Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Evropská kosmická agentura ESA připravuje projekt bombardování planetky

Evropská kosmická agentura ESA připravuje projekt bombardování planetky

Don_Kichot.jpg
Před několika dny jsme sledovali srážku americké kosmické sondy Deep Impact s kometou Tempel 1. Avšak již dříve prezentovala Evropská kosmická agentura ESA svůj záměr uskutečnit podobný (nutno říci že rozsáhlejší) průzkum některého z asteroidů. Projekt s názvem DON QUIJOTE (Don Kichot) by se mohl uskutečnit v roce 2011.

Dvě kosmické sondy budou navedeny na samostatné meziplanetární dráhy. První z nich s názvem HIDALGO se kontrolovaně srazí s vybranou planetkou o průměru zhruba 500 m rychlostí přinejmenším 10 km/s. Druhá sonda s názvem SANCHO dolétne ke stejné planetce dříve - několik měsíců před plánovaným impaktem - a z oběžné dráhy bude planetku dlouhodobě podrobně studovat.

Sonda SANCHO ponese na své palubě mj. nejméně 4 penetrátory, které vytvoří na povrchu planetky síť seismometrů, jež budou registrovat otřesy planetky před i po impaktu. Dále se předpokládá, že bude realizován výzkum planetky pomocí aktivní seismometrie za účelem zjištění její vnitřní stavby. Experiment bude realizován pomocí seismických aktivátorů (malých náloží), které budou vypuštěny ze sondy SANCHO.

Tzv. seismická tomografie je jednou z možných cest, jak studovat vnitřní stavbu planet a malých těles Sluneční soustavy. Seismické vlny vzniknou jako důsledek srážky planetky se sondou HIDALGO. Jejich vznik budou rovněž iniciovat malé exploze náloží na povrchu planetky, které zde budou vystřeleny ze sondy na oběžné dráze. Seismologie je velmi efektivní technika, která byla rovněž využita při studiu vnitřní stavby Měsíce. Je také denně využívána na Zemi k objevování podzemních nalezišť nerostných surovin, zásob pitné vody, nafty a zemního plynu.

V době plánovaného hlavního impaktu - srážky planetky se sondou HIDALGO - bude sonda SANCHO průběh úkazu sledovat z bezpečné vzdálenosti, kam se přemístí před příletem impaktoru. Po srážce se zase vrátí na původní oběžnou dráhu v blízkosti planetky a bude studovat změny oběžné dráhy planetky a její rotace, případně se pokusí odebrat a analyzovat vzorky prachu, uvolněného při vzniku kráteru.

Hlavní úkoly experimentu:

1) Určení vnitřní struktury planetky, velikosti částic na jejím povrchu, tloušťky vrstev regolitu na povrchu apod. K tomuto výzkumu poslouží mj. seismologický výzkum, i když velmi užitečné informace mohou být získány ze změn tvaru planetky a ze změn její rotace v důsledku srážky.

2) Určení mechanických vlastností materiálu planetky na základě měření rychlosti šíření seismických vln, ale také při dopadu penetrátorů, vybavených akcelerometry.

3) Zjištění odchylek dráhy planetky jako důsledku nárazu sondy HIDALGO.

4) Určení hmotnosti asteroidu, charakteru gravitačního pole apod.

5) Vypracování modelu tvaru planetky před a po impaktu, zjištění případných změn.

6) Měření rychlosti rotace a sklonu rotační osy před a po impaktu.

7) Určení mineralogického složení pomocí infračerveného spektrometru.

8) Zjištění údajů o tzv. negravitačních silách, jako je například Jarkovského efekt, vypracování teplotního modelu planetky apod.

Don_Kichot_1.jpg

Obě sondy budou vypuštěny současně pomocí rakety Sojuz-Fregat. O 6 měsíců později prolétnou kolem Země a v důsledku gravitačního urychlení budou navedeny na rozdílné meziplanetární dráhy. SANCHO poletí přímo k planetce, HIDALGO uskuteční průlet kolem Venuše (nebo Marsu) s následným navedením k cílové planetce. Startovní hmotnost sondy SANCHO bude 582,3 kg, u sondy HIDALGO to bude 388,2 kg.

Přístrojové vybavení sondy SANCHO bude tvořit kombinovaná zobrazovací kamera, infračervený spektrometr, soustava penetrátorů včetně vědeckého vybavení a nálože pro aktivní seismometrii. Penetrátory budou vybaveny kromě seismometrů také akcelerometry a teplotními čidly.

Výsledky experimentu mohou přispět k návrhu a vývoji metod, potřebných pro realizaci zařízení na ochranu před nebezpečnými planetkami, které se mohou v budoucnu srazit se Zemí. Výzkum tzv. blízkozemních planetek (NEA - Near Earth Asteroid) je proto velmi žádoucí.

Zdroj: www.esa.int
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »