Spirální galaxie NGC 1097 září na jižní obloze, asi 45 milionů světelných roků daleko ve vyhřátém souhvězdí Pece (Fornax). Její modrá spirální ramena jsou na tomto barevném galaktickém portrétu protkána růžovými hvězdotvornými oblastmi. Zdá se, že obtáčejí malou doprovodnou galaxii pod středem, asi...
Co se děje v centru eliptické galaxie NGC 4696? Na nedávno zveřejněném snímku z Hubblova kosmického dalekohledu jsou vidět do velkých podrobností dlouhé úponky plynu a prachu. Zdá se, že tyto filamenty mají spojení do centrální oblasti galaxie, což je oblast o které se předpokládá, že...
Spirální galaxie NGC 1097 září na jižní obloze ve vzdálenosti asi 45 miliónů světelných let v souhvězdí chemické Pece (Fornax). Její modrá spirální ramena jsou na tomto barevném galaktickém portrétu strakatá růžovými oblastmi vzniku hvězd. Zdá se, že jsou zavinutá kolem malé doprovodné galaxie...
Záhadná spirální galaxie NGC 1097 září na jižní obloze, asi 45 miliónů světelných let daleko v souhvězdí chemické Pece (Fornax). Na jejím barvitém portrétu jsou vidět modrá spirální ramena kropenatá růžovými hvězdotvornými oblastmi. Zdá se, jakoby ramena obtáčela malou doprovodnou galaxii...
V jižním souhvězdí Pec (Fornax) se asi 45 miliónů světelných let daleko nachází tajemná spirální galaxie NGC 1097. Ta malá doprovodná galaxie, hned dole vlevo pod středem, která se zdá být ovinutá do spirálních ramen, ale není nejpodivnějším rysem NGC 1097. Tato hloubková expozice místo toho...
Co se děje v centru spirální galaxie NGC 1097? Nikdo to s jistotou neví, ale nejspíš jde o superhmotnou černou díru. Hmota padá dovnitř z příčky z hvězd a plynu přes střed a je nejspíš zahřívána extrémně energetickou oblastí kolem centrální černé díry. Z dálky se celá centrální oblast...
Ohromné mračno vodíku na tomto pozoruhodném kompozitním snímku z rentgenových, optických a infračervených vesmírných a pozemských observatoří (vlevo) se také nazývá Lyman-alfa blob a zabírá několik set tisíc světelných let. Tato gigantická amébovitá struktura je vidět tak, jak vypadala,...
V mnoha kosmických prostředích energie vytvářená při padání materiálu do černé díry proudí ven ve výtryscích. Zdá se, že takové černoděrové "motory" jsou ty nejefektivnější ve Vesmíru, alespoň v galaktickém měřítku. Tento kompozitní obrázek ilustruje jeden příklad eliptické galaxie s...
Spirální galaxie NGC 1097 září na jižní obloze, asi 45 milionů světelných roků daleko ve vyhřátém souhvězdí Pece (Fornax). Její modrá spirální ramena jsou na tomto barevném galaktickém portrétu protkána růžovými hvězdotvornými oblastmi. Zdá se, že obtáčejí malou doprovodnou galaxii pod středem, asi...
Co se děje v centru eliptické galaxie NGC 4696? Na nedávno zveřejněném snímku z Hubblova kosmického dalekohledu jsou vidět do velkých podrobností dlouhé úponky plynu a prachu. Zdá se, že tyto filamenty mají spojení do centrální oblasti galaxie, což je oblast o které se předpokládá, že...
Spirální galaxie NGC 1097 září na jižní obloze ve vzdálenosti asi 45 miliónů světelných let v souhvězdí chemické Pece (Fornax). Její modrá spirální ramena jsou na tomto barevném galaktickém portrétu strakatá růžovými oblastmi vzniku hvězd. Zdá se, že jsou zavinutá kolem malé doprovodné galaxie...
Záhadná spirální galaxie NGC 1097 září na jižní obloze, asi 45 miliónů světelných let daleko v souhvězdí chemické Pece (Fornax). Na jejím barvitém portrétu jsou vidět modrá spirální ramena kropenatá růžovými hvězdotvornými oblastmi. Zdá se, jakoby ramena obtáčela malou doprovodnou galaxii...
V jižním souhvězdí Pec (Fornax) se asi 45 miliónů světelných let daleko nachází tajemná spirální galaxie NGC 1097. Ta malá doprovodná galaxie, hned dole vlevo pod středem, která se zdá být ovinutá do spirálních ramen, ale není nejpodivnějším rysem NGC 1097. Tato hloubková expozice místo toho...
Co se děje v centru spirální galaxie NGC 1097? Nikdo to s jistotou neví, ale nejspíš jde o superhmotnou černou díru. Hmota padá dovnitř z příčky z hvězd a plynu přes střed a je nejspíš zahřívána extrémně energetickou oblastí kolem centrální černé díry. Z dálky se celá centrální oblast...
Ohromné mračno vodíku na tomto pozoruhodném kompozitním snímku z rentgenových, optických a infračervených vesmírných a pozemských observatoří (vlevo) se také nazývá Lyman-alfa blob a zabírá několik set tisíc světelných let. Tato gigantická amébovitá struktura je vidět tak, jak vypadala,...
V mnoha kosmických prostředích energie vytvářená při padání materiálu do černé díry proudí ven ve výtryscích. Zdá se, že takové černoděrové "motory" jsou ty nejefektivnější ve Vesmíru, alespoň v galaktickém měřítku. Tento kompozitní obrázek ilustruje jeden příklad eliptické galaxie s...
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.
Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“ 12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé
Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.
