Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Japonská sonda Hayabusa se blíží k planetce Itokawa

Japonská sonda Hayabusa se blíží k planetce Itokawa

hayabusa1.jpg
Téměř dva roky a tři měsíce po startu (9. 5. 2003) se japonská sonda Hayabusa dostala "na dohled" ke svému cíli - k planetce (25 143) Itokawa. Během dosavadního letu absolvovala gravitační manévr při průletu kolem Země v květnu 2004 a poprvé při výzkumu planetek zahájila setkávací manévr s tzv. blízkozemní planetkou. K vlastnímu setkání dojde v průběhu příštího měsíce.

Sonda Hayabusa již uskutečnila pozorování planetky Itokawa pomocí zařízení Star Tracker ve dnech 29. a 30. července a 8., 9. a 12. srpna 2005. Celkem 24 pozorování bylo provedeno prostřednictvím hybridního navigačního systému, který využívá jak pozorování v optickém oboru spektra, tak i v rádiovém oboru. Na základě zjištěné vzdálenosti bude upravena závěrečná fáze přibližování sondy k planetce. K průběžnému měření vzájemné vzdálenosti bude používat i laserový dálkoměr. Snímkování planetky pomocí zařízení ONC (Optical Navigation Camera), kdy budou pořizovány detailní fotografie planetky, bude zahájeno během jednoho až dvou týdnů.

Dne 12. 8. 2005 byla sonda vzdálena od planetky 35 000 km a pomalu se k ní blížila rychlostí 38 m/s. Takovýto manévr pomocí iontových motorů zatím nebyl nikdy vyzkoušen. Iontové motory budou vypnuty ve vzdálenosti 3500 km a bude pokračovat přibližování sondy k planetce rychlostí 10 m/s. Zhruba v polovině září se sonda přiblíží k planetce na vzdálenost 20 km.

Během přibližování k planetce bude kamera pořizovat snímky a předávat je na Zemi. Protože rádiový signál bude putovat na Zemi a zpět asi 11 minut, nebude možné fázi přibližování řídit ze Země, sonda bude v tomto ohledu zcela autonomní. V průběhu přibližování budou o planetce získávána dostupná vědecká data. Cílem je určení fyzikálních a dynamických parametrů: velikosti a tvaru planetky, topografie povrchu, směru rotační osy, periody rotace, složení a struktury povrchu. Získaná data umožní výběr vhodných míst k odběru malých vzorků materiálu. Malý "skákací" robot MINERVA velikosti šálku na kávu o hmotnosti 519 gramů bude použit k průzkumu okolí a povrchu planetky. Vzhledem k nízké gravitaci na povrchu planetky se bude pohybovat skoky z místa na místo díky setrvačnosti. Během tohoto pohybu bude měřit teplotu a pořizovat detailní záběry povrchu planetky pomocí tří miniaturních kamer.

hayabusa.jpg

Hlavním cílem mise je odběr vzorků, který bude probíhat následujícím způsobem po těsném přiblížení k povrchu planetky: a) Náboj o hmotnosti asi 5 gramů bude vystřelen směrem k povrchu planetky rychlostí 300 m/s. b) Náboj rozbije povrch planetky, vznikne malý kráter a vyvržené fragmenty vzlétnou po explozi vzhůru. c) Fragmenty horniny prolétnou sběrným "trychtýřem" do připraveného zásobníku na sondě vzhledem k malé gravitaci v blízkosti planetky.

Odebrané vzorky horniny budou dopraveny na Zemi k detailnímu průzkumu. Návratová fáze letu bude zahájena v listopadu 2005 odletem sondy od planetky směrem k Zemi. Přistávací pouzdro vstoupí do zemské atmosféry rychlostí 12 km/s a zahřeje se na teplotu 3000 °C. Povrch pouzdra je chráněn odolným materiálem, vyvinutým spaciálně pro tento projekt. V závěrečné fázi letu se pouzdro snese na padáku a přistane na poušti v Austrálii pravděpodobně 10. 6. 2007.

Úkolem projektu je rovněž zkouška čtyř nových technologií: iontového motoru, automatického navigačního systému, zařízení pro odběr malého množství vzorků materiálu a návratového pouzdra.

Zdroj: www.isas.jp
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »