Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Urychlovač částic LHC v tunelu pod Ženevou

Urychlovač částic LHC v tunelu pod Ženevou

Urychlovač  LHC
Urychlovač LHC
Ve Švýcarské světoznámé laboratoři CERN se pomalu probouzí k životu nový supravodivý urychlovač částic LHC (Large Hadron Collinder). Velmi jednoduše řečeno má zařízení na výrobu a urychlování mikročástic a výzkumu jejich struktur a energií za úkol mimo jiné například potvrdit názor S. Hawkinga o vzniku a následném vypařování černých děr. Energie urychlovaných částic jsou skutečně úctyhodné. Čísla jdoucí až do tisíců GeV(gigaelektronvoltů) jsou jistě příčinami fám a "zaručených" prognóz vědeckého bulváru o zničení naší planety, sluneční soustavy nebo dokonce celého vesmíru. Ať už věříte čemukoli, pravdu se dozvíme 21. října 2008, kdy má být v zemi Helvétského kříže LHC slavnostně uveden do provozu.

Základem LHC jsou dvě proti sobě postavené urychlovací trubice. Ty mají za úkol "vystřelit" proti sobě částice s vysokou energií (ty vznikají v tzv. iontovém zdroji), aby vědci mohli poté zkoumat parametry takové srážky a částice při tomto jevu vznikající a zanikající. Urychlení těchto částic mají na svědomí silné elektrické pole, které vytváří urychlovací elektrody, udržování a změny směru pohybu iontů soustava supravodivých magnetů. Supravodivost je ve stručnosti stav, při kterém má médium maximální možnou vodivost (neklade odpor průchodu elektrického proudu) a tedy nevzniká teplo vlivem odporu. Současně se v okolí média vytváří silné magnetické pole. Takového stavu je možno dosáhnout jen při velmi nízké teplotě. Proto je součástí urychlovačů, a tedy i LHC, chladící systém. Teplota, při které magnety urychlovače pracují musí být velmi blízká absolutní nule. Konkrétně -270 stupňů Celsia.

Další nutnou podmínkou pro práci LHC je vakuum v prostoru, kterou se vysokoenergetické částice pohybují. To proto, aby se zamezilo srážkám částic s částicemi okolního plynu. Dalším dílem urychlovače jsou tedy vakuové pumpy. Při práci zařízení, jakým je LHC, vznikají v jeho okolí různé druhy záření. Čtenáře jistě napadne záření radioaktivní. I to se může v okolí vyskytnout a nikoho tedy nepřekvapí, že je výskyt RA záření pečlivě elektronicky hlídán.

Urychlovač LHC2
Urychlovač LHC2
Tolik tedy velmi krátce a stručně k funkci samotného urychlovače. Zkusme ještě nahlédnout do tunelu v okamžiku srážky dvou částic. Rychlosti a energie jsou vysoké a tedy i srážka takových dvou rychlíků je doprovázena uvolněním vysoké energie. Zda se vytvoří či nevytvoří tolik diskutovaná černá díra (těleso nulových rozměrů a velké hmotnosti) si můžeme pouze představovat. Ještě méně jasný je její případný osud. Struktura částic, vzniklých a zaniklých při a po srážce je neméně záhadná. A proto takové částicové urychlovače vědci na naší planetě navrhují a staví. Jsou snad někomu z Vás tyto jevy nad Slunce jasnější? Nebo si snad dokonce opravdu někdo myslí, že bytosti z jedné z miliard a miliard planet v naší Galaxii jsou schopny zničit celý Vesmír?
S. Hawking, A. Einstein a další světoznámí vědci se tohoto problému dotkli. Kdo z nich má pravdu? Má cenu hledat kompromis? Nebo snad ještě ta správná teorie nespatřila světlo na konci urychlovací trubice? Doufejme, že se LHC podaří tyto nezodpovězené otázky alespoň částečně objasnit.

Netradiční způsob popularizace - klip o urychlovači ve stylu rap.

Některé zajímavosti o LHC:

Umístění: Podzemí Švýcarska, cca 100m pod povrchem Země.

Délka tunelu: 30km

Předpokládaná energie částic: 7000 GeV

Rychlost částic: Velmi blízká rychlosti světla (99,9% c)

Typ urychlovače: kruhový (částice jsou urychlovány po kruhové dráze, tedy každá jedna elektroda se podílí na urychlení vícekrát)

Teplota v tunelu: -271,5 stupňů Celsia

Vakuum v tunelu: vyšší než v samotném Vesmíru

Cíle výzkumu: povaha temné hmoty, podmínky v době Velkého třesku, hledání nových dimenzí světa a další.




O autorovi



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »