MSL Curiosity on Mars. Uměle vložený stěžeň do autoportrétu vozidla. Snímky NASA/JPLS marsovskou laboratoří Curiosity, která přistála na povrchu Rudé planety 6. srpna, jsme se
rozloučili s tím, že se k ní opět vrátíme s dalšími novinkami. Jenže aktualizace řídícího programu většinu operací posunula a tak
se až nyní, po 15 dnech na Marsu dá říct, že se začíná dít spousta zajímavých věcí, na které jsme se těšili. Podívejme se na některé
novinky tak, jak se postupně v jednotlivých solech (dnech) udály.
Sol 3 až 14
Barevný panoramatický záběr, který byl pořízen během třetího solu, byl postupně přenášen na Zemi v plném rozlišení. Konečně 20.
srpna byly všechny snímky na Zemi a můžeme se kochat okolím místa přistání. Snímací kamera má ohnisko 34 mm.
Sol 5
Snímek Curiosity z MRO 12.8.2012. NASA/JPL-CaltechNa místo přistání se opět zaměřila kamera HiRISE na družici MRO. Snímalo se pod úhlem 30° a tentokrát už barevně, takže vidíme
lépe, kde bylo odfouknuto nejvíce prachu. Další snímek z přeletu téměř v nadhlavníku, který měl proběhnout během solu 10 dosud nebyl
uvolněn.
Sol 11
cíle Curiosity - Glenelg - Mount Sharp. NASA/JPL-CaltechV tomto dni byl proveden test přístroje DAN, který vystřeluje neutrony s energií 14 MeV. Ty proniknou až do hloubky 1 metr a po
návratu zpět může detektor odhalit, zda neobsahují minerály pod vozítkem nějakou vodu, která by zůstala uvězněna uvnitř,
pokud tam někdy v minulosti existovala. Šlo pouze o kalibraci a ta dopadla v porovnání s testem na Zemi perfektně. Data budou také
porovnávána s těmi, která získáme, až bude Curiosity popojíždět.
Vědecký tým dnes také oznámil, kudy se plánují s vozítkem předběžně vydat. V jejich hledáčku se celkem očekávaně objevil bod
asi 400 metrů daleko od místa přistání, kde se stýkají tři různé druhy povrchu. Místo bylo nazváno Glenelg (čteno zpředu i zezadu
stejně, tedy že Curiosity toto místo navštíví vlastně dvakrát, při cestě tam i zpět). Odtud se Curiosity vydá na jihozápad k úpatí
kopců. Dále by se mělo pokračovat do kaňonů v kopcích s vrstevnatými usazeninami.
Sol 12
12. den na Marsu nám přinesl první kruhové panorama včetně pohledu na vysoký kopec uprostřed kráteru. Z pozice roveru se nedíváme
na nejvyšší vrcholek, ale pouze na horizont před ním. I tak je to pořádná hora, vyšší než vrcholky Alp.
Sol 13
laser zkoumal kámen Coronation. NASA/JPL-CaltechPřístroj ChemCam na vrcholku stěžně vykonal první test laseru a vzdáleného mikroskopu (teleskopické kamery). Laser opakovaně mířil
na jedno místo, tím se kámen natavil a obláček uvolněných plynů zkoumala kamera. Tím se určí složení kamene. Jeho provizorní označení
N165 bylo později změněno na poetičtější Coronation (korunovace). Poprvé v historii tak někde mimo Zemi byl použit laser k výzkumu
hornin. Kámen byl zasažen 30 pulsy laseru během desetisekundového intervalu. Každý puls přitom působil miliónem wattů (ovšen jen po
dobu pěti miliardtin sekundy). To bohatě stačí na ionizaci atomů kamene a uvolnění obláčku plasmy.
Měření teploty přístrojem REMS. NASA/JPL/CSICPřístroj REMS, který má dvě hlavní čidla na stěžni, dodává první data o počasí na Marsu. Tlakové senzory zachytily změny od 690
do 780 Pa (cca 130krát menší tlak než na Zemi). To odpovídá našim modelům marsovské atmosféry. Problém je s jedním s čidel rychlosti
větru, něco se porouchalo a tak budou k dispozici pouze data z jednoho. To má za následek, že v případě větru směřujícího tak, že mu
bude "stínit" stěžeň, nebude měření tak přesné. Jinak to ale na měření rychlosti větru nemá vliv. Teplotní čidla měří teplotu vzduchu
a povrchovou teplotu. Hodnoty teploty vzduchu kolísaly například v solu 10 od -75 °C do -2°C v odpoledních hodinách.
Sol 14
Test robotické paže. NASA/JPL-CaltechCuriosity provedla podle plánu test robotické paže. Celou ji pozvedla, potom rozbalila směrem dopředu a nechala ji vyfotografovat
pomocí navigačních kamer na stěžni. Potom paži znovu složila na palubu do výchozí polohy.
Přístroj ChemCam na vrcholu stěžně nejspíš opět osahával některé vzorky laserem, protože snímky jeho teleskopické kamery to
ukazují. Na snímku je detail horninového podloží odkrytého během přistání spalinami raketových motorků jeřábu.
Sol 15
Test otáčení kol. NASA/JPL-Caltech. Složila Emily LakdawallaUdálostí dne byl test natáčení kol. Vše proběhlo jak má a snímky z navigačních kamer na stěžni to díky animaci hezky dokazují.
Sol 15 skončil v úterý 21. srpna pozemského času, takže už ve středu, v době, kdy nejspíš čtete tyto řádky, během solu 16,
by měl rover poprvé kousek popojet. Jízda to nebude velkolepá - nejprve tři metry vpřed, poté otočka o 90° a pak tři metry vzad.
Ale i tak to bude skvělý okamžik.
Zajímavé animace a video
Během uplynulé doby bylo publikováno různými nadšenci mnoho pěkných animací. Vybírám zde tři, které mně mimo jiné nejvíce zaujaly.
Snímky sestupové kamery MARDI doplněné o zvukový záznam.
Snímky sestupové kamery MARDI zarovnané na tepelný štít.
Trajektorie sestupu vozítka atmosférou v 3D animaci.
Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.
Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech
„Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu
Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov.
Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom.
Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn.
Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov.
Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C.
Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop
120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats
12.4.2025 až 6.6.2025
Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4
Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C.
Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop
45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats
12.4.2025 až 6.6.2025
Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4
