Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Sonda MRO pořídila první zkušební snímek povrchu Marsu

Sonda MRO pořídila první zkušební snímek povrchu Marsu

MRO_detail.jpg
Svoji první zkušební fotografii povrchu Marsu pořídila nejnovější americká kosmická sonda MRO (Mars Reconnaissance Orbiter). Již na základě první fotografie si můžeme udělat představu o tom, co všechno může sonda odhalit, až bude zahájena její hlavní vědecká mise. Sonda MRO byla vypuštěna 12. 8. 2005.

Trojice kamer na sondě MRO byla poprvé namířena na povrch Marsu ve čtvrtek 23. března 2006. Jedná se o kamery s názvem HiRISE (High Resolution Imaging Science Experiment), CTX (Context Camera) a MARCI (Mars Color Imager).

"Tyto fotografie části povrchu Marsu s vysokým rozlišením jsou velmi zajímavé a unikátní. Byly pořízeny časně ráno místního času. Konečná dráha sondy však povede nad oblastmi, kde bude zrovna odpoledne místního času, podobně jako je tomu u sond MGS (Mars Global Surveyor) a Mars Odyssey," říká Alfred McEwen (University of Arizona, Tucson), hlavní vědecký pracovník pro snímkování povrchu Marsu.

Fotografie byly pořízeny v okamžiku, kdy se sonda nacházela ve výšce 2489 km, což je 9krát větší vzdálenost, než je plánováno pro detailní snímkování povrchu Marsu. Rozlišení snímku dosahuje zhruba 2,4 m/pixel, což je srovnatelné s nejlepšími fotografiemi, pořízenými již dříve z nízké oběžné dráhy kolem Marsu.

Sonda MRO byla navedena na protáhlou eliptickou oběžnou dráhu kolem Marsu 10. 3. 2006. Každých 35 hodin absolvuje jeden oběh kolem planety ve vzdálenosti 425 až 43 445 km nad povrchem Marsu. Řídící týmy z Jet Propulsion Laboratory (Pasadena, Kalifornie) a Lockheed Martin Space Systems (Denver) se připravují na úpravu oběžné dráhy sondy bržděním v atmosféře planety (tzv. aerobraking). Během tohoto procesu se sonda během příštích 7 měsíců asi 550krát opatrně ponoří do atmosféry Marsu. Důsledkem bude navedení sondy na kruhovou oběžnou dráhu ve výšce méně než 300 km nad povrchem rudé planety.

Detailní snímek (nahoře) byl pořízen pomocí kamery HiRISE (High Resolution Imaging Science Experiment). Zachycuje oblast o rozměru 4,5 x 2,1 km - jedná se o část většího obrázku s nižším rozlišením (viz následující odstavec). Nejmenší objekty, rozeznatelné na tomto snímku, mají průměr 3 pixely, tj. asi 7,5 m. Detailní snímkování povrchu Marsu bude zahájeno na podzim letošního roku. Z výšky 280 km budou pomocí kamery HiRISE pořizovány fotografie s rozlišením 28 cm/pixel.

MRO_prvni_snimek.jpg

Obrázek s nižším rozlišením je mozaika složená z deseti snímků vedle sebe, pořízených přes červený filtr. Obrázek zachycuje oblast o rozměrech 49,8 x 23,6 km ve středních šířkách jižní polokoule, o souřadnicích 34° jižní šířky a 305° východní délky. Starý erodovaný kráter uprostřed snímku se nachází v terénu s mnoha kanály, které se svažují doleva či doprava od kráteru. Část povrchu je však mnohem mladší. Je zde patrno velké množství malých kráterů a větrem navátých písečných dun. Terén pravděpodobně obsahoval velké množství těkavých látek, jako je vodní led či oxid uhličitý, které postupně sublimovaly.

Image Credit: NASA/JPL/University of Arizona

Zdroj: spaceflightnow a www.nasa.gov
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »