Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Blíží se Orionidy

Blíží se Orionidy

Orionidy Autor: NASA
Orionidy
Autor: NASA
Po zklamání z Drakonid, u kterých byla pro letošní rok předpovězena zvýšená aktivita, která se však nakonec neuskutečnila, se můžeme těšit na pravidelný podzimní roj – Orionidy. Aktivita tohoto roje začíná kolem 15. října a končí 29., maximum pak připadá na 21. října. Meteory vylétávají ze známého zimního souhvězdí Orion, za hodinu jich můžeme vidět 15 – 20. Výhodou je, že letos nebude pozorování rušit svit Měsíce, který bude pár dní před novem.

Prach z Halleyovy komety

Meteorický roj Orionid je známý také proto, že jeho mateřským tělesem je asi nejznámější kometa vůbec – 1P/Halley. Proud částic z této komety křižuje dráhu Země dokonce dvakrát, v květnu tak můžeme pozorovat Eta Aquaridy a v říjnu právě Orionidy. Tyto částice tedy vstupují do atmosféry Země, kde způsobí světelný jev známý jako meteor. Meteory z roje Orionid patří mezi ty nejrychlejší, do atmosféry vstupují rychlostí 66 km/s.

Něco málo k historii roje

radiant orionid Autor: http://meteorshowersonline.com/orionids.html
radiant orionid
Autor: http://meteorshowersonline.com/orionids.html
Objev roje se připisuje americkému astronomovi E. C. Herrickovi. Ten v roce 1839 poprvé poukázal na zvýšenou aktivitu meteorů v první polovině října. O rok později zpřesnil informace zjištěním, že přesné datum maxima největší aktivity říjnového roje sice není zatím známo, ale s největší pravděpodobností k němu dochází mezi 8. a 25. říjnem. První přesnější pozorování roje bylo však pozorováno až v roce 1864. Tehdy astronom A. S. Herschel pozoroval přibližně 15 meteorů za hodinu, které vylétávaly se souhvězdí Orion. Herschel tedy stanovil polohu radiantu. Poté zájem o tento roj velmi rychle vzrostl a Orionidy se posunuly do desítky nejsledovanějších rojů během roku.

Po zbytek 19. století byl roj pravidelně pozorován. 20. století je pak v historii roje zajímavé proto, že se rozvířila debata mezi Angličanem W. F. Denningem a Američanem C. P. Olivierem o radiantu roje. Olivier totiž tvrdil, že radiant roje se ze dne na den pohybuje. Denning oponoval, že tomu tak není. Oba dva měli samozřejmě své zástupce i odpůrce.

Debata však byla oprávněná, radiant roje je totiž mnohem více difúzní, než je tomu u ostatních meteorických rojů během roku. Díky použití fotografie a preciznímu zakreslování meteorů od několika amatérských i profesionálních astronomů se nakonec potvrdilo, že pravdu má Olivier.

Nepředvídatelné maximum

Tento roj je také velmi zajímavý tím, že se velmi těžko odhaduje počet meteorů v maximu a jeho datum. Křivka aktivity roje je velmi plochá, na ní jsou pozorovatelná četná vedlejší maxima či minima roje, která svědčí o složité struktuře roje. Ta je nejspíše podobná svazkům spolu propletených vláken. Orionidy tedy často poskytují několik menších maxim. Pozorovatelé by měly být připraveni, že letos může nastat takové maximum již v noci ze 17. na 18. října.

Novodobé pozorování díky kamerové síti

dráhy Autor: Jakub Koukal
dráhy
Autor: Jakub Koukal
denní pohyb radiantu Autor: Jakub Koukal
denní pohyb radiantu
Autor: Jakub Koukal
V současné době víme o tomto roji nové informace hlavně díky databázi drah meteoroidů EDMOND. Ve stávající databázi (verze 5.0, revize 04/2014) bylo nalezeno 2098 drah, které podle katalogu IAU MDC (J8) patří k tomuto meteorickému roji. Pro přiřazení jednotlivých drah k tomuto roji bylo použito Drummondova kritéria podobnosti drah (v porovnání se střední dráhou roje) s maximální hodnotou D´ < 0,1. Maximum činnosti roje bylo zjištěno v solární délce (sol) 207,8 (21. 10.) s poloměrem maxima (FWHM) 2,4 dne (meteorický roj má složitou strukturu a vícenásobná vedlejší maxima) a poloha radiantu (RA/DEC) 95,1°/15.6° se standardní odchylkou (RA/DEC) 2,1°/0.7°. Průměrná rychlost Orionid byla stanovena na 66,2 ± 0,7 km/s, meteory roje tedy patří mezi nejrychlejší, které můžeme v průběhu roku pozorovat. Orbitální elementy střední dráhy proudu Orionid jsou následující: velká poloosa (a) 8,8 AU, perihélium (q) 0,9 AU, excentricita (e) 0,9, sklon (i) 163,7° (meteorický roj je retrográdní), délka výstupního uzlu (node) 27,8° a délka argumentu perihélia (peri) 81,8°.

Na obrázku vlevo jsou uvedeny dráhy všech Orionid, které splňují dané Drummondovo kritérium podobnosti drah, včetně střední dráhy proudu Orionid.

Na obrázku vpravo je v systému rovníkových souřadnic zachycen radiant tohoto meteorického roje, z něhož je patrný jak rozměr radiantu, tak také jeho denní pohyb.

Závěrem

Nejlepší podmínky pro pozorování tedy budou od 20. do 24. října, s ohledem na možnost vedlejších maxim není dobré se soustředit na jednu pozorovací noc. Může také nastat situace podobná roku 2006, kdy Orionidy překvapily frekvencemi až 60 meteorů za hodinu, a to v několika dnech (21. až 23. října 2006). Vzhledem k tomu, že radiant roje vychází kolem 22 h místního času (SELČ) a před půlnocí dosahuje výška pouze 20° nad obzorem, je vhodné pozorovat tento roj ráno, ideálně mezi 2. a 6. hodinou místního času (SELČ), neboť ráno dosahuje maximální výšky nad obzorem (55°). Na pozorování meteorů nepotřebujete nic zvláštního, stačí se jen dobře obléct a koukat na oblohu.

Zdroj:

http://www.imo.net/calendar/2014#ori

http://meteorshowersonline.com/orionids.html




O autorovi

Sylvie Gorková

Sylvie Gorková

O astronomii se zajímá od svých 15 let. Pochází z Kroměříže. Zde se také na místní hvězdárně zapojila do aktivního pozorování meteorů. Je členkou Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH).V současné době pracuje jako odborný pracovník Hvězdárny Valašské Meziříčí. Od roku 2012 publikuje články na stránkách SMPH, od roku 2014 pak také na astro.cz a na stránkách hvězdárny Valašské Meziříčí.



25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC3718

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2025 obdržel snímek „NGC 3718“, jehož autorem je astrofotograf Zdenek Vojč   12. dubna 1789 namířil astronom William Herschel svůj dalekohled směrem k souhvězdí Velké medvědice a objevil zde mimo jiné mlhavý obláček galaxie NGC 3718. Téměř přesně 236

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »