Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Rusko pošle život k měsíci Marsu
Petr Kubala Vytisknout článek

Rusko pošle život k měsíci Marsu

Phobos-Grunt povoze breberky k Marsu.
Phobos-Grunt povoze breberky k Marsu.
Život jsme na Marsu nenašli, tak si ho tam pošleme, ne? Ne, nejedná se o vtip. Nedávno jsme psali o "kontaminaci" kosmických těles pozemskými bakteriemi a neúmyslném posílání černých pasažérů do vesmíru (viz článek Život na Marsu tak trochu jinak) . Rusko hodlá příští rok poslat směrem k Marsu pozemský život zcela úmyslně.

Na palubách kosmických lodí či orbitálních stanic se biologické experimenty odehrávají od počátků kosmonautiky. Na Mezinárodní kosmické stanici (ISS) kupříkladu probíhal rusko-japonský experiment Biorisk. Při něm nic neriskovali, jak by se mohlo podle názvu zdát. Kůži na trh nesl africký komár, který na palubě ISS přežil bez potravy při teplotách - 150 až 60 °C plných 18 měsíců! Po návratu na Zemi byl dokonce v relativně dobré kondici. Jak to dokázal? Jednoduše řečeno se komár uvedl do spánku, jenž můžeme přirovnat až ke kómatu. Při tomto stavu nepotřeboval prakticky žádnou potravu.

Výzkum může být velmi důležitý. V daleké budoucnosti by do podobného stavu zastavení krevního oběhu mohli být uvedení astronauti při dlouhých kosmických výpravách.

Mimo jiné i proto chtějí vědci posílat drobné živočichy do vesmíru a sledovat, jak se s dlouhodobým pobytem ve vesmíru poperou. Kromě dlouhých kosmických letů, které jsou zatím spíše doménou scifi, je zde i druhý přínos. Při letu na Mars se předpokládá, že si budou astronauti sami pěstovat rostliny prou svou potřebu. Nejen pro potravu ale i k výrobě kyslíku. Výzkum chování rostlin ve stavu mikrogravitace tak může najít uplatnění už v příštích desetiletí. S letem člověka na Mars se počítá kolem roku 2035. Alfou a omegou všech testů je nejen vliv mikrogravitace ale především kosmického záření na živočichy i rostliny.

Už příští rok hodlá Rusko vyslat k Marsu svou sondu Phobos-Grunt. Jejím cílem bude výzkum jednoho ze dvou měsíců rudé planety - Phobosu. Na palubě sondy by kromě vědeckých přístrojů měl být i biologický materiál. Proč zrovna na této sondě? Důvody jsou dva. První je logický: Phobos-Grunt je první ruská sonda k Marsu po dlouhé době a na několik příštích let bude zřejmě i poslední. Druhým a hlavním důvodem je potom fakt, že se sonda vrátí zpět na Zemi se vzorky Phobosu. Dosavadní marsovské sondy se na Zemi nevracely.

Na palubě návratového modulu sondy by měla být malá kapsle od americké Planetární společnosti, naplněná 10 různými druhy. Bude se jednat především o bakterie a semena. Ruská část experimentu bude bohatší. Kromě plísní a bakterií poveze např. korýše či komáří larvy.

Kosmická výprava má trvat celkem tři roky.

Zdroj: universetoday.com




O autorovi



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »