Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Hubblův kosmický dalekohled má problémy, start mise STS-125 je ohrožen
Petr Kubala Vytisknout článek

Hubblův kosmický dalekohled má problémy, start mise STS-125 je ohrožen

HST na oběžné dráze kolem Země.
HST na oběžné dráze kolem Země.
Hubblův kosmický dalekohled má od víkendu technické problémy. NASA v současné době situaci řeší a nelze vyloučit ani nutnost odkladu startu mise STS-125. Raketoplán Atlantis se má přitom podle plánu k Hubblovu dalekohledu vydat už 15. října.

Ve středu 1. října oslaví NASA 50 let své existence (viz v seriálu na ČRo Leonardo). Oslavy ale zřejmě částečně pokazí zpráva, kterou NASA vydala dnes pozdě odpoledne našeho času.

O uplynulém víkendu došlo k poruše řídicího systému Hubblova kosmického dalekohledu. Veškerá vědecká pozorování byla okamžitě přerušena a podle všeho dalekohled v tuto chvíli nemůže zaslat zpět na Zemi uložená data.

NASA se nyní pokusí nahodit druhý řídicí systém s označením "B". Podobná operace se uskuteční poprvé v osmnáctileté historii Hubblova kosmického dalekohledu, takže výsledek je značně nejistý. Vědci si ale věří a během tohoto týdne chtějí vrátit nejslavnější astronomický přístroj zpět do provozuschopného stavu.

Pokud se nepodaří druhý systém spustit, má NASA ještě druhou možnost, jak problém vyřešit a to výměnu řídicího systému při nejbližší servisní misi. Start raketoplánu Atlantis (STS-125) je ale aktuálně naplánován na 15. října brzy ráno našeho času. Pokud by posádka dostala nový úkol, v podobě výměny řídicího systému, musela by být mise odložena nejméně do února příštího roku. Za dva týdny se tak náročná operace nedá natrénovat. Nemluvě o tom, že potřebné díly na Mysu Canaveral ani nejsou.

Další mise raketoplánu (STS-126) k Mezinárodní kosmické stanici by proběhla v listopadu. Zatím je ale na spekulace příliš brzy. Doufejme, že se lidem z NASA a z Úřadu pro Kosmický teleskop podaří HST opět dostat do normálního stavu.

Doporučené odkazy:

Zdroj:




O autorovi



38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »