Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Nezapomeňte na Perseidy!
Petr Kubala Vytisknout článek

Nezapomeňte na Perseidy!

Perseida, autor: Joshua Tree
Perseida, autor: Joshua Tree
K létu už neodmyslitelně patří meteorický roj Perseidy. Slzy svatého Vavřince, jak se Perseidam lidově říká, ozáří již tradičně okolo 12. srpna noční oblohu.

Perseidy můžete na obloze pozorovat od 27. července do 17. srpna. Maximum Perseid nastává letos 12. srpna odpoledne. Nejlepší podmínky k pozorování budou v noci z pondělí 11. srpna na úterý 12. srpna, přesněji v úterý okolo 2. až 4 hodiny ranní. Tradiční nepřítel pozorovatelů - Měsíc tentokrát příliš rušit nebude, neboť zapadne asi půl hodiny po půlnoci. V dalších dnech se bude ale situace zhoršovat, protože už v sobotu 16. srpna nastane úplněk a také částečné zatmění Měsíce.

Při pozorování Perseid se zdá, že meteory vylétávají z jednoho bodu na obloze. Tomuto bodu se říká radiant a v tomto případě se nachází v souhvězdí Persea, odtud tedy název meteorického roje.

Za původem Perseid je kometa Swift - Tuttle, která svou dráhu zaneřádila malými prachovými částicemi. Mrakem těchto částeček prolétá Země každé léto. Perseidy vylétávají do atmosféry rychlostí okolo 58 km/s. Jedná se o malé prachové částice, které se vždy ve výšce okolo 100 km vypaří.

V maximu můžeme na obloze vidět až 100 meteorů za hodinu. V letošním roce ale spatříme při ideálních podmínkách spíše okolo 40 meteorů za hodinu. Pokud se rozhodnete Perseidy pozorovat, doporučujeme místo daleko od rušivých pouličních světel. K samotnému pozorování meteoru nic nepotřebujete, s ohledem na krčí páteř se doporučuje poloha ležmo. V přírodě by jste si měli pod sebe dát například karimatku. Nejednomu pozorovateli se už osvědčila plážové zahradní lehátka.

Obrázek: Perseidy v roce 2007 nad Kalifornií. Autor: Joshua Tree. Zdroj: spaceweather.com

Doporučené odkazy:




O autorovi



39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »