Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Akreční disky jsou mnohem větší

Akreční disky jsou mnohem větší

disk.jpg
Prachový disk kolem interagující dvojhvězdy WZ Sagittae je mnohem větší než astronomové, na základě dřívějších pozorování, očekávali. Povede tento nový objev až k přehodnocení počítačových modelů vzniku a vývoje akrečních disků?

Tým vědeckých pracovníků, studentů a jejich učitelů se věnoval zejména interagující dvojhvězdě WZ Sagittae (WZ Sge), která se nachází v souhvězdí Šípu (Sagitta). Vizuální a infračervená pozorování interagujících dvojhvězd ukázala, že disky horkého plynu okolo zdegenerovaných hvězd v energetických binárních systémech i okolo superhmotných černých děr v centrech aktivních galaxií jsou pravděpodobně mnohem větší. Některé možná obsahují i temnou hmotu.

„Byli jsme velmi překvapeni rozdílností výsledků, které získaly pozemské optické dalekohledy a infračervený ve vesmíru,“ říká Howell. „Infračervený akreční disk okolo WZ Sge je mnohem větší než dříve viděný pouze prachový. Nová pozorování předpokládají v těchto strukturách přítomnost temné hmoty, která je ve vesmíru všudypřítomná.“

Dvojhvězdu WZ Sge tvoří bílý trpaslík (kompaktní hvězda o velikosti Země, ale s hmotností Slunce) a větší, ale méně hmotný a chladnější hvězdný průvodce. Tím je buď obyčejná hvězda malé hmotnosti nebo hnědý trpaslík. Bílý trpaslík díky své silnější gravitací „okrádá“ svého průvodce o povrchový materiál. A ten postupem času vytvoří okolo bílého trpaslíka akreční disk.

WZ Sge patří mezi hvězdy, které velmi rychle mění svou jasnost, tzv. kataklyzmatické proměnné. Materiál z akrečního disku padá na povrch bílého trpaslíka a to způsobuje vyzáření ohromného množství energie. Hvězdy v takových systémech obíhají okolo společného těžiště ve vzdálenosti odpovídající přibližně vzdálenosti Země – Měsíc, ale s oběžnou periodou od několika hodin až po desítky minut (WZ Sge 81 minut).

„Standardní akreční disk“ vymodelovaný na základě napozorovaných dat je tenký prstenec horkého plynu, který obklopuje bílého trpaslíka nebo černou díru v aktivních galaxiích. Uvnitř disku dochází k teplotní distribuci – nejtepleji je blízko centra a teplota klesá směrem k vnějšímu okraji. Pozorování se uskutečnila ve velkém rozsahu spektra – od rentgenového až k blízkému infračervenému.

Optická pozorování WZ Sge pozemními dalekohledy na observatoři Kitt Peak potvrdila již desítku let známý vizuální vzhled akrečního disku – jeho velikost i teplotu. Střední infračervená pozorování Spitzerem na vlnových délkách 4500 a 8000 nm zcela neočekávaně odhalila mnohem větší, silnější disk chladného prachového materiálu, který obklopuje velkou část plynného akrečního disku. Nově objevený vnější disk sahá do vzdálenosti asi 20krát větší než plynný disk a asi obsahuje tolik materiálu jako středně velká planetka.

„Pravděpodobně všechny naše aktuální modely akrečních disků jsou špatné,“ říká Donald Hoard (Spitzera Science Center), člen výzkumného týmu.

Potvrzení objevu může vést až k přehodnocení dosavadních teoretických modelů, protože formování a vývoj disků závisí na jejich velikosti, teplotě, a složení. Také by mělo dojít k přehodnocení všech dosavadních pozorování systémů obsahujících akreční disky. Navíc prachový mohutnější disk blokuje infračervené světlo a většinu informací přicházejících z centrálního objektu a vnitřních horkých oblastí plynného disku. To vedlo pozorovatele k příliš nízkému odhadu celkové svítivosti centrálního objektu. „Možná to dělá až 50 %,“ říká Howell.

Zřejmě objev akrečního disku kolem WZ Sge bude mít dalekosáhlé důsledky pro astrofyziku, protože prachové disky jsou ve vesmíru všudypřítomné, od planetotvorných systémů až po superhmotné černé díry v srdcích aktivních galaxií (např. některé vzdálené galaxie jsou ve viditelném světle výrazně slabší než ve světle infračerveném).

Výzkum je součástí programu pro studenty a jejich učitele (NOAO Observing Program for Teachers and Students). Tým, který vede astronom Steve B. Howell (National Optical Astronomy Observatory), sledoval WZ Sge 2,1m dalekohledem NSF (National Science Foundation) a 0,9m WIYN (Wisconsin – Indiana – Yale – NOAO) na observatoři Kitt Peak a infračervenou kamerou IRAC (Infrared Array Camera) na Spitzeru.
Na výzkumu se podíleli vědečtí pracovníci Howell, Hoard a Carolyn Brinkworth (Spitzer Science Center), učitel Beth Thomas a student Kimmerlee Johnson (Great Falls Public Schools, Great Falls, MT), učitel Jeff Adkins a student John Michael Santiago (Deer Valley High School, Antioch, CA) a učitel Tim Spuck a student Matt Walentosky (Oil City High School, Oil City, PA).
Objev presentovali 8. ledna v Austinu na 211. konferenci AAS (American Astronomical Society meeting in Austin, Texas, 7. – 11. ledna 2008).

Obrázek: Akreční disk kolem dvojhvězdy WZ Sge – představa dřívější (vlevo) a opravená (vpravo), včetně asymetrického vnějšího disku temné hmoty (umělecká představa na základě napozorovaných dat). Kredit: P. Marenfeld and NOAO/AURA/NSF

Zdroj: http://www.noao.edu




O autorovi



23. vesmírný týden 2026

23. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 6. do 7. 6. 2026. Měsíc po úplňku mění fázi k poslední čtvrti. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a nyní se velmi nápadně blíží trochu slabšímu Jupiteru. Hodně blízko budou už v neděli 7. 6. Nízko už je večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Možná se objeví první noční svítící oblaka (NLC). V kosmonautice nejvíce, byť negativně, zaujala exploze rakety New Glenn během příprav k misi NG-4. Před 60 lety pokračoval intenzivně program Gemini a před 15 lety dolétal raketoplán Endeavour.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »