Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  LOFAR - nový evropský radioteleskop

LOFAR - nový evropský radioteleskop

LOFAR_map_big.jpg
Nový evropský radioteleskop s názvem LOFAR (Low Frequency Array), který je nyní připravován v Holandsku a částečně v Německu, bude po dohotovení v průběhu dvou let největším radioteleskopem svého druhu na světě. Jeho 15 000 samostatných nízkofrekvenčních antén bude rozmístěno v oblasti o průměru 350 km na severu Holandska a části Německa (viz obrázek). Jedna "stanice" radioteleskopu velikosti fotbalového hřiště bude tvořena více než stovkou samostatných antén. Radioteleskop LOFAR bude obsahovat více než 100 takovýchto stanic. Bude pracovat na nízké frekvenci 10 MHz. Jeho efektivní sběrná plocha dosáhne 1 kilometr čtvereční.

Existující radioteleskopy pracují na frekvencích vyšších než 75 MHz. Mají pro to své důvody: zemská ionosféra velmi rušivě ovlivňuje rádiové vlny přicházející z kosmického prostoru a tím "deformuje" obraz vesmíru, který na jejich základě astronomové získají. Z tohoto důvodu bude LOFAR sledovat ionosféru a její vliv na "vzhled" pozorovaných objektů. Jedna část detektorů bude nepřetržitě pozorovat známé kosmické zdroje rádiového záření ve vesmíru a porovnáváním jednotlivých "obrazů" bude vypočítáván vliv ionosféry na rádiové vlny. Tyto informace využije superpočítač uprostřed řady radioteleskopů k "vyčištění" detailních pozorování radiových zdrojů zkoumaných další částí soustavy radioteleskopů.

LOFARnl_640x480.jpg
Tento "trik" umožní pomocí řady radioteleskopů LOFAR zahájit pozorování nejen známých zdrojů, ale objevovat i zdroje nové. Radioteleskop bude v průběhu pozorování znovu a znovu upřesňovat informace o stavu ionosféry, a tím zkvalitňovat astronomické údaje. Na vývoji radioteleskopu se podílela německá astronomická organizace Astron, Max Planck Institute pro radiovou astronomii, U. S. Naval Research Observatory a Massachusetts Institute of Technology´s Haystack Observatory. Zahájení pozorování je naplánováno na rok 2006, kdy Slunce bude v minimu sluneční aktivity a klidná ionosféra urychlí vlastní "vzdělávací" proces radioteleskopu. Očekává se, že v roce 2008 bude radioteleskop LOFAR v plném provozu.

Vědci očekávají mnoho nových objevů, protože radioteleskop LOFAR otevírá velkou neznámou oblast elektromagnetického spektra. Bude pracovat s rozlišením jedné obloukové vteřiny (1"). Každá stanice bude detekovat radiový signál na frekvencích 10 až 240 MHz, digitalizovat získaná data a předávat je prostřednictvím sítě z optických vláken rychlostí 768 Gbit za sekundu do centrálního počítače. Počítač bude vyvinut ve spolupráci s IBM.

Radioteleskop LOFAR je označován jako zařízení nové generace. Jeho výstavba bude stát asi 75 miliónů dolarů. Umožní astronomům nahlédnout miliardy let do minulosti vesmíru.

Zdroj: astronomy.com




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »