Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Souhvězdí Orion

Souhvězdí Orion

Mlhovina M42
Mlhovina M42
Asi každý, kdo se trochu zabývá pozorováním oblohy, na ní má svá oblíbená místa nebo objekty. Mohou to být objekty vzdáleného Vesmíru (tedy galaxie, hvězdokupy či mlhoviny), planety, komety, Slunce, Měsíc nebo bezesporu mnohem větší (byť jen vizuální) oblasti nekonečna, souhvězdí. V různých ročních obdobích můžeme na obloze pozorovat také různá, pro dané období typická, hvězdná seskupení. Na jaře se Vám před očima proběhne Lev, v létě přelétává okolo Lyry Labuť s Orlem, na podzim zařehtá bájný Paegas a zamává na něm jedoucí Andromeda a v zimě se opovažte přehlédnout krále nebe … Oriona.

Trocha historie
V řecké mytologii je Orion vysokým lovcem, který díky svému otci, králi Poseidonovi, mohl chodit po dnech moří s hlavou stále nad hladinou. K lovu používal svůj meč, který je sám o sobě mezi astronomy známý jako asi nejfotografovanější mlhovina oblohy, M42. Orionovou nejznámější obětí měly být mořské nymfy Plejády, které ale sám Zeus proměnil v holubice, aby se před Orionem mohly skrýt na obloze. Tam je známe jako hvězdokupu M45. Smrt Oriona má podle všeho na svědomí štír, kterého na něj poslala bohyně Héra. Také Orion se na oblohu dostal dokonce se svými dvěma psy (souhvězdí Malý a Velký pes). Nyní tedy obývá oblohu na protější straně od Štíra tak, aby se stačil schovat při štírově příchodu. Proč asi :o) ?

Název souhvězdí
Česky: Orion
Latinsky: Orion
Francouzsky: Orion
Španělsky: Orión
Anglicky: Orion

Poloha a viditelnost souhvězdí
Orion vychází na oblohu už v pozdních nočních hodinách na podzim. Ideální pro pozorování je ale prosinec až únor, kdy se dostává do větší výšky na obloze už ve večerních hodinách. Nejvýše je v lednu před půlnocí, cca 40 stupňů. Sousedy mu jsou Býk, Eridanus, Zajíc, Jednorožec a Blíženci.

Hvězdy v souhvězdí
OznačeníJméno hvězdyRADECJasnost
Alpha ORIBetelgeuse5h55m10,30s +7°24‘25.0"0,5 mag
Beta ORIRigel5h14m32.30s-8°12 ‘06.0"0,12 mag
Gama ORIBelatrix5h25m7.9s+6°20‘59.0"1,64 mag
Delta ORIMintaka5h32m0.40s-0°17‘57.0"2,23 mag
Epsilon ORIAlnilam5h36m12.80s-1°12‘07"1,7 mag
Zeta ORIAlnitak5h40m45.50s-1°56‘34.0"2,05 mag
Kappa ORISaiph5h47m45.40s-9°40‘11.0"2,06 mag
Eta ORI---5h24m28.60s-2°23‘49.0"3,36 mag
Sigma ORI---5h38m44.80s-2°36‘0.0"3,81 mag


Zajímavé části souhvězdí

Orionův pás
Jedná se o tři hvězdy uprostřed souhvězdí, které spolu tvoří úsečku. Jsou to hvězdy Mintaka, Alnilam a Alnitak. Zvláště okolí Alnitaku je velmi zajímavé. Nachází se tam totiž známá temná mlhovina B33-Koňská hlava. Viditelná je jen ve velkých dalekohledech za výborných podmínek a nejlépe s použitím speciálního pozorovacího filtru jako potemnění jasnější mlhoviny v pozadí. Její tvar je ale dobře patrný na fotografiích. Připomíná figurku šachového koně. Odtud její název. Těsně vedle Alnitaku najdeme také jen ve velkých dalekohledech mlhovinu Plamínek.

Orionův meč
Tímto názvem je myšlena oblast pod Orionovým pásem. Velmi známá mlhovina M42 je patrná na slušně tmavé obloze už pouhým okem. Lépe ji uvidíte triedrem a pro toulky přímo v mlhovině použijte dalekohled většího průměru a střední zvětšení. Podle mě nejlépe je ovšem dívat se na mlhovinu při malém zvětšení. Pak vynikne její tvar a na temné obloze i okrajové jemné a slabší části. Pozorný pozorovatel se všimne i mlhoviny M43, jako zjasnění s typickým tvarem nad M42.

Další objekty v Orionu

Reflexní mlhovina M78
Tuto reflexní mlhovinu jsem pozoroval asi dvakrát jako nepatrné zjasnění malinkých rozměrů. Doporučuji pro seriózní pozorování použít dalekohled s co největším průměrem.

Barnardův oblouk
Tato rozsáhlá mlhovina se táhne zhruba od M42 až do horní části obrazce souhvězdí. Na spatření je třeba velmi tmavá obloha, velké zorné pole a tedy malé zvětšení. I tak je ale Barnardův oblouk velmi těžce pozorovatelným objektem.

Nejznámější proměnné hvězdy

Betelgeuse - Alpha ORI -
Velmi jasná proměnná hvězda na konci svého života.

U ORI -
Proměnná hvězda typu Mira, která mění svou jasnost od 4,8 do 12,6mag. Perioda změn jasnosti je 372 dnů

W ORI -
Proměnná hvězda, měnící jasnost od 5,9 - 7,7mag. Perioda je 212 dnů.

Okolí hvězdy Alnitak
Okolí hvězdy Alnitak

Okolí hvězdy Alnitak. Na snímku je mlhovina Plamínek a temná mlhovina Koňská hlava





Mlhovina M42
Mlhovina M42



Velká mlhovina v Orionu M42 spolu s M43



Internetové stránky autora snímků

Zdroj částečně Wikipedia




O autorovi



25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC3718

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2025 obdržel snímek „NGC 3718“, jehož autorem je astrofotograf Zdenek Vojč   12. dubna 1789 namířil astronom William Herschel svůj dalekohled směrem k souhvězdí Velké medvědice a objevil zde mimo jiné mlhavý obláček galaxie NGC 3718. Téměř přesně 236

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »