Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Znovuzrození umírající galaxie

Znovuzrození umírající galaxie

Phoenix_Dwarf.jpg
Astronomové nedaleko Mléčné dráhy objevili umírající trpasličí galaxii, která stejně jako bájný pták Fénix, zahájila své vlastní znovuzrození. Tento objev by mohl vyřešit i dlouhotrvající problém chybějících shluků temné hmoty v blízkost naší Galaxie.

Poblíž naší Galaxie víme o existenci asi 20 malých galaxií a většina z nich patří do některé ze dvou hlavních kategorií:
- trpasličí kulové (sférické) galaxie (Dwarf spheroidal galaxies), které jsou „mrtvé“, protože postrádají plyn, potřebný ke vzniku nových hvězd
- trpasličí nepravidelné galaxie (Dwarf irregular galaxies), které mají dostatek plynu a vykazují znaky pokračujícího formování hvězd.

Podle některých astronomů trpasličí galaxie mohou opakovaně přecházet tam a zpět mezi dvěma typy galaxií – mezi umírajícími a znovu se rodícími. U trpasličích galaxií s dostatkem plynu probíhá rychlé formování hvězd. Ale nově vytvořené hvězdy pak „sterilizují” galaxii tím, že vybuchnou jako supernovy a plyn odfouknou. Galaxie si svou gravitací později přitáhne plyn zpět a s novými zásobami může zahájit další cyklus formování hvězd.

Lisa Youngová (New Mexico Institute of Mining a Technology in Socorro, Nové Mexiko, USA) vede tým astronomů, který radioteleskopy VLA (Very Large Array, New Mexico) pozoroval plynný oblak v bezprostřední blízkosti malé galaxie Fénix (Phoenix galaxy), která je satelitní galaxií naší Mléčné dráhy. Oblak se pohybuje dostatečně pomalu, aby mohl galaxii „oživit” a spustit proces formování nových hvězd.

Tato trpasličí galaxie, nazývaná také Phoenix Dwarf (Credit: Lowell Observatory/LGS), leží ve vzdálenosti 1,4 miliónů sv.l. od Země a její hmotnost je asi 33 miliónů Sluncí.

Ačkoli Phoenix Dwarf nyní nevykazuje znaky vzniku nových hvězd, podle pozorování HST 22.000 z jejich hvězd pravděpodobně vybuchlo před 50 milióny let. Pokud tato zvýšená „hvězdná porodnost” byla odpovědná za „vyhnání” plynného oblaku, jeho nynější pozice ukazuje, že se pohybuje příliš pomalu, aby mohl z galaxie uniknout navždy. Za předpokladu dostatečného množství materiálu (asi 100 000 Sluncí) bude od nynějška gravitace galaxie většinu plynu „tahat” zpět dalších několik set miliónů let. K těmto výsledkům došel tým astronomů na základě matematických modelů.

Jakkoliv přirovnání k bájnému ptáku Fénixu je velmi příznačné, jedná se pouze o shodu okolností. Galaxie své jméno získala podle souhvězdí Fénix (Phoenix), ve kterém leží.

Astronomové již dříve identifikovali znaky takových cyklů znovuzrození u několika dalších trpasličích galaxií, ale vždy chyběl zcela přesvědčivý důkaz.

Podle Mordecai-Marka Maca Lowa (American Museum of Natural History, New York) se jedná o nejlepší důkaz, že „cyklus formování hvězd je řízen supernovami”. Ještě dodává, že tento scénář pravděpodobně platí i pro další galaxie stejně veliké jako galaxie Phoenix. Ale nemohlo by se to odehrávat v hmotnějších galaxiích, protože ty jsou schopny udržet si plyn navzdory explozím supernov; nebo v menších, jejichž gravitace je příliš slabá, aby znovu získaly odhozený plyn.

Existence těchto cyklů rovněž může přispět k řešení dlouhodobého problému s temnou hmotou, které musí být ve vesmíru asi 6krát více než hmoty normální. Modely formování galaxií ukazují, že v okolí Mléčné dráhy by mělo být mnohem víc malých galaxií než se zatím napozorovalo. Možná uvízly v malých shlucích temné hmoty.

Jestli ve většině trpasličích galaxií hvězdy vznikají nepravidelně v závislosti na tomuto cyklu, vytvoří se mnohem méně hvězd než kdyby se nové hvězdy formovaly sice pomalu ale trvale. Proto jsou tyto galaxie slabé a obtížně se odhalují, řekl Mac Low.

Zdroj: space.newscientist.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi



23. vesmírný týden 2026

23. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 6. do 7. 6. 2026. Měsíc po úplňku mění fázi k poslední čtvrti. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a nyní se velmi nápadně blíží trochu slabšímu Jupiteru. Hodně blízko budou už v neděli 7. 6. Nízko už je večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Možná se objeví první noční svítící oblaka (NLC). V kosmonautice nejvíce, byť negativně, zaujala exploze rakety New Glenn během příprav k misi NG-4. Před 60 lety pokračoval intenzivně program Gemini a před 15 lety dolétal raketoplán Endeavour.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »