Prach z Halleovy komety bude nejvíce padat před víkendem

Název roje je poněkud zvláštní. Běžně jsme zvyklí mluvit o rojích, jejichž jména jsou odvozena z polohy radiantů (míst, odkud meteory daného roje zdánlivě na obloze vylétají). Pokud leží radiant v souhvězdí Lva, jde o Leonidy, z Persea vylétají letní Perseidy a tak dále. Nicméně je pochopitelné, že leží-li v nějakém souhvězdí hned několik radiantů různých rojů, je potřeba je odlišit. Souhvězdí Vodnáře (Aquarius) je právě jedním z nich a v průběhu roku se v něm sejde hned 6 radiantů. Proto bylo rozhodnuto, že jejich názvy budou odvozeny od ještě přesnější polohy, nežli v jakém souhvězdí leží, a to pomocí nejbližších hvězd k danému radiantu. Radiant Eta-Aquarid tedy leží velmi blízko hvězdy η-Aqr (hvězda 4. hvězdné velikosti). Záhodno dodat, že označení hvězd řeckými písmeny zavedl německý astronom Johann Bayer na sklonku 16. a 17. století.

Prach z nejslavnější komety

Jak už bylo naznačeno, pozornost si tento roj získává u širší veřejnosti především svým původem. Prach, který pozorujeme jako rychle padající meteory (díky poloze radiantu často létají na naší obloze "vzhůru"), vychází z částicové stopy, kterou za sebou zanechala snad nejslavnější kometa v historii 1P Halley. Ta byla u Slunce naposledy v únoru roku 1986 a znovu se k němu vrátí až v červenci 2061.

První záznamy o Halleyově kometě pochází už z třetího století před Kristem. Od té doby se z jejího mnohačetného pozorování zjistilo několik věcí. Její oběžná doba kolísá v rozmezí 74,4 - 79,2 let. Nejblíže ke Slunci byla roku 11 před Kristem a roku 66 po Kristu. Při příležitosti posledního návratu (v roce 1986) k ní bylo vysláno hned 5 sond. Naprosto monumentálním prvenstvím se pak mohla chlubit sonda Giotto (pojmenovaná na počest již zmíněného renesančního umělce), která minula jádro komety ve vzdálenosti pouhých 600 km. Během jejího průletu sonda pořídila dnes již světoznámé snímky "bramborovitého" jádra o rozměrech přibližně 6x6x18 km. Také bylo zjištěno, že samotné jádro odráží pouhé 3 % dopadajícího slunečního světla, což z ní dělá jedno z nejtemnějších těles Sluneční soustavy. To, že jsme kometu schopni pohodlně pozorovat, způsobuje až její prachoplynná obálka zvaná koma, která však jádro obalí až v určité blízkosti ke Slunci.

Češi si pořádnou podívanou úplně dopřát nemohou

Eta-Aquaridy mají pro Čechy tu nevýhodu, že jejich radiant vystupuje jen nízko nad obzor (asi 12°). Proto, ač se někde dočtete o frekvenci roje pohybující se kolem 40 meteorů v hodině, spatříme z našeho území jen malé procento všech padajících meteorů. Pomocí jednoduchého vztahu se dá spočítat, že při této výšce nad obzorem spatříme přibližně 8 meteorů za hodinu. Výška radiantu se však v průběhu noci mění a souhvězdí Vodnáře v květnu nejlépe zastihneme nad jihovýchodním obzorem v ranních hodinách před rozbřeskem. Díky vhodné fázi Měsíce, který zapadá ještě 5. května večer ve fázi úzkého srpku, jsou podmínky ke sledování prachu Halleovy komety letos ideální.

Nashledanou v říjnu

Prachová stopa z komety křižuje zemskou dráhu hned dvakrát. Výsledkem je šance rychlé meteory spatřit ještě jednou, a to každoročně kolem 22. října. Tehdy vrcholí pro středoevropany poněkud vhodněji položený meteorický roj Orionidy. Díky nestabilní struktuře proudu částic především gravitačním vlivem Jupiteru jsme mohli být v minulých letech svědky zvýšené aktivity obou rojů. Letos však Orionidy nejspíše nijak příjemně nepřekvapí, navíc budou rušeny Měsícem po poslední čtvrti poměrně vysoko nad obzorem. Sesterské Eta-Aquaridy jsou na tom tento rok lépe.

A jak vlastně meteory pozorovat?

Meteorické roje jsou i pro laika vděčnou příležitostí pro relaxaci. Není k tomu potřeba žádný dalekohled ani jiné speciální zařízení. Stačí si najít vhodné místo, pokud možno daleko od velkých měst a rušivého městského osvětlení. Ideální je nějaký vysoký kopec, odkud máte rozhled do všech stran. Pak si stačí lehnout do spacáku (i v květnových nocích však noční teploty klesají k bodu mrazu, proto oblečení nepodceňujte; vhodný je i teplý čaj v termosce) a koukat se do nebe. Souhvězdí Vodnáře vychází kolem 2. hodiny ranní na východě. Samotný radiant však ještě o půl hodiny později. Proto nejvýhodnější časové "okénko" se nabízí přibližně od 2:30 do 4 hodin. Po čtvrté hodině začne značně rušit rozbřesk. Koukat se můžete kamkoliv, nejlépe na oblast mezi východním obzorem a nadhlavníkem. Na obloze v té době najdete například planetu Saturn nízko nad jihozápadním obzorem v souhvězdí Panny. Vysoko nad hlavou se už bude klenout Mléčná dráha.

Video: Meteors from Halley's Comet (anglicky)
Zdroj: Science@NASA

Animace: Eta-Aquaridy
Autor: Roen Kelly, astronomy.com