Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Jedenáct hvězdných proudů v naší Galaxii

Jedenáct hvězdných proudů v naší Galaxii

Jeden z 11 nově objevených hvězdných proudů v naší Galaxii.
Jeden z 11 nově objevených hvězdných proudů v naší Galaxii.
Zatím 11 nových proudů hvězd vypátrali astronomové v naší Galaxii. A to prozkoumali pouze jednu čtvrtinu jejích hvězd. Tyto objevené proudy mohou poskytnout nové "soudní" důkazy o násilném chování naší Galaxie, která s největší pravděpodobností utrhla části trpasličích galaxií, které následně pohltila.

Těchto 11 pravděpodobných proudů bylo objeveno během studia rychlostí hvězd ve vnitřním halo naší Galaxie - což je bublině podobná oblast, která obklopuje střed Galaxie. Doposud byly známy v této oblasti pouze dva hvězdné proudy.

V jednotlivých hvězdných proudech se hvězdy pohybují přibližně stejnou rychlostí. To naznačuje, že všechny mají původ ve stejné oblasti - s největší pravděpodobností v malých galaxiích, odkud byly vytrženy gravitací naší Galaxie.

Část těchto pozoruhodných struktur, jako například jasný hvězdný proud známý jako Sagittarius (Střelec), se nachází daleko od galaktického středu, a tudíž mohl být snadněji vypátrán, protože hvězdy se v něm zdají být nahromaděny blízko sebe.

"Tento problém nebude s konečnou platností vyřešen, dokud nebudou vytvořeny stejně nádherné obrázky takovýchto útvarů na obloze, jako při objevu předcházejících hvězdných proudů," říká Kevin Schlaufman, postgraduální student University of California (Santa Cruz), který udělal novou analýzu doposud získaných dat.

Hvězdné proudy, které se nacházejí blíže galaktickému centru, jsou pravděpodobně starší. To může vysvětlovat, proč nejsou tak "fotogenické" - z cizích galaxií mohly být vytrženy již velmi dávno. "Předpokládá se, že je jimi protkána struktura naší Galaxie skrz naskrz," říká Connie Rockosi, spolupracovnice Kevina Schlaufmana.

Objev byl uskutečněn na základě studia dat z přehledového průzkumu SEGUE (Sloan Extension for Galactic Understanding and Exploration), který je částí doslova mamutího mapovacího projektu s názvem Sloan Digital Sky Survey (SDSS). Projekt SEGUE byl zčásti navržen za účelem měření rychlostí hvězd k vyhledávání podobných dílčích struktur, jako jsou hvězdné proudy.

Jedenáct vážných kandidátů na hvězdné proudy bylo identifikováno při studiu 100 malých úseků oblohy. Z tohoto poznatku bylo odvozeno, že celý vnitřní prostor naší Galaxie o průměru 75 000 světelných roků může obsahovat až 1000 samostatných hvězdných proudů, ukořistěných z mnoha trpasličích galaxií.

Takovéto statistiky mohou pomoci rozšířit modely vzniku galaxií, z nichž vycházejí prognózy, jak velké množství dílčích struktur se mohlo vytvořit, když velké galaxie pohlcovaly galaxie menší. Avšak může být ještě příliš brzy na to, abychom mohli s jistotou říci, zda na všech částech oblohy stejnou rychlostí se pohybující hvězdy nepochybně vytvářejí hvězdné proudy. Některé hvězdy mohou představovat stejný proud, který je zkrátka pozorovatelný na dvou rozdílných částech oblohy.

Ověření chemického složení hvězd může pomoci určit, zda některé sdílejí společný původ. Studium chemického složení může také signalizovat, jaké podmínky panovaly v galaxiích, kde tyto hvězdy započaly svůj vesmírný život předtím, než do jejich života svým vlivem zasáhla naše Galaxie.

Tato zpráva byla prezentována na konferenci Sloan Digital Sky Survey (SDSS), která se konala v Chicagu (USA).

Zdroj: space.newscientist
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »