Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Nečekaná podobnost Marsu a Venuše

Nečekaná podobnost Marsu a Venuše

solar_wind.jpg
Současná pozorování sond Mars Express a Venus Express poskytují planetologům data, která dokazují, že planety Mars a Venuše jsou si nečekaně podobné a jejich atmosféry jsou strhávány do okolního meziplanetárního prostoru.

Sondy Mars Express a Venus Express jsou mimořádné zejména proto, že na své palubě nesou velmi podobné vědecké přístroje - spektrometry a detektory zahrnující vlnová pásma od ultrafialového po infračervené, analyzátory plazmatu a magnetometr. Některé např. detektory ASPERA (Analyser Space Plasmas a Energetic Atoms), jejichž hlavním úkolem je studium interakcí slunečního větru s horními vrstvami atmosféry, jsou prakticky identické. To vědcům umožňuje, aby porovnávali obě planety – používají tzv. srovnávací planetologii.

Sonda Mars Express odstartovala 2. června 2003 a k rudé planetě přiletěla 25. prosince 2003. Sonda Venus Express odstartovala 9. listopadu 2005 a na polární dráhu kolem Venuše byla navedena 6. května 2006. Obě evropské sondy startovaly z ruského kosmodromu Bajkonur v Kazachstánu.

Sondy přímo zkoumají magnetosféry za planetami, protože právě odtud z atmosféry unikají elektricky nabité částice. Rovněž poprvé odhalily únik celých atomů z atmosféry Venuše. Také ukázaly, že na Marsu únik vzrostl 10krát v prosinci 2006, kdy na Slunci byla zaznamenána extrémně silná erupce.

Planetologové doufají, že pozorování současných ztrát v obou atmosférách umožní „vrátit čas“ a porozumět minulosti planet. „Tyto závěry nám poskytují potenciál k porovnání vývoje klimatu planet,“ říká David Brain (University of California, Berkeley), vědecký pracovník ASPERA na obou sondách.

Nová pozorování naznačují, že navzdory rozdílům ve velikosti a vzdálenosti od Slunce planety Mars a Venuše jsou si překvapivě podobné. U obou planet existují proudy elektricky nabitých částicí, které odtékají z jejich atmosfér. Částice jsou urychlovány interakcí se slunečním větrem.

Země je chráněna magnetosférou, proto sluneční vítr nereaguje přímo s atmosférou. Ale ani Mars a ani Venuše nemají magnetické pole generované jádrem planety (tzv. dynamovým efektem). Obě planety nemají dostatečně silná magnetická pole, takže jejich atmosféry trpí přímým působením slunečního větru.

Zajímavé je, že tato interakce vytváří slabé magnetické pole, které obklopuje každou z obou planet a na noční straně je protaženo do dlouhého ohonu. Atmosféra Venuše je mohutná a hustá, zatímco na Marsu je slabá a řídká. Navzdory těmto rozdílům magnetometry na sondách objevily, že struktury magnetických polí obou planet jsou si podobné.

„Je to proto, že hustota ionosféry ve výšce 250 km nad povrchem planet je překvapivě podobná,“ říká Tielong Zhang (Institut für Weltraumforschung, Österreiche Akademie der Wissenschaften, Graz, Rakousko), vědecká pracovnice magnetometru na Venus Express.

Ionosféra – atmosférická obálka, která obklopuje planetu. Vytváří ji sluneční záření dopadající na horní vrstvy atmosféry, kde ionizuje molekuly atmosférických plynů. Přítomnost volných elektronů a iontů způsobuje elektrickou vodivost. Na Zemi se vyskytuje ve výšce asi 60 km až 500 km a má velký význam pro šíření radiových vln, které se od ní mohou odrážet a tím se dostat daleko od vysílače.

Důležitá pro magnetická pole Marsu a Venuše je jejich vzdálenost od Slunce, protože hustota slunečního větru klesá směrem od Slunce. Magnetické pole Venuše je silnější a proud unikajících částic z atmosféry „vytéká“. Na Marsu je pole slabší a částice unikají jednotlivě. „To je základní rozdíl mezi oběma planetami,“ říká Stas Barabash (Swedish Institute of Space Physics, Kiruna, Švédsko), vědecký pracovník ASPERA na obou sondách.

Další rozdíl mezi Marsem a Venuší je ten, že magnetometry ukázaly na Marsu pozůstatky globálního magnetického pole – magnetické pruhy a „kapsy“ vázáné na kůru planety, což svědčí o magnetickém dynamu, které pracovalo několik miliónů let po vzniku planety a produkovalo tehdy relativně silné magnetické pole. V některých oblastech tyto magnetické „kapsy“ atmosféru chrání, jinde pomáhají atmosféře unikat do vesmíru.

Složitost různorodých procesů odhalených na Venuši a Marsu znamená, že planetologové zatím nemají úplný obraz. Vyřešení všech problémů zabere čas. „Čím déle budou obě sondy pracovat společně, tím déle můžeme sledovat, co se doopravdy děje,“ říká Brain.

Obrázek: Sluneční vítr strhává atmosféry Venuše a Marsu do okolního prostoru (animace). Kredit: ESA/C. Carreau

Zdroj: www.sciencedaily.com a ESA




O autorovi



26. vesmírný týden 2019

26. vesmírný týden 2019

Přehled událostí na obloze od 24. 6. do 30. 6. 2019. Měsíc bude v poslední čtvrti. Od soumraku můžeme pozorovat Jupiter směřující nad jižní obzor a Saturn na jihovýchodě, ráno se objevuje Uran. Aktivita Slunce je velmi nízká. Mezosférická noční svítící oblaka nad Evropou doslova explodovala během první letní noci. Kromě úspěšného letu rakety Ariane 5 jsme zaznamenali i odklad startu rakety Proton na červenec. Falcon Heavy má za sebou statický zážeh a měl by odstartovat v úterý nad ránem. Týden bude bohatý i na starty dalších raket. Carolyn Shoemaker(ová) se dožívá 90 let a před 45 lety startoval Saljut 3.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Lobster

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2019 obdržel snímek „Humří mlhovina“, jehož autorem je Pavol Kollarik Humří maso je považováno za pochoutku. Rozlousknout mohutná klepeta tohoto mořského korýše speciálními kleštičkami chodí gastronomičtí gurmáni do restaurací, objednat si ho můžeme

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NLC

W nocy z 21 na 22.06.2019. na zachodnim niebie pojawiły się wyjątkowe obłoki. NLC zwane też obłokami srebrzystymi zaświeciły wyjątkowo jasno.Są to obłoki mezosferyczne występujące na dużych wysokościach ( 75 - 85 km nad powierzchnią naszej planety ) i występują w okresie "białych nocy" od połowy maja do połowy sierpnia.Dzięki swojemu wysokiemu położeniu są widoczne na tle ciemnego nieba święcąc srebrnym światłem, stąd właśnie pochodzi ich nazwa. Nie było by w tym nic niezwykłego gdyby nie fakt,iż były widoczne nawet w Czechach i dalej na południe. Ewenementem na skalę światową był fakt,iż tej nocy zaświeciły kolorowo,czego do tej pory nie zaobserwowano. Łowcy tego zjawiska mieli okazję podziwiać wyjątkowy spektakl na niebie. Można je obserwować godzinę po zachodzie Słońca i godzinę przed wschodem nad zachodnim i północnym niebie. Zerknijcie czasem w tym kierunku,może i wam uda się je zaobserwować. fot.Michał Wyka Słupsk

Další informace »