele proměnných hvězd a exoplanet.
Meteory nejsou jen efektní podívanou na noční obloze, ale nesou v sobě informace o chemickém složení malých těles Sluneční soustavy. Nová studie využívající spektra jasných bolidů odhalila souvislost mezi množstvím vodíku v kometárních meteoroidech a jejich velikostí: větší tělesa si dokážou uchovat více těkavých látek. Tento výsledek přispívá do diskuse o původu vody na Zemi a o rozdílech mezi materiálem komet a asteroidů.
Před koncem prázdnin, v týdnu mezi 18. – 25. srpnem 2018, se na hvězdárně ve Valašském Meziříčí sešlo a sjelo celkem 16 účastníků praktika. Kromě několika zkušených pozorovatelů se objevili na této akci dvě novačky a osm nováčků. K tomu byl i přizpůsoben program praktika, kde prvotním úkolem bylo seznámit nové účastníky s technikou místní hvězdárny, kterou mohli využívat během pozorovacích nocí a zpracováním získaných dat. Kromě toho na praktikum přijelo několik účastníků se svou sestavou dalekohledů a digitálními zrcadlovkami, aby se naučili tuto techniku využívat pro fotometrii proměnných hvězd.
Hvězdokupy se na první pohled mohou zdát klidnými a neměnnými shluky hvězd, ale ve skutečnosti v nich probíhá neustálý dynamický tanec plný těsných přiblížení hvězd, občasných kolizí a výměn energie. Nová studie vedená Václavem Pavlíkem z Oddělení galaxií ASU ukazuje, že právě tyto interakce mezi hvězdami – zejména mezi binárními a jednotlivými – mohou zásadně měnit vnitřní uspořádání hvězd v kulových hvězdokupách. Modely naznačují, že těsná přiblížení hvězd ke dvojhvězdným systémům, konkrétně hmotným binárním černým dírám, napomáhají promíchávání různých populací hvězd.
Jubilejní 50. ročník Konference o výzkumu proměnných hvězd se uskuteční od pátku 30. listopadu do neděle 2. prosince 2018 na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Konference je nejvýznamnější proměnářské setkání tradičně pořádané Sekcí proměnných hvězd a exoplanet ČAS, v letošním roce spolupořádaná Ústavem teoretické fyziky a astrofyziky přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně.
Nedávná astronomická studie sledující pohyb Sluneční soustavy v minulosti přinesla důkazy, že za zjištěnou anomálií v koncentraci radionuklidu berylia-10 (10Be) v hlubokomořských sedimentech může stát výbuch blízké supernovy. Výzkum využívá vysoce přesná data z mise Gaia Evropské kosmické agentury (ESA) k rekonstrukci drah Slunce a okolních hvězdokup za posledních 20 milionů let a počítá pravděpodobnost, s jakou v době zaznamenané anomálie došlo v blízkosti Země k hvězdné explozi. Výsledky publikované v časopise Astronomy & Astrophysics naznačují, že blízkost Sluneční soustavy k aktivní oblasti tvorby hvězd v pozdním miocénu významně zvyšuje pravděpodobnost astrofyzikálního vysvětlení záhadného nárůstu pozemského berylia-10.
