Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Nové poznatky o slunečních skvrnách

Nové poznatky o slunečních skvrnách

Sluneční skvrny AR 2565 a AR2567.
Autor: Giuseppe Petricca

Aktivní oblast je označení oblasti na Slunci, v níž se vlivem silných lokálních magnetických polí projevuje výrazná sluneční činnost. Zpočátku zde vznikají flokulová pole, ve kterých se později objevují sluneční skvrny, krátce trvající protuberance, sluneční erupce, eruptivní protuberance, koronální kondenzace a další projevy sluneční činnosti.

Aktivní oblasti na Slunci se skládají ze slunečních skvrn, kolem těchto skvrn se pak nachází přilehlé oblasti s nižší intenzitou magnetického pole.

Tyto regiony jsou zdrojem sluneční aktivity, která ovládá kosmické počasí a způsobuje krásné jevy, mezi které patří například polární záře. V některých případech ale mohou poškodit satelity či energetické sítě. Aktivní oblasti na Slunci jsou výsledkem vysoké hustoty magnetického toku (svazku magnetických siločar) stoupajících z hlubin Slunce a pronikajících na povrch.

Tým složený z vědců z institutu Maxe Plancka pro sluneční výzkum (MPS), Univerzity Göttingen, NorthWest Research Associates a High Altitude Observatory of the National Center for Atmospheric Research (NCAR) ve státě Colorado nyní ukázal, že tato koncentrace magnetického toku se pohybuje vzhůru nitrem Slunce rychlostí menší než 150 m/s. To je mnohem pomaleji než se dosud předpokládalo podle současného platného modelu. Pro svou studii, která byla publikována v časopise Science Advances, porovnali vědci satelitní pozorování s počítačovou simulací.

Jasnou známkou koncentrace magnetického toku pronikajícího na povrch Slunce jsou oblasti s magnetickým polem opačné polarity, které jsou jasně viditelné na magnetických mapách poskytnutých HMI – Helioseismic and Magnetic Imager, tedy přístrojem umístěným na SDO – Solar Dynamics Observatory. Vědci použili tyto obrazy k identifikaci aktivních oblastí a určení okamžiku jejich vzniku.

Od vypuštění v roce 2010 poskytla sonda SDO téměř nepřetržitý proud dat. „Pro náš výzkum jsme potřebovali statisticky významný počet pozorování,“ vysvětluje hlavní autor studie Aaron Birch z MPS. „HMI je ideální pro náš účel, protože poskytuje obraz celého slunečního disku s vysokým rozlišením a to v podstatě nepřetržitě,“ dodává. Vzhledem k tomu, že v roce 2010 bylo tzv. sluneční minimum, během kterého se aktivní oblasti vyskytují méně častěji než je obvyklé, musel tým sbírat pozorování několik let.

Ale HMI neposkytuje pouze mapy magnetických polí, ale také obrázky slunečního povrchu ve viditelné části spektra. Tyto údaje jsou nezbytné pro měření horizontálního proudu kolem identifikovaných aktivních oblastí.

Tým měřil proudy plazmatu spojené se vznikajícími aktivními oblastmi pomocí dvou metod: sledovali změnu vzorů v malém rozsahu jasností a měřili šíření tlakových vln.

Simulace vzestupu koncentrace magnetického toku Autor: Matthias Rempel.
Simulace vzestupu koncentrace magnetického toku
Autor: Matthias Rempel.

Ve stejnou dobu prováděl spoluautor Matthias Rempel z observatoře High Altitude Observatory v Boulderu počítačové simulace na superpočítači NASA, které měly za cíl modelování zvýšené koncentrace magnetického toku stoupajícího nitrem Slunce a jeho interakci s magnetickým prouděním (konvekcí), což jsou turbulentní pohyby plazmatu pod povrchem Slunce. Tento typ simulace je výpočetně náročný a teprve nedávno se stal proveditelným díky vývoji výpočetní techniky.

Simulace ukázaly, že síla toku se zvyšuje s rychlostí koncentrace magnetického toku: materiál je tlačen do stran soustředěním magnetického toku pohybujícího se vzhůru.

Porovnáním počítačových simulací s pozorováním tým dokázal, že magnetický tok nemůže být rychlejší než lokální podpovrchová rychlost, což je asi 150 m/s v hloubce 20 000 km pod povrchem Slunce.

To je v protikladu k současnému nejlepšímu modelu vysvětlujícímu vznik aktivních oblastí, kde je předpovězena rychlost asi 500 m/s ve stejné hloubce. „Tento výsledek ukazuje, že převládající teoretické představy musí být upraveny tak, aby zahrnovaly vliv proudění (konvekce) ve slunečním nitru,“ uzavírá Birch. 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Phys.org
[2] Solar Dynamic Observatory - SDO
[3] Slunce aktuálně na Astro.cz

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

Sylvie Gorková

Sylvie Gorková

O astronomii se zajímá od svých 15 let. Pochází z Kroměříže. Zde se také na místní hvězdárně zapojila do aktivního pozorování meteorů. Je členkou Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH).V současné době pracuje jako odborný pracovník Hvězdárny Valašské Meziříčí. Od roku 2012 publikuje články na stránkách SMPH, od roku 2014 pak také na astro.cz a na stránkách hvězdárny Valašské Meziříčí.

Štítky: Aktivita Slunce, Sluneční skvrna


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »