Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Přežijí kosmické koráby rok 2010?
Petr Kubala Vytisknout článek

Přežijí kosmické koráby rok 2010?

Atlantis při přípravě na STS-125 ve VAB. Zdroj: NASA
Atlantis při přípravě na STS-125 ve VAB. Zdroj: NASA
V kuloárech amerického Úřadu pro letectví a vesmír (NASA) se spekuluje o tom, že by raketoplány ukončily aktivní službu až v roce 2015, tedy o pět let později, než hovoří současné plány. Těžko říct, zda se jedná o výstřel do tmy, související se začínajícím fiskálním rokem, prezidentskými volbami nebo o reálné zamyšlení.

Podle interních a spolehlivých informací analyzuje NASA možnost prodloužit provoz raketoplánů až do roku 2015. Podle stále platného harmonogramu měly jít raketoplány do starého železa po dokončení stavby Mezinárodní kosmické stanice v roce 2010. Nejedná se o termín náhodně vycucaný z prstu. Rok 2010 byl stanoven ve vizi současné americké administrativy již v roce 2004. NASA vyvíjí novou kosmickou loď Orion a na její stavbu potřebuje peníze. Financování NASA je velmi komplikovaná záležitost, o každý dolar úřad s Kongresem úzkostlivě bojuje. Je jasné, že zvládnout vývoj nové lodi současně s provozem raketoplánů, není po finanční stránce příliš reálné. Jen samotný start kosmického korábu vyjde na zhruba 500 milionů dolarů, nemluvě o obrovských nákladech na provoz.

Gruzie, volby a aprílový žert

Informace o právě realizované analýze by obstála jako námět na aprílový žert, ale Apríl dnes není. V USA právě vrcholí prezidentské volby a oba kandidáti slibovali zmenšení výluky mezi posledním startem raketoplánu a prvním startem Orionu na minimum. To přitom lze pouze posunutím termínu posledního letu raketoplánu, vývoj Orionu urychlit pochopitelně nelze.

Má vůbec nějaký význam případné prodloužení letů raketoplánů? Pomiňme hlasy fanoušků raketoplánů a podívejme se na skutečné důvody. Úkolem raketoplánu je do roku 2010 dokončit stavbu Mezinárodní kosmické stanice, velkolepého kolosu na oběžné dráze o jehož přínosu má mnoho lidí rovněž pochyby. Na stanici se střídají posádky v půlročních intervalech. O střídání trojice astronautů se dnes stará ruská kosmická loď Sojuz a raketoplán. V příštím roce se má počet členů stanice zvýšit na šest. Po roce 2010 bude jedinou kosmickou lodí, schopnou dopravovat posádku na stanici a zpět ruský Sojuz. Američané budou pochopitelně za své pasažéry Rusku platit. Už fakt, že NASA bude muset pět let (optimistický odhad) spoléhat pouze na Rusko, někteří přenášejí přes srdce jen velmi těžce. Situace je ale mnohem horší, dohoda USA-Rusko o situaci po roce 2010 se hledá díky americké byrokracii jen obtížně. Kromě toho při dvou posledních přistáních Sojuzu díky technické závadě posádka málem zařvala a jako by toho nebylo málo, přišla válka mezi Gruzií a Ruskem. Ta velmi negativně ovlivnila vztahy mezi Ruskem a USA, což se může dotknout i kosmického programu. V neposlední řádě bude ukončení programu raketoplánu stát hodně lidí pracovní místo a o tom se před volbami přece nemluví, alespoň ne v negativním světle.

Vraťme se ale ještě k ISS. Ve zpravodajských relacích se střídá jeden odborník na mezinárodní politiku za druhým, ale pravda je taková, že dnes nikdo neví, jaké budou americko-ruské vztahy zítra, natož za dva či více let. Rusové by se mohli NASA na roli kosmické taxislužby vykašlat a americká část posádky ISS by se na ISS nedostala. Podobný scénář je sice spíše extrémní a nepravděpodobný, ale problémy při provozu stanice přijít mohou.

Podle všeho by případným jediným úkolem raketoplánu po roce 2010 byla právě doprava posádky a zásob na stanici a zpět. Zkrátka kyvadlová doprava, což má konec konců raketoplán přímo ve svém anglickém názvu. Je ale otázka, kde by NASA na takovou legraci brala peníze. I kdyby se raketoplán vydal ke stanici jen dvakrát ročně, vyšly by samotné starty kosmického korábu v letech 2010 až 2015 odhadem na 4 miliardy dolarů. A to nepočítáme náklady na udržování raketoplánů v provozu (personál, infrastruktura apod.).

Studie má být dokončena do konce září, ale rozhodnutí může přijít i později. Bude patrně hodně záležet na tom, kdo usedne začátkem příštího roku v Bílém domě, nebo bychom spíše měli říct "až usedne". V názoru na prodlevu mezi koncem raketoplánů a počátkem éry Orionů si jsou postoje obou kandidátů podobné. Ale před volbami se vždy říká něco jiného, než se nakonec realizuje.

Nejbližší start raketoplánu je naplánován prozatím na 8. října. Atlantis se má vydat na poslední servisní misi k Hubblovu kosmickému dalekohledu. Floridu nyní bičuje jedna tropická bouře za druhou, takže se přeprava raketoplánu na vesmírný komplex odkládá a přípravy se komplikují. Start tedy bude zřejmě o pár dní odložen.

Zdroj: space.com




O autorovi



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »