Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Hrozba úplného stažení posádky ze stanice ISS je zažehnána
Vít Straka Vytisknout článek

Hrozba úplného stažení posádky ze stanice ISS je zažehnána

Na ISS je nyní na pár dní opět šest lidí. Zleva: S. Furukawa, M. Fossum, S. Volkov, A. Ivanišin, D. Burbank a A. Škaplerov. Autor: NASA
Na ISS je nyní na pár dní opět šest lidí. Zleva: S. Furukawa, M. Fossum, S. Volkov, A. Ivanišin, D. Burbank a A. Škaplerov.
Autor: NASA
Ve středu 16. listopadu se k Mezinárodní kosmické stanici připojila kosmická loď Sojuz TMA-22 a z jejích modulů na palubu stanice přestoupili tři kosmonauti. Dorazili jako bájní hrdinové na poslední chvíli, aby zachránili situaci a veliká kosmická stanice nemusela na oběžné dráze naprosto osiřet.

Opět zde narážíme na srpnovou havárii rakety Sojuz-U s nákladní lodí Progress M-12M, o jejíchž příčinách a následcích jsme psali již několikrát, naposledy v článku o startu Progressu M-13M. Nyní se ještě zaměřme na důsledky pro posádku stanice ISS. V době havárie, 24. srpna 2011, na palubě stanice dlouhodobě pracovala šestičlenná posádka Expedice 28. Několik týdnů poté, 16. září 2011, se na Zemi vrátila loď Sojuz TMA-21 s třemi z těchto šesti kosmických letců. Na stanici zůstala pouze tříčlenná posádka ve složení: velitel Mike Fossum (USA) a letoví inženýři Sergej Volkov (Rusko) a Satoši Furukawa (Japonsko). A přílet posil, jejichž start byl v plánu 22. září, v nedohlednu kvůli přerušení letů raket Sojuz.

Záběr z přistání Sojuzu TMA-01M v kazašské stepi v polovině března 2011, ze snímku je patrné, proč Rusové nechtějí přistávat na konci prosince. Autor: NASA
Záběr z přistání Sojuzu TMA-01M v kazašské stepi v polovině března 2011, ze snímku je patrné, proč Rusové nechtějí přistávat na konci prosince.
Autor: NASA
Jisté bylo, že Fossum a spol. se musí vrátit na Zemi nejpozději okolo 20. listopadu, což je dáno dvěma faktory: certifikační doba Sojuzu pro pobyt v kosmu je asi 210 dní, po uplynutí této doby už není bezpečné použít loď k návratu na Zemi, protože by mohla být poškozena dlouhým pobytem v drsných podmínkách vesmírného prostoru. Fossum, Volkov a Furukawa ve svém Sojuzu TMA-02M startovali 7. června, certifikace jejich lodi tedy skončí asi zároveň s letošním rokem. Pak je tu ale ještě druhý faktor: přistání lodi ve stepích Kazachstánu se musí uskutečnit za denního světla kvůli záchranným operacím a pátrání po lodi, což samozřejmě není vzhledem ke dráze stanice ISS možné vždy. Možnost přistávat ve dne končí krátce po 20. listopadu a další se otevírá až na konci prosince. To by ještě vzhledem k certifikační době Sojuzu TMA-02M stačilo, ale Rusové již prosincové možnosti využít nechtějí kvůli tradiční drsné kazašské zimě.

Tehdy se pochopitelně vynořily ty nejčernější spekulace: pokud se Rusům do poloviny listopadu nepodaří obnovit lety raket Sojuz a ke stanici vyslat novou posádku, orbitální komplex bude muset nějakou dobu fungovat bez posádky. Teoretické plány již dokonce byly připraveny, co by to přineslo v praxi je otázka, protože ISS je vytvořena jako stále obydlená stanice a tomu jsou přizpůsobeny její systémy. Třeba by provoz stanice hodně zkomplikovala nějaká běžná závada, kterou by astronauti odstranili během pár minut.

Pro příklad si odběhněme do historie: 4. července 1995 se od ruské stanice Mir odpojil raketoplán Atlantis STS-71. Současně s ním se od stanice oddělila i loď Sojuz TM-21, jejíž posádka měla za úkol nafotit raketoplán spolu s Mirem a kosmická stanice zůstala na chvíli bez posádky. Ale právě v této chvíli vypověděl službu hlavní řídící počítač stanice i její stabilizační a orientační systém, Mir se stal mrtvým tělesem. Šikovní piloti na palubě Sojuzu se naštěstí dokázali s mrtvou stanicí spojit a závadu velmi rychle spravili.

Zvrat na poslední chvíli

Již "uzdraveni" ze srpnové havárie lodě Progress a po několika bezpilotních úspěších raket Sojuz Rusové vpravdě na poslední chvíli vypustili čerstvé kosmonauty pro dlouhodobý pobyt na ISS, jejich start ze zasněženého Bajkonuru jsme vám 14. listopadu přinesli živě. Rolí "spasitelů" kosmické stanice za téměř 200 miliard dolarů se zhostili ruští kosmonauté Anton Škaplerov (39) a Anatolij Ivanišin (42) a americký astronaut Daniel Burbank (50). Zatímco pro oba Rusy je tento let jejich prvním, Burbank již za sebou má dva krátkodobé lety raketoplánem (mise STS-106 roku 2000 a STS-115 roku 2006).

Po startu v lodi Sojuz TMA-22 (14. listopadu v 05:14 SEČ) a navedení na výchozí oběžnou dráhu čekaly na posádku dva dny dohánění kosmické stanice. Veškeré s tím spojené manévry proběhly na jedničku a ve středu 16. listopadu se Sojuz ocitl jen kousek od svého cíle. I tady šlo všechno naprosto bez problémů a v 06:24 ráno našeho času se loď připojila k modulu Pojsk na vrcholku ruského segmentu stanice. Škaplerov, Ivanišin a Burbank zůstanou na palubě ISS do 16. března.

Když se loď ke stanici přiblížila jen na několik desítek metrů a zarovnala se se stykovacím uzlem, mělo následovat sedm minut, během kterých měl Sojuz pouze držet pozici vzhledem ke stanici, a pozemní řídící středisko mělo vyhodnotit, zda je loď správně zamířena na stykovací uzel. Tato fáze letu nakonec byla díky hladkému průběhu věcí téměř úplně přeskočena a záhy bylo zahájeno finální přiblížení a spojení se stanicí, vše proběhlo v režii automatického systému Kurs. Spojení se uskutečnilo o celých devět minut dříve oproti plánu.

Po prověrkách těsnosti spojení obou plavidel a napouštění vzduchu do průlezu mezi stanicí a Sojuzem byly v 08:39 SEČ otevřeny poklopy mezi stanicí a lodí a obě posádky se uvítaly.


Nyní na chvíli vyměníme textové informace za video:
první video zachycuje přílet a připojení Sojuzu TMA-22
k ISS, druhé otevření poklopů, uvítání posádek a následnou
videokonferenci se Zemí.

Zdroj: kanál Spaceflight101 na youtube.com

Zdroj: kanál NASA na youtube.com


Stanice tedy opět má šestičlennou posádku, ovšem vůbec ne nadlouho. Fossum a jeho dva kolegové se vracejí na Zemi v úterý 22. listopadu a v současné době tedy mají pouze několik dní, aby svým nově příchozím kolegům předali stanici (zasvětili do provozu, vysvětlili, co a jak, …). Sojuz TMA-02M se má od stanice odpojit o půlnoci na 22. listopadu našeho času a Fossum, Volkov a Furukawa budou na jeho palubě, na ISS opět zůstane pouze tříčlenná posádka, velení stanice převezme Burbank. Kvůli téměř dvouměsíčnímu odkladu startu Burbanka a ostatních pro ně Fossum, Volkov a Furukawa natočili na palubě ISS několik videí, které je měly pomoci zasvětit do provozu stanice již před jejich startem.

Dlouhodobě šestičlennou posádku bude stanice opět mít od 23. prosince, kdy se k ní má připojit loď Sojuz TMA-03M s dalšími třemi astronauty.

Zdroje:




O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.



23. vesmírný týden 2026

23. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 6. do 7. 6. 2026. Měsíc po úplňku mění fázi k poslední čtvrti. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a nyní se velmi nápadně blíží trochu slabšímu Jupiteru. Hodně blízko budou už v neděli 7. 6. Nízko už je večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Možná se objeví první noční svítící oblaka (NLC). V kosmonautice nejvíce, byť negativně, zaujala exploze rakety New Glenn během příprav k misi NG-4. Před 60 lety pokračoval intenzivně program Gemini a před 15 lety dolétal raketoplán Endeavour.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »