Urychlovač LHCVe Švýcarské světoznámé laboratoři CERN se pomalu probouzí k životu nový supravodivý urychlovač částic LHC (Large Hadron Collinder). Velmi jednoduše řečeno má zařízení na výrobu a urychlování mikročástic a výzkumu jejich struktur a energií za úkol mimo jiné například potvrdit názor S. Hawkinga o vzniku a následném vypařování černých děr. Energie urychlovaných částic jsou skutečně úctyhodné. Čísla jdoucí až do tisíců GeV(gigaelektronvoltů) jsou jistě příčinami fám a "zaručených" prognóz vědeckého bulváru o zničení naší planety, sluneční soustavy nebo dokonce celého vesmíru. Ať už věříte čemukoli, pravdu se dozvíme 21. října 2008, kdy má být v zemi Helvétského kříže LHC slavnostně uveden do provozu.
Základem LHC jsou dvě proti sobě postavené urychlovací trubice. Ty mají za úkol "vystřelit" proti sobě částice s vysokou energií (ty vznikají v tzv. iontovém zdroji), aby vědci mohli poté zkoumat parametry takové srážky a částice při tomto jevu vznikající a zanikající. Urychlení těchto částic mají na svědomí silné elektrické pole, které vytváří urychlovací elektrody, udržování a změny směru pohybu iontů soustava supravodivých magnetů. Supravodivost je ve stručnosti stav, při kterém má médium maximální možnou vodivost (neklade odpor průchodu elektrického proudu) a tedy nevzniká teplo vlivem odporu. Současně se v okolí média vytváří silné magnetické pole. Takového stavu je možno dosáhnout jen při velmi nízké teplotě. Proto je součástí urychlovačů, a tedy i LHC, chladící systém. Teplota, při které magnety urychlovače pracují musí být velmi blízká absolutní nule. Konkrétně -270 stupňů Celsia.
Další nutnou podmínkou pro práci LHC je vakuum v prostoru, kterou se vysokoenergetické částice pohybují. To proto, aby se zamezilo srážkám částic s částicemi okolního plynu. Dalším dílem urychlovače jsou tedy vakuové pumpy. Při práci zařízení, jakým je LHC, vznikají v jeho okolí různé druhy záření. Čtenáře jistě napadne záření radioaktivní. I to se může v okolí vyskytnout a nikoho tedy nepřekvapí, že je výskyt RA záření pečlivě elektronicky hlídán.
Urychlovač LHC2Tolik tedy velmi krátce a stručně k funkci samotného urychlovače. Zkusme ještě nahlédnout do tunelu v okamžiku srážky dvou částic. Rychlosti a energie jsou vysoké a tedy i srážka takových dvou rychlíků je doprovázena uvolněním vysoké energie. Zda se vytvoří či nevytvoří tolik diskutovaná černá díra (těleso nulových rozměrů a velké hmotnosti) si můžeme pouze představovat. Ještě méně jasný je její případný osud. Struktura částic, vzniklých a zaniklých při a po srážce je neméně záhadná. A proto takové částicové urychlovače vědci na naší planetě navrhují a staví. Jsou snad někomu z Vás tyto jevy nad Slunce jasnější? Nebo si snad dokonce opravdu někdo myslí, že bytosti z jedné z miliard a miliard planet v naší Galaxii jsou schopny zničit celý Vesmír?
S. Hawking, A. Einstein a další světoznámí vědci se tohoto problému dotkli. Kdo z nich má pravdu? Má cenu hledat kompromis? Nebo snad ještě ta správná teorie nespatřila světlo na konci urychlovací trubice? Doufejme, že se LHC podaří tyto nezodpovězené otázky alespoň částečně objasnit.
Netradiční způsob popularizace - klip o urychlovači ve stylu rap.
Některé zajímavosti o LHC:
Umístění: Podzemí Švýcarska, cca 100m pod povrchem Země.
Délka tunelu: 30km
Předpokládaná energie částic: 7000 GeV
Rychlost částic: Velmi blízká rychlosti světla (99,9% c)
Typ urychlovače: kruhový (částice jsou urychlovány po kruhové dráze, tedy každá jedna elektroda se podílí na urychlení vícekrát)
Teplota v tunelu: -271,5 stupňů Celsia
Vakuum v tunelu: vyšší než v samotném Vesmíru
Cíle výzkumu: povaha temné hmoty, podmínky v době Velkého třesku, hledání nových dimenzí světa a další.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.
Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“
Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý
Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd.
Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd.
M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre.
Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala.
Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi.
Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ????
Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system).
Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop
Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats
Gain 150, Offset 300.
27.4. až 1.5.2026
Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4