Enceladus model oceánu pod vrstvou ledu Autor: NASANASA pomocí sondy Cassini a sítě radioteleskopů Deep Space Network dokázala, že na Saturnově měsíci Enceladu se nachází velký oceán pod vrstvou ledu. Potvrzuje se tak definitivně domněnka, kterou měli vědci na stole poté, co byly v roce 2005 objeveny výtrysky ledu a páry v oblasti jižního pólu tohoto ledového měsíce. Rozšiřuje se tím naše představa o obyvatelných zónách ve sluneční soustavě.
Enceladus ve vizualizaci nad Evropou, porovnání s velikostí Velké Británie Autor: Martin GembecSaturnův měsíc Enceladus, velký téměř přesně 500 km, právem poutá pozornost již od prvního detailního průzkumu sondou Cassini v roce 2005. Tehdy bylo zjištěno, že oblast "tygřích trhlin" kolem jižního pólu měsíce je velmi mladá. To automaticky směřovalo k domněnce, že zde dochází k nějaké tektonické aktivitě. Potvrzení přišlo vzápětí, když na snímcích byly objeveny výtrysky ledové tříště a vodní páry směřující právě z těchto trhlin do okolního vesmírného prostoru.
Dalším úkolem bylo tedy hledání důkazů pro existenci podpovrchového oceánu, který by byl zdrojem vody i geologicky mladého vzhledu povrchu v této oblasti. Toto úsilí vyvrcholilo letos 4. dubna oznámením, že oceán pod vrstvou ledu skutečně existuje. Využita byla přesná měření změn gravitačního pole při velmi těsných průletech sondy Cassini kolem měsíce. Měřila se při tom frekvence signálu sondy a její změny podle Dopplerova jevu. Signál sondy se jemně zpozdí nebo urychlí podle toho, jak se mění gravitační pole při průletu sondy. Tyto změny pak pomáhají poznat vnitřní strukturu měsíce.
výtrysky z Enceladu na fotografii z roku 2007 Autor: NASA/JPL/Space Science InstituteZ měření vyplývá, že pod vrstvou ledu tlustou asi 30 až 40 km se nachází velký oceán hluboký asi 10 km, ovšem voda zřejmě vytváří jen jakousi čočku v oblasti kolem jižního pólu měsíce. Měření Cassini jsou průlomová i z hlediska našich představ o obyvatelných zónách ve sluneční soustavě. Dříve se samozřejmě vědělo, že uvnitř velkého ledového měsíce Europa u Jupiteru je oceán vody, ale neočekávalo se, že by se něco podobného mohlo vyskytovat u tak malého měsíce, jako je 500 km velký Enceladus. Europa má pro srovnání průměr lehce nad 3000 km a jak víme, její nitro je zahříváno gravitačními slapy Jupiteru. Podobné procesy by mohly stát i za oceánem na Enceladu, jehož dráha kolem Saturnu je protáhlá elipsa, což by mělo vést ke hnětení jeho nitra slapovými silami.
Výtrysky z jižního pólu Enceladu fotografované 21. 11. 2009 Autor: NASA/JPL/Space Science InstituteZajímavá informace závěrem určitě je, že voda tryskající trhlinami do okolního prostoru je slaná a navíc obsahuje organické molekuly. To směřuje k myšlenkám na možnou existenci jednoduchého mikrobiálního života na Enceladu. Taková domněnka se ostatně objevuje vždy, když je na nějakém místě sluneční soustavy objevena kombinace tekuté vody a organické hmoty. Díky výzkumu sondy Cassini tak máme lepší povědomí o rozmístění obyvatelných zón ve sluneční soustavě.
Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.
Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.
Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.
Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek
Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“
12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé
Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC).
Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487.
Charakteristika
Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2).
Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE.
Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.
