Mlhovina M42Asi každý, kdo se trochu zabývá pozorováním oblohy, na ní má svá oblíbená místa nebo objekty. Mohou to být objekty vzdáleného Vesmíru (tedy galaxie, hvězdokupy či mlhoviny), planety, komety, Slunce, Měsíc nebo bezesporu mnohem větší (byť jen vizuální) oblasti nekonečna, souhvězdí. V různých ročních obdobích můžeme na obloze pozorovat také různá, pro dané období typická, hvězdná seskupení. Na jaře se Vám před očima proběhne Lev, v létě přelétává okolo Lyry Labuť s Orlem, na podzim zařehtá bájný Paegas a zamává na něm jedoucí Andromeda a v zimě se opovažte přehlédnout krále nebe … Oriona.
Trocha historie
V řecké mytologii je Orion vysokým lovcem, který díky svému otci, králi Poseidonovi, mohl chodit po dnech moří s hlavou stále nad hladinou. K lovu používal svůj meč, který je sám o sobě mezi astronomy známý jako asi nejfotografovanější mlhovina oblohy, M42. Orionovou nejznámější obětí měly být mořské nymfy Plejády, které ale sám Zeus proměnil v holubice, aby se před Orionem mohly skrýt na obloze. Tam je známe jako hvězdokupu M45. Smrt Oriona má podle všeho na svědomí štír, kterého na něj poslala bohyně Héra. Také Orion se na oblohu dostal dokonce se svými dvěma psy (souhvězdí Malý a Velký pes). Nyní tedy obývá oblohu na protější straně od Štíra tak, aby se stačil schovat při štírově příchodu. Proč asi :o) ?
Poloha a viditelnost souhvězdí
Orion vychází na oblohu už v pozdních nočních hodinách na podzim. Ideální pro pozorování je ale prosinec až únor, kdy se dostává do větší výšky na obloze už ve večerních hodinách. Nejvýše je v lednu před půlnocí, cca 40 stupňů. Sousedy mu jsou Býk, Eridanus, Zajíc, Jednorožec a Blíženci.
Hvězdy v souhvězdí
Označení
Jméno hvězdy
RA
DEC
Jasnost
Alpha ORI
Betelgeuse
5h55m10,30s
+7°24‘25.0"
0,5 mag
Beta ORI
Rigel
5h14m32.30s
-8°12 ‘06.0"
0,12 mag
Gama ORI
Belatrix
5h25m7.9s
+6°20‘59.0"
1,64 mag
Delta ORI
Mintaka
5h32m0.40s
-0°17‘57.0"
2,23 mag
Epsilon ORI
Alnilam
5h36m12.80s
-1°12‘07"
1,7 mag
Zeta ORI
Alnitak
5h40m45.50s
-1°56‘34.0"
2,05 mag
Kappa ORI
Saiph
5h47m45.40s
-9°40‘11.0"
2,06 mag
Eta ORI
---
5h24m28.60s
-2°23‘49.0"
3,36 mag
Sigma ORI
---
5h38m44.80s
-2°36‘0.0"
3,81 mag
Zajímavé části souhvězdí
Orionův pás
Jedná se o tři hvězdy uprostřed souhvězdí, které spolu tvoří úsečku. Jsou to hvězdy Mintaka, Alnilam a Alnitak. Zvláště okolí Alnitaku je velmi zajímavé. Nachází se tam totiž známá temná mlhovina B33-Koňská hlava. Viditelná je jen ve velkých dalekohledech za výborných podmínek a nejlépe s použitím speciálního pozorovacího filtru jako potemnění jasnější mlhoviny v pozadí. Její tvar je ale dobře patrný na fotografiích. Připomíná figurku šachového koně. Odtud její název. Těsně vedle Alnitaku najdeme také jen ve velkých dalekohledech mlhovinu Plamínek.
Orionův meč
Tímto názvem je myšlena oblast pod Orionovým pásem. Velmi známá mlhovina M42 je patrná na slušně tmavé obloze už pouhým okem. Lépe ji uvidíte triedrem a pro toulky přímo v mlhovině použijte dalekohled většího průměru a střední zvětšení. Podle mě nejlépe je ovšem dívat se na mlhovinu při malém zvětšení. Pak vynikne její tvar a na temné obloze i okrajové jemné a slabší části. Pozorný pozorovatel se všimne i mlhoviny M43, jako zjasnění s typickým tvarem nad M42.
Další objekty v Orionu
Reflexní mlhovina M78
Tuto reflexní mlhovinu jsem pozoroval asi dvakrát jako nepatrné zjasnění malinkých rozměrů. Doporučuji pro seriózní pozorování použít dalekohled s co největším průměrem.
Barnardův oblouk
Tato rozsáhlá mlhovina se táhne zhruba od M42 až do horní části obrazce souhvězdí. Na spatření je třeba velmi tmavá obloha, velké zorné pole a tedy malé zvětšení. I tak je ale Barnardův oblouk velmi těžce pozorovatelným objektem.
Nejznámější proměnné hvězdy
Betelgeuse - Alpha ORI - Velmi jasná proměnná hvězda na konci svého života.
U ORI -
Proměnná hvězda typu Mira, která mění svou jasnost od 4,8 do 12,6mag. Perioda změn jasnosti je 372 dnů
W ORI - Proměnná hvězda, měnící jasnost od 5,9 - 7,7mag. Perioda je 212 dnů.
Okolí hvězdy Alnitak
Okolí hvězdy Alnitak. Na snímku je mlhovina Plamínek a temná mlhovina Koňská hlava
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 5. do 10. 5. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce je poměrně nízká. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) je nyní vidět z jižní polokoule. Startoval Falcon Heavy po více než roční odmlce. Družice Amazon Leo startovaly na Falconu 9 i Ariane 46. Před 65 lety se do kosmu podíval první Američan Alan Shepard.
Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“
Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý
LDN 1613 – Kužeľová hmlovina v oblasti NGC 2264
LDN 1613, známa aj ako Kužeľová hmlovina, je tmavá absorpčná hmlovina v súhvezdí Jednorožec. Tvorí ju hustý oblak prachu a chladného molekulárneho plynu, ktorý sa premieta pred jasnejšiu emisnú hmlovinu v pozadí. Preto sa na snímkach javí ako tmavý kužeľ vystupujúci z červeno žiariaceho vodíka.
Táto oblasť je súčasťou rozsiahleho komplexu NGC 2264, ktorý zahŕňa aj hviezdokopu Vianočný stromček, hmlovinu Líščia kožušina a mladé oblasti tvorby hviezd. Samotnú Kužeľovú hmlovinu objavil William Herschel 26. decembra 1785 a označil ju ako H V.27. Označenie LDN 1613 pochádza až z katalógu tmavých hmlovín Beverly T. Lyndsovej z roku 1962, zostaveného z fotografických platní Palomarského prehliadkového atlasu.
Hmlovina sa nachádza približne 2 500 až 2 700 svetelných rokov od Zeme. Samotný tmavý stĺp má dĺžku približne 7 svetelných rokov, pričom širší komplex NGC 2264 zaberá na oblohe výrazne väčšiu oblasť.
Zaujímavé je, že tvar kužeľa nie je náhodný. Vzniká pôsobením intenzívneho žiarenia a hviezdneho vetra mladých horúcich hviezd, ktoré postupne odfukujú a erodujú okolitý plyn. Hustejšie časti oblaku odolávajú dlhšie a vytvárajú tmavé stĺpy podobné známym Pilierom stvorenia v Orlej hmlovine. Vo vnútri takýchto oblastí sa môžu rodiť nové hviezdy a neskôr aj planetárne systémy.
Na fotografii pekne vyniká kontrast medzi červeným svetlom ionizovaného vodíka, tmavými prachovými štruktúrami a modrastými reflexnými oblasťami, kde prach odráža svetlo mladých hviezd. Výsledkom je výrazná ukážka toho, ako mladé hviezdy nielen vznikajú z hmlovín, ale zároveň ich svojím žiarením postupne pretvárajú.
Začal som fotiť objekt zimnej oblohy v pokročilom jarnom období, lebo som chcel otestovať SLOAN i" filter na vhodnom objekte. Hoci už podmienky neboli ideálne, ale aj tak som nazbieral aspoň trocha dát a toto z nich vyliezlo.
LRGB+Ha+NIR verzia
Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system).
Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop
Lights 33x180sec. R, 33x180sec. G, 33x180sec. B, 75x120sec. L, 56x600sec Halpha, 52x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats
Gain 150, Offset 300.
16.3. až 25.4.2026
Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4
