Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Rusko pošle život k měsíci Marsu
Petr Kubala Vytisknout článek

Rusko pošle život k měsíci Marsu

Phobos-Grunt povoze breberky k Marsu.
Phobos-Grunt povoze breberky k Marsu.
Život jsme na Marsu nenašli, tak si ho tam pošleme, ne? Ne, nejedná se o vtip. Nedávno jsme psali o "kontaminaci" kosmických těles pozemskými bakteriemi a neúmyslném posílání černých pasažérů do vesmíru (viz článek Život na Marsu tak trochu jinak) . Rusko hodlá příští rok poslat směrem k Marsu pozemský život zcela úmyslně.

Na palubách kosmických lodí či orbitálních stanic se biologické experimenty odehrávají od počátků kosmonautiky. Na Mezinárodní kosmické stanici (ISS) kupříkladu probíhal rusko-japonský experiment Biorisk. Při něm nic neriskovali, jak by se mohlo podle názvu zdát. Kůži na trh nesl africký komár, který na palubě ISS přežil bez potravy při teplotách - 150 až 60 °C plných 18 měsíců! Po návratu na Zemi byl dokonce v relativně dobré kondici. Jak to dokázal? Jednoduše řečeno se komár uvedl do spánku, jenž můžeme přirovnat až ke kómatu. Při tomto stavu nepotřeboval prakticky žádnou potravu.

Výzkum může být velmi důležitý. V daleké budoucnosti by do podobného stavu zastavení krevního oběhu mohli být uvedení astronauti při dlouhých kosmických výpravách.

Mimo jiné i proto chtějí vědci posílat drobné živočichy do vesmíru a sledovat, jak se s dlouhodobým pobytem ve vesmíru poperou. Kromě dlouhých kosmických letů, které jsou zatím spíše doménou scifi, je zde i druhý přínos. Při letu na Mars se předpokládá, že si budou astronauti sami pěstovat rostliny prou svou potřebu. Nejen pro potravu ale i k výrobě kyslíku. Výzkum chování rostlin ve stavu mikrogravitace tak může najít uplatnění už v příštích desetiletí. S letem člověka na Mars se počítá kolem roku 2035. Alfou a omegou všech testů je nejen vliv mikrogravitace ale především kosmického záření na živočichy i rostliny.

Už příští rok hodlá Rusko vyslat k Marsu svou sondu Phobos-Grunt. Jejím cílem bude výzkum jednoho ze dvou měsíců rudé planety - Phobosu. Na palubě sondy by kromě vědeckých přístrojů měl být i biologický materiál. Proč zrovna na této sondě? Důvody jsou dva. První je logický: Phobos-Grunt je první ruská sonda k Marsu po dlouhé době a na několik příštích let bude zřejmě i poslední. Druhým a hlavním důvodem je potom fakt, že se sonda vrátí zpět na Zemi se vzorky Phobosu. Dosavadní marsovské sondy se na Zemi nevracely.

Na palubě návratového modulu sondy by měla být malá kapsle od americké Planetární společnosti, naplněná 10 různými druhy. Bude se jednat především o bakterie a semena. Ruská část experimentu bude bohatší. Kromě plísní a bakterií poveze např. korýše či komáří larvy.

Kosmická výprava má trvat celkem tři roky.

Zdroj: universetoday.com




O autorovi



36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »