Supernova v galaxii M82. Autor: Leonard Ellul-Mercer.Na noční obloze se opět děje raritní podívaná. Tentokráte však zejména pro majitele nějakých středně velikých přístrojů pokud možno dále od měst. V galaxii M82, lidově označované „Doutník“, vybuchla jasná supernova. Jde o typ Ia, čili vzplanutí v nesourodé dvojici hvězd – často hustého bílého trpaslíka a hmotného rudého obra. Supernova je v galaxii krásným doplňkem pro fotografy, neboť samotná galaxie patří mezi nejvděčnější objekty tohoto typu. Supernova bude pozorovatelná jen několik následujících dní, maximálně týdnů, než opět výrazně pohasne.
Přibližně před 11,4 miliony let explodoval v galaxii označované
v Messierově katalogu jako M82 bílý trpaslík. Právě v těchto dnech
světlo od vzdálené galaxie doputovalo po své dlouhé cestě vesmírem
k Zemi. Supernova má takovou jasnost, že ji mohou vidět i astronomové
amatéři prostřednictvím svých dalekohledů. Supernova se nachází v
jednom z prašných ramen galaxie. Její jas byl odhadnut na +11,2 mag,
takže by měla být dostupná i menším dalekohledům. Na připojeném
obrázku ji zachytil z observatoře na Maltě 22. ledna letošního roku
astronom Leonard Ellul-Mercer. Supernova je nepřehlédnutelná a navíc je (na snímku v úvodu) označena čárkami.
ČAM 2013.04: M82 Autor: Robert NovotnýSe vzdáleností necelých 12 milionů světelných let je galaxie M82 stále ještě považována za
bezprostřední sousedku naší Galaxie (Mléčné dráhy). Tato supernova je tak nejbližším objektem svého
typu od vzplanutí objektu označeného následně jako SN 1993J, k němuž došlo před 21 roky. Právě
poměrná blízkost úkazu z něho dělá velice atraktivní cíl i pro amatérská pozorování a dává současně
příležitost profesionálům k detailnímu studiu procesů, které při takovéto explozi probíhají. Porovnáním
světelných křivek při obdobných vzplanutích je velká naděje, že jasná supernova bude dobře
pozorovatelná alespoň ještě dva následující týdny. Odborníci navíc nevylučují, že výbuch byl zachycen
již ve svém prvotním stádiu a supernova by mohla ještě zjasnit až někam k 8. mag. Takové prognózy pak
dávají naději i nám ve střední Evropě, že alespoň některá noc bude nakloněna našim pozorováním a
stačíme se na vzácný úkaz alespoň letmo podívat.
Takže v okamžiku kdy se mraky rozplynou, nezapomeňte svůj dalekohled přednostně namířit na
„doutník“, galaxii M82 ve Velké medvědici, a podívejte se, jak na tom právě umírající hvězda bude.
Astronom a popularizátor astronomie, ředitel Hvězdárny v Rokycanech a aktivní člen Zákrytové a astrometrické sekce ČAS. Pravidelně podává pod hlavičkou společnosti informace o těch nejzajímavějších úkazech nejen ze světa zákrytů hvězd Měsícem nebo planetkami. Informace rozesílá především formou zákrytových zpravodajů nebo populárním nepravidelným zpravodajem "Dneska by to možná šlo...". Pro odběr zpravodajů a alertů jej kontaktujte na stránkách rokycanské hvězdárny.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 8. 9. do 14. 9. 2025. Měsíc ubývá z úplňku, který právě prochází stínem Země a bude příští neděli v poslední čtvrti. V pátek 12. 9. večer nastane přechod Měsíce přes Plejády. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, ale Saturn je vidět celou noc. Slunce je aktivní, a i slabší erupce mohou vést k slabé polární záři. Raketový týden bude pokračovat i dál, mohou za to nejen Falcony 9, které mají za sebou celkem již více než 500 startů, ale i čínské nosiče. K ISS se má vydat i nákladní Progress. Před 50 lety se k Marsu vydala dvojice sond Viking 2. Výročí slaví český astronom Jan Vondrák.
Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš
Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové
Činka (také Messier 27, M27 nebo NGC 6853) je známá jasná planetární mlhovina v souhvězdí Lištičky. Objevil ji Charles Messier 12. června 1764 jako vůbec první z tohoto druhu vesmírných objektů. Jméno jí dal John Herschel ve svém popisu.
Mlhovina Činka se dá velmi snadno nalézt přibližně 3° severně od hvězdy Gama Sagittae (γ Sge) s magnitudou 3,5 v sousedním souhvězdí Šípu. Je snadno viditelná i triedrem 10x50 a pod průzračně tmavou oblohou i menším triedrem 8x30. Dalekohled o průměru 114 mm pomůže ukázat její základní tvar, který vzdáleně připomíná přesýpací hodiny, protože mlhovina obsahuje dvě velké jasné oblasti. Ještě větší dalekohledy, případně vybavené vhodným astronomickým filtrem, umožňují pozorovat mnoho podrobností a odstínů. Ústřední hvězda má magnitudu 13,6 a její viditelnost se často používá jako zkouška průzračnosti hvězdné oblohy, pokud se použije dalekohled o průměru 200 mm.