K Mezinárodní kosmické stanici míří zásobovací loď Progress
Nakonec úspěšný přílet lodi Progress 1. května 2010Ve středu 30. června odstartovala z Bajkonuru raketa Sojuz-U se zásobovací lodí Progress M-06M, která se, naložená zásobami a výbavou, v pátek připojí v automatickém režimu ke kosmické stanici. Při minulé misi lodi Progress se toto ovšem nezdařilo a kvůli selhání automatického naváděcího systému musela převzít na dálku řízení lodě posádka stanice.
Loď Progress
Ruská zásobovací loď Progress je vlastně bezpilotní verzí lodi Sojuz, upravenou k doručování nákladu na kosmické stanice (Progressy létaly už k Miru). Nákladní modul Progressu je hermetizovaný, takže do něj posádka stanice může vstoupit bez použití skafandrů a náklad vyložit. Poté je Progress naplněn již nepotřebnými věcmi a odpadem a po odpojení od stanice a separačním manévru končí svou cestu zánikem v zemské atmosféře nad Tichým oceánem. Ke stanici je připojen po dobu několika měsíců, kdy je schopen svými motory také např. zvýšit dráhu stanice (která je neustále snižována zbytkovými molekulami vzduchu) nebo změnit orientaci stanice ve vesmíru. V letošním roce by jich k ISS mělo zamířit celkem šest.
Nakonec úspěšný přílet lodi Progress 1. května 2010Stejně jako Sojuz sestává Progress ze tří modulů, na pohled stejných, jaké má jeho pilotovaný "bráška." Spodní část Progressu tvoří servisní sekce, která obsahuje řídící systémy a elektroniku a také pohonný systém lodi (jde o bílý segment se solárními panely). Uprostřed, kde má Sojuz návratový modul, je nehermetizovaná sekce, jež obsahuje celkem osm nádrží s palivem a okysličovadlem (celkem pojme 1740 kg), které je přečerpáno do nádrží kosmické stanice. Vrchní sekcí je hermetizovaný nákladní modul, který pojme až 1700 kg zásob, oblečení, výbavy, náhradních dílů, vědeckých experimentů atd. Tento modul, jehož hermetizovaný prostor má objem asi 6 metrů krychlových, je také vybaven anténami naváděcího systému KURS. Celková délka Progressu je asi 7,3 metru.
Nynější mise ve stínu květnového selhání
Progress M-06M, celkem 38. loď tohoto typu mířící ke stanici ISS, odstartoval (ze stejné rampy jako kdysi Jurij Gagarin) ve středu 30. června v 17:35 SELČ. O osm minut později Progress úspěšně dosáhl oběžné dráhy a zahájil dvoudenní cestu ke kosmické stanici. K zadnímu uzlu modulu Zvezda by se měl připojit v pátek 2. července v 18:58 SELČ (přenos na TV NASA poběží od 18:30). Kapacita Progressu byla tentokrát využita takto: 870 kg paliva pro motory stanice, 50 kg kyslíku a vzduchu pro členy posádky, 100 kg vody a 1210 kg zásob a výbavy. Celkem tedy loď míří k cíli s asi 2,2 tunami nákladu.
Oleg Kotov u panelu systému TORUPřílet a připojení Progressu ke stanici většinou probíhá automaticky s použitím naváděcího systému KURS a bez zásahů posádky stanice. Ta má však možnost převzít řízení blížící se lodě na dálku pomocí konzole TORU v modulu Zvezda. Toto bylo nutné provést při příletu minulého Progressu M-05M 1. května 2010. Ve vzdálenosti asi 1 kilometru od stanice počítače Progressu ukončily proces automatického příletu, protože špatně vyhodnotily data a usoudily, že došlo k selhání jedné z manévrovacích trysek. Letoví kontroloři v Moskvě však bleskurychle prozkoumali telemetrická data a zjistili, že tryska ve skutečnosti funguje. Na jejich příkaz velitel stanice Oleg Kotov aktivoval systém TORU a Progress ke stanici úspěšně připojil s časovou rezervou. Doufejme, že v tomto případě půjde vše bez problémů.
Přelet Sojuzu
Připojení Sojuzu k modulu Rassvet18. června dorazila k Mezinárodní kosmické stanici loď Sojuz TMA-19 s třemi novými členy dlouhodobé posádky: Fyodor Yurchikhin (Rusko), Douglas Wheelock (USA) a Shannon Walkerová (USA). Jejich loď se připojila k zadnímu portu modulu Zvezda, který však bylo nyní nutné uvolnit kvůli blížícímu se příletu Progressu. Jediný volný stykovací uzel ruského segmentu byl totiž ten na novém modulu Rassvet, který ale ještě není vybaven anténami naváděcího systému KURS, takže loď Progress by nebylo k tomuto modulu čím navigovat. Tři noví členové posádky stanice tak v pondělí 28. června znova "nastartovali" svou loď a přemístili ji na Rassvet, aby Zvezda zůstala volná pro nový Progress. Velitel Sojuzu Yurchikhin musel po dobu celého přeletu řídit loď ručně kvůli absenci naváděcích antén na Rassvetu ale vše proběhlo hladce. Celý přelet byl však o více než hodinu odložen kvůli tomu, že jeden z amerických solárních panelů se nepodařilo včas upevnit v předpisy požadované poloze kvůli jeho zabezpečení během odpojení Sojuzu.
Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 5. do 31. 5. 2026. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a zdánlivě se přibližuje Jupiteru. Teoreticky by měl být večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Parádní zážitek přinesl testovací let IFT-12 Super Heavy Starship. Úspěšné byly i malé rakety, evropská Vega-C a Electron. Čína úspěšně vyslala další tříčlennou posádku na svou stanici Tiangong. Devadesátky se dožívá Jan Kolář, který komentoval přistání Apolla 11 na Měsíci. Je to i 60 let od prvního amerického měkkého přistání na Měsíci.
Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“
Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch
NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku
Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy.
Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú.
Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku.
Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život.
Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená.
LRGB+Ha+NIR verzia
Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system).
Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop
Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats
Gain 150, Offset 300.
11.4. až 22.5.2026
Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4