Stardust u komety 81P/Wild 2 nezaváhala
Podrobnosti >> Stardust - JPL - NASA
O sondě více >> Katalog družic - SPACE 40
Podrobnosti o sondě Stardust (zdroj: SPACE 40)
Hlavní tělo sondy typu SpaceProbe o rozměrech 1.7×0.66×0.66 m, kryté protimeteorickým štítem, je vybavena dvěma paralelními panely slunečních baterií o celkové ploše 6.6 m2, dobíjejícími jednu NiH2 akumulátorovou baterii s kapacitou 16 Ah. Telekomunikační systém pracující v pásmu X (8 GHz, výkon polovodičového zesilovače 15 W, rychlost přenosu 40 až 4000 bit/s) využívá především antény se středním ziskem; parabolické antény o průměru 0.6 m má být využito jen během průletu kolem komety. Dále nese 3 všesměrové antény pro spojení v blízkosti Země. Palubní počítač s procesorem RAD6000 využívá větší části operační paměti (RAM) o kapacitě 128 MB pro ukládání naměřených dat. Pro korekce dráhy a rotační manévry slouží 8 motorků na jednosložkové KPL (hydrazin) o tahu 4.4 N; pro stabilizaci slouží 8 motorků o tahu 0.9 N. Celková zásoba KPL činí 85 kg. Orientační systém využívá dvou redundantních inerciálních plošin s laserovými gyroskypy a akcelerometry, hvězdnou kameru a dva detektory Slunce. Na palubě sondy je rovněž mikročip, na němž jsou vyryta jména 58 214 obětí vietnamské války a dalšího více než miliónu lidí, kteří o to požádali prostřednictvím Internetu.
Na sondě jsou umístěny následující vědecké experimenty, na jejichž přípravě se podíleli i němečtí vědci:
- dva sběrače ADC [=Aerogel Dust Collectors] prachových částic rozměrů od 1 do 100 µm:
- sběrač kometárního prachu tvořený 132 bloky aerogelu o rozměrech 20×40×30 mm v hliníkových nosičích, s celkovou aktivní plochou 1050 cm2;
- sběrač meziplanetárního a mezihvězdného prachu tvořený 132 bloky aerogelu o rozměrech 20×40×10 mm v hliníkových nosičích, s celkovou aktivní plochou 1050 cm2;
- analyzátor prachových částic CIDA [=Comet and Interstellar Dust Analyzer] tvořený hmotovým spektrometrem;
- detektor prachových částic DFM [=Dust Flux Monitor], který tvoří:
- dva foliové detektory pro menší částice;
- dva vibrační senzory pro větší částice;
- navigační kamera s osmipolohovým karuselem s filtry a detekčním prvkem typu CCD s maticí složenou z 1024×1024 bodů (rozlišení 6 m/100 km).
Pro dopravu bloků aerogelu na Zemi je sonda vybavena neřízeným návratovým pouzdrem SRC [=Sample Reentry Capsule] o hmotnosti 45.7 kg a průměru 0.81 m, chráněným ablativním tepelným štítem z grafit-epoxidového kompozitního materiálu krytého uhlíkatým ablátorem syceným fenolovou pryskyřicí. Pro přistání slouží stabilizační padák a hlavní padák o průměru 8.2 m, zajišťující přistání rychlostí do 4.5 m/s. Pro lokalizaci je vybaven UHF radiomajákem.
Hlavním úkolem sondy je provést výzkum komety 81P/Wild-2 a provést sběr prachových částic v meziplanetárním prostoru a při průletu kómou komety a dopravit je k analýze na Zemi.
Sonda je řízena z pozemních středisek v areálu závodu Lockheed Martin Astronautics (LMA), Denver, CO (USA) a střediska NASA Jet Propulsion Laboratory (JPL), Pasadena, CA (USA). Pro spojení se sondou slouží systém stanic DSN [=Deep Space Network].
O autorovi
Petr Bartoš
Petr Bartoš (*1971, Hvězdárna Sezimovo Ústí) je jihočeský popularizátor astronomie. K astronomii ho již v dětství přivedl populární seriál Okna vesmíru dokořán a od té doby se jí věnuje amatérsky. Profesně nyní pracuje jako analytik. V roce 1993 se stal členem České astronomické společnosti a od roku 1998 působí na Hvězdárně Františka Pešty v Sezimově Ústí. Spoluzakládal Astronomickou olympiádu, cenu Littera astronomica, několik let redigoval Kosmické rozhledy. Nyní se věnuje především projektům souvisejícím s historií astronomie: První století ČAS, Mapa astronomických míst, Muzeum astronomie Táborska až Čech, Skupina pro historii ČAS, Josef Jan Frič, ...
