Úvodní strana  >  Články

Vyhledávání v článcích

Štítky

Skrýt podrobnosti
Pavel Koten Sluneční soustava

První data o kometě Borrelly

Na tiskové konferenci byly představeny první, předběžné výsledky blízkého průletu sondy Deep Space 1 okolo komety Borrelly. Sonda pořídila dosud nejpodrobnější snímky kometárního jádra. Jádro komety svým tvarem připomíná bowlingovou kuželku. Délka jádra je 8 km, šířka 4 km. Nejlepší dosažené rozlišení na snímcích je 45 m na pixel, což je lepší rozlišení než na snímcích jádra komety Halley pořízenými sondou Giotto v roce 1986. Na povrchu jádra jsou patrné světlé a tmavé oblasti. Světlejší oblasti jsou souvisí s několika pozorovanými výtrysky prachu a plynu. Tyto výtrysky jsou spojovány s prasklinami na "krku" kuželky, které mohou vést v budoucnosti k rozpadu komety. Povrch je velmi členitý, mnohem více než se původně předpokládalo, a je tvořen velmi tmavým materiálem. Na jeho složení si musíme ještě několik týdnů počkat než budou analyzována data pořízená infračerveným spektrometrem. Iontový a elektronový spektrometr odhalil jinou zajímavost. Předběžný pohled na data ukazuje, že jádro komety není ve středu komy, ale je posunuto poněkud stranou. To by mohlo být způsobeno právě výtrysky viditelnými na černobílých snímcích. Vědci jsou nadšeni kvalitou získaných dat a také nečekaně bezproblémovým průběhem přiblížení obou těles. Technické poznatky získané při tomto setkání budou prospěšné i pro budoucí výpravy ke kometám.
Zdroj: JPL Press release ze dne 25. září
PK
Pavel Koten Kosmonautika

DS1 to dokázala!

Dnes ráno, 30 minut po půlnoci prolétla kosmická sonda Deep Space 1 ve vzdálenosti 2200 km od jádra komety Borrelly. Potvrzení o úspěšné přiblížení dorazilo do řídícího střediska o 13 minut později. Úspěch potvrzuje i zpráva, že všechny čtyři přístroje na palubě pořizovaly data o kometě. Během následujících několika dnů budou na Zemi odeslány černobílé snímky jádra komety, měření infračerveného spektrometru, data o iontech a elektronech a výsledky měření magnetického pole a plasmy v blízkosti komety. Pozorování začala už několik hodin před nejtěsnějším přiblížením, kdy byla sledována přítomnost iontů a elektronů v okolí komety. Hodinu a půl před průletem pořídil spektrometr globální záznam o složení povrchu jádra komety a kamera začala snímkovat jádro 32 minut před okamžikem nejmenší vzdálenosti. O půl hodiny později byla kamera odkloněna, aby mohla být měřena opět přítomnost iontů a elektronů v těsné blízkosti jádra. Po sondě Giotto, která se těsně přiblížila ke kometě Halley, to byl teprve druhý pokus o blízký průzkum komety v historii kosmických letů. Sonda jím završila téměř tři roky trvající výpravu, která zaznamenala řadu úspěchů.
Zdroj: JPL Press release ze dne 23. září
PK
Pavel Koten Kosmonautika

Setkání s kometou

Kosmická sonda Deep Space 1 už dávno splnila všechny své úkoly, mezi které patřilo otestování dvanácti nových technologií, například využití iontového motoru k pohonu či umělé inteligence pro řízení činnosti sondy. Následující víkend ji čeká další těžký úkol, který bude jakýmsi bonusem pro tuto velmi už nyní velmi úspěšnou výpravu. V neděli, půl hodiny po půlnoci našeho času by měla tato kosmická sonda prolétnout ve vzdálenosti 2000 km od jádra periodické komety Borrelly, která se nyní nalézá ve vzdálenosti 1,34 AU od Slunce. Vzhledem k vzájemné rychlosti obou těles, která bude činit 16,5 km/s, velkému přiblížení k jádru komety a faktu, že pro podobné účely nebyla původně zamýšlena a tudíž nemá ani ochranný štít, může nastat situace, že kosmická sonda bude zničena. Při takové rychlosti může být srážka i s velmi malou částicí osudová. Kamera a infračervený spektrometr na palubě budou mít za úkol zkoumat jádro komety a původ a složení plynů z jádra unikajících. Přístroj původně určení pro měření výkonnosti iontového motoru nyní poslouží k měření interakce slunečního větru s materiálem obklopujícím jádro komety. Úspěch setkání záleží také na skutečnosti, zda má ještě sonda dostatek paliva pro malé chemické motory, které používá pro změnu orientace v prostoru. Pokud se podaří v průběhu setkání pořídit vědecká data, bude to vynikající úspěch pro tuto malou kosmickou sondu. V opačném případě to jistě nevrhne stít neúspěchu na její výpravu.
Zdroj: JPL Press release ze dne 18. září
PK
Pavel Koten Kosmonautika

Ruský modul ISS startuje

Pro tento rok poslední přírůstek k Mezinárodní kosmické stanici (ISS) je připraven ke startu na palubě nosné rakety Sojuz na kosmodromu Bajkonur. Pokud vše půjde podle plánu, vydá se na cestu na oběžnou dráhu v sobotu ráno v 1:35 LSEČ. Spojovací modul nazývaný také Docking Compartment 1 nebo Pirs (rusky) Pier (angl.), je čistě ruským příspěvkem k budování kosmické stanice a bude připojen k ruské části stanice. Modul bude sloužit jako přechodová komora pro výstupy posádky do volného prostoru a bude zálohou americké přechodové komory Quest, která byla připojena nedávno. Quest je velmi složité zařízení, které podporuje výstup jak v amerických tak i v ruských skafandrech a navíc je energeticky závislý na zbytku stanice. Naopak Pirs je jednoduchý, robustní a umožňuje výstup jen v ruských skafandrech. Modul je dále vybaven porty pro připojení kosmických lodí Sojuz a nákladních lodí Progress, čímž odpadne nutnost uvolnění jiných portů v příletu některé nové lodě k ISS. Necelých 5 metrů dlouhý modul cylindrického tvaru se s kosmickou stanicí spojí v pondělí krátce po 3. hodině LSEČ. V průběhu října a listopadu budou následovat tři výstupy posádky ISS do volného prostoru, během kterých bude připojení nového modulu dokončeno.
Zdroj: Space.com ze dne 13. září
PK
Pavel Koten Kosmonautika

Pojmenujte kosmickou observatoř

K identifikaci řady kosmických výprav se užívají acronymy, které nejsou mnohdy příliš dobře vyslovitelné a řada lidí je nemá ráda. Pokud vše půjde podle plánů, měla by být na oběžnou dráhu kolem Země v průběhu příštího roku vypuštěna poslední ze čtveřice velkých observatoří NASA. Po Hubbleově kosmickém dalekohledu, rentgenové observatoři Chandra a družici Compton sledující vesmír v oboru gamma záření, je na řadě infračervený dalekohled. V anglickém originále Space Infrared Telescope Facility nebo také SIRTF. A jsme u toho. Komu by se takový název líbil? Proto se NASA rozhodla - a rozhodně ne poprvé, vždyť třeba výše zmíněná observatoř Chandra také získala jméno stejným způsobem - vyhlásit veřejnou soutěž o vhodný název pro tento nový dalekohled. Soutěže se může přihlásit každý, kdo zašle v elektronické formě návrh jména spolu s krátkým vysvětlením, proč považuje toto označení za vhodné. Název nesmí být shodný s jinou současnou či minulou kosmickou výpravou. Rovněž nejsou přípustná jména žijících osob. Uzávěrka přihlášek je 20. prosince letošního roku. Autor vítězného návrhu se zúčastní startu dalekohledu do vesmíru, dalších 200 semifinalistů dostane čestné uznání a výukovou soupravu. A každý účastník si bude moci vytisknout certifikát o účasti v soutěži. Vkládat návrhy je možno na internetové adrese http://sirtf.caltech.edu/namingcontest.
Zdroj: JPL Press release ze dne 5. září
PK
Pavel Suchan Světelné znečištění

1. čtení návrhu zákona o ochraně ovzduší

2001.09.05Poslaneckou sněmovnou prošel v 1. čtení návrh zákona o ochraně ovzduší. Do tohoto zákona byly astronomy navrženy doplňky týkající se světelného znečištění a ochrany před ním. Pokud by se tato zákonodárná snaha podařila, znamenalo by to, že by vyhráli všichni (pravda, možná až na některé výrobce elektřiny). Astronomové by měli opět dobré podmínky pro práci, lidé by opět začali v městech a obcích vidět hvězdnou oblohu nad sebou, úspora elektřiny by šetřila naše kapsy i životní prostředí, lépe by se nám spalo a zejména některým živočichům bychom také prospěli. A to tenhle výčet není vzhledem ke stručnosti textu zdaleka úplný. Zákon bude projednáván ve výborech pro životní prostředí a pro evropskou integraci ve dnech 12. -14. září 2001 a k projednání Poslaneckou sněmovnou přijde na pořad možná už na její poprázdninové schůzi 18. září 2001. Všechna tato jednání jsou veřejná. Zde si můžete přečíst dokumenty, které astronomové navrhují a také příklady řešení ve světě. Schválením ochrany před zbytečným svícením na oblohu nebudeme sice první, ale určitě příkladuvhodní. Vždyť loňský zákon z Lombardie má sloužit jako vzor pro Evropskou unii. Jaké je to bezkonfliktní opatření, ukazuje případ zákona z amerického státu Connecticut, kde zákon podpořili všichni poslanci bez rozdílu.
Karel Mokrý Ostatní

Soutěž Life in Universe

Česká astronomická společnost spolupořádá národní kolo mimořádné soutěže, která je určena středoškolákům a probíhá nyní ve více jak 22 zemích v Evropě. Informujte prosím své známé, přátele, kolegy, své žáky o možnosti zapojit se do zcela ojedinělého projektu. Šanci uspět má každý úplně stejnou, jen se zapojit.

Soutěž pořádají CERN, největší evropská laboratoř pro nukleární výzkum, ESO, Evropská jižní observatoř a ESA, Evropská kosmická agentura, tedy veličiny číslo jedna na poli světové vědy. Pro vítěze národního kola čeká třídenní pobyt v CERNu v Ženevě, kde budou moci nahlédnout pod pokličku nebývalé laboratoře, která se rozkládá na hranicích mezi Francií a Švýcarskem. Budou se moci setkat s předními vědci nukleární fyziky a Ti nejlepší budou moci sami svůj projekt prezentovat na konferenci. V CERNu Vám nezůstane nic utajeno a s radostí Vás zavedeme do obrovského centra výpočetního střediska, kde je srdce téměř všech probíhajících experimentů. Vítězům kromě oficiálního programu vyjednáme návštěvu experimentálních pracovišť, kde sto metrů pod zemí se v 27 km dlouhém tunelu urychlují částice. Tak neváhejte a zapojte se do mimořádného projektu "Život v kosmu" a jeďte v listopadu do Cernu, místa, kde se zrodil web.
Podrobnosti
Ke stažení
Přihláška (pdf)   Přihláška (doc)

Pavel Koten Kosmonautika

Soukromá kosmická stanice

Společnost MirCorp, která měla rozsáhlé komerční plány s bývalou ruskou kosmickou stanicí Mir nyní oznámila úmysl postavit ve spolupráci s ruskými kosmickými firmami vlastní stanici. Předběžně nazývaná Mini Station 1 by mohla na oběžnou dráhu odstartovat už v roce 2004. Cenou 100 miliónů dolarů je srovnatelná se zamýšleným komerčním modulem Enterprise určeným pro ISS. Mini Station 1 by se pohybovala na podobné dráze jako ISS, aby mohla být navštěvována při letech určených k výměně kosmické lodi Sojuz, která je permanentně k ISS připojena jako evakuační plavidlo. Nová kosmická stanice by mohla být modifikací kosmické lodi Sojuz. K ní bude připojen přechodový modul se dvěma uzly pro spojení s nákladními loděmi Progress a osobními loděmi Sojuz. Stanice nebude trvale obydlena, ale bude pravidelně navštěvována tříčlennými posádkami, které se zde budou moci zdržet až 20 dnů. Měla by sloužit pro nejrůznější komerční účely, například jako cíl kosmických turistů, místo pro výrobu materiálů a léků v beztížném stavu, pro reklamní účely apod.
Zdroj: SpaceflightNow.Com ze dne 5. září
PK
Luděk Vašta Sluneční soustava

Přednáška o úplném zatmění Slunce

Přednáška o úplném zatmění Slunce
V pondělí 10. září 2001 od 18:05 hodin výjimečně na Štefánikově hvězdárně naPetříně pořádá Pražská pobočka ČAS přednášku doc. RNDr.Petra Kulhánka, CSc. na témaÚplnézatmění Slunce 21. června 2001 v Africe - pohled a vzpomínky účastníkaexpedice.
Pražská pobočka se tak tímto tématem vrací k prvnímu zatmění Slunce v tomtotisíciletí, za kterým ovšem museli naši pozorovatelé daleko cestovat.Expedice vyslaná Českým vysokým učením technickým procestovala různýmizpůsoby mnoho kilometrů třemi jihoafrickými státy, a tak obrázky a povídánínebudou jenom o astronomii. Zveme všechny zájemce - členy PP ČAS i hosty!Připomínáme výjimečný termín i místo. Na hvězdárnu se lze dostat lanovkou zÚjezda, která jezdí po deseti minutách. Protože v pondělí je na Štefánikověhvězdárně zavírací den, přístup do budovy bude možný pouze do začátkupřednášky.
Pavel Koten Hvězdy

"Heavy metalové" hvězdy

Astronomové z Evropské jižní observatoře (ESO) objevili trojici hvězd s vysokým zastoupením olova. Tento objev velmi dobře souhlasí s teorií vzniku těžkých prvků v nitrech hvězd. Prvky až po železo vznikají nukleosyntézou lehčích jader. U prvků těžších než je železo tomu brání odpudivá síla kladně nabitých jader. Další prvky vznikají ve hvězdách jiným procesem, takzvaným záchytem neutronu. A to buď při explozích supernov "r-procesem" (z angl. rapid = rychlý)nebo u AGB-hvězd "s-procesem" (z angl. slow = pomalý). Současné počítačové modely předpověděly, že tento "s-proces" je nejvíce efektivní u hvězd s nižším zastoupením kovů než má například naše Slunce, protože je zde k dispozici větší množství volných neutronů. Produkce těžkých kovů tímto procesem končí u olova a bismutu, protože těžší prvky jsou nestabilní a zpětně se na olovo rozpadají. Pátrání po přítomnosti olova ovšem není jednoduché, protože jeho spektrální čáry jsou velmi slabé a navíc AGB-hvězdy s nízkým zastoupením kovů jsou v našem okolí velmi vzácné. Naštěstí existují CH-hvězdy, které jsou vždy příslušníky dvojhvězdných systémů a právě u těchto hvězd bylo vysoké zastoupení olova zjištěno. Vtip je v tom, že společníci těchto hvězd jsou bílí trpaslíci, kteří v minulosti prošly fází AGB-hvězdy a v nichž se olovo vytvořilo. Na konci svého života odvrhly většinu vlastní hmoty a tak se olovo dostalo do CH-hvězd, kde bylo nyní detekováno. V každé z hvězd se nalézá množství olova, které je hmotnostně srovnatelné s naším Měsícem.
Zdroj: ESO Press release ze dne 22. srpna
PK
Pavel Koten Sluneční soustava

Největší planetka Sluneční soustavy

Tým evropských astronomů potvrdil, že nedávno objevený objekt patřící do Kuiperova pásu je největší planetkou Sluneční soustavy. Těleso, které má označení 2001 KX76, objevili američtí astronomové v květnu. Původní odhady jeho průměru se pohybovaly v rozmezí hodnot 960 a 1270 km. Na základě zpětného vyhledání planetky na několika archivních snímcích až do roku 1982, byla nyní zpřesněna její dráha. Ukazuje se, že se jedná o trochu více vzdálený objekt od Slunce než se původně předpokládalo. Za předpokladu albeda 7%, které bylo změřeno nedávno u jiného tělesa Kuiperova pásu, planetky (20000) Varuna, vychází průměr 1200 km. Kdyby albedo činilo jen 4%, což je typické pro komety, vzrostl by průměr dokonce na 1400 km. Dosud největší známou planetkou ve Sluneční soustavě byla planetka Ceres, která má průměr 932 km. Nová planetka by se dokonce dostala minimálně na úroveň Plutova měsíce Charon, který má v průměru také 1200 km. Objevem nového tělesa se opět zmenšila mezera mezi samotným Plutem (průměr 2275 km) a nějvětšími tělesy Kuiperova pásu. Status Pluta jako planety je opět diskutován.
Zdroj: SpaceflightNow.Com ze dne 24. srpna
PK
Luděk Vašta Sluneční soustava

Kometa P/2001 Q2 (Petriew)

Kometa P/2001 Q2 (Petriew)
Ráno 18. srpna 2001 objevil Vance Avery Petriew pomocí 51cm dalekohleduvizuálně novou kometu. Snímky a bližšíinformace o kometě jsou na stránkách Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově. Kometa však není viditelná pouhýma očima, je nutný trochu lepší dalekohleda hlavně tmavá obloha. Ve městech jsou pozorovací podmínky značně ztíženékvůli tzv. světelnému znečištění zejména od pouličních lamp, které světlonesměrují dolů, ale bohužel i do stran a vzhůru - a těch je zatím většina.
Pavel Koten Světelné znečištění

Atlas světelného znečištění

Dvě třetiny obyvatel naší planety, téměř všichni Američané a Evropané (ze států EU) nemají možnost vidět skutečně tmavou noční oblohu. V oblastech, kde žije polovina lidstva, nikdy není větší tma než při Měsíci ve čtvrti na výborném astronomickém místě. Celá jedna pětina obyvatel Země, z toho 2/3 Američanů a 1/2 Evropanů, nemůže nikdy vidět Mléčnou dráhu. To je jenom několik ze závěrů studie italských a amerických vědců věnované světelnému znečištění atmosféry. Tato studie byla vůbec první, která se nevěnovala pouze mapování přítomnosti světla v atmosféře, ale zabývala se i modely jeho rozptylu a odrazu na molekulách vodních par a dalších plynů. Výsledkem bylo mj. i zjištění, že i oblasti, které sami nejsou zdroji světelného znečištění, jsou jím postiženy. Součástí studie jsou i mapy znázorňující světelné znečištění na různých místech světa. Výsledky byly získány na základě dat pořízených v letech 1996-7 a sami autoři studie se obávají, že dnes je situace ještě horší. Autoři upozorňují, že obrovské zvýšení světelného znečištění je jednou z nejdramatičtějších změn odehrávajících se v našem životním prostředí.
Zdroj: Royal Astronomical Society Press Notice ze dne 13. srpna
PK
Pavel Koten Sluneční soustava

Teorie vzniku Měsíce

Počítačová simulace podpořila teorii vzniku Měsíce impaktem obřího tělesa na Zemi. Nízká hustota Měsíce a vysoký úhlový moment soustavy Země-Měsíc byly dosud překážkou pro podobné modely. Ty vyžadovaly další zásady do systému v pozdějším období, například srážku Země s dalším tělesem. Data naznačují, že Měsíc má velmi malé či dokonce vůbec žádné jádro. Kromě toho celkový moment soustavy vyžaduje, aby Země v době vzniku Měsíce rotovala s periodou pouhých pět hodin. Nová simulace vystačí se srážkou Země s tělesem o hmotnosti srovnatelné s hmotností Marsu, ke které došlo na konci vývoje naší planety. Taková srážka stačila k vyvržení materiálu z pláště Země, který byl chudý na železo a další těžké prvky, ale jehož množství bylo dostatečné pro vytvoření Měsíce. Při postupném vzdalování našeho souputníka se podle zákona zachování momentu hybnosti prodlužoval den na Zemi až na současnou délku. Měsíc kromě toho hrál zásadní roli při stabilizace rotační osy naší planety, což samozřejmě mělo zásadní (=pozitivní) vliv na pozdější vznik života na Zemi. Srážková teorie vzniku Měsíce se poprvé objevila v 70. letech.
Zdroj: Spaceflight Now ze dne 15. srpna
PK
Pavel Koten Sluneční soustava

Galileo posílá data o Io

Zasloužilá kosmická sonda Galileo prolétla 6. srpna ve výšce 200 km nad Jupiterovým vulkanickým měsícem Io a nyní posílá zpět na Zemi data pořízená během tohoto průletu. Ačkoliv je nutno ještě provést důkladnější analýzu nových dat, první pohled na ně naznačuje, že měsíc Io buď nemá vůbec vlastní magnetické pole nebo jej má velmi slabé. Hustota a tepelný výstup měsíce ukazují na existenci tekutého železného jádra podobně jako je tomu například u naší Země. Jestliže se potvrdí nepřítomnost magnetického pole, bude to znamenat, že se v nitru tekutého jádra měsíce neprobíhá silné proudění, které je považováno za zdroj zemského magnetického pole. Už krátce po průletu se zjistilo, že kamera sondy během přiblížení byla mimo provoz. Nynější data jsou o něco příznivější, kamera trpící silnými dávkami záření v blízkosti Jupitera splnila část úkolů a vědci očekávají, že provedla pět z celkového počtu 16 plánovaných pozorování. Sonda prolétla nad vulkánem Tvashtar, který byl v posledních měsících velmi aktivní, ovšem dosud nejsou k dispozici důkazy o tom, zda prolétla také skrz řídký materiál vyvržený touto sopkou. Další data jsou uložena na palubním záznamníku a budou k Zemi odeslána v dalších týdnech. Následovat bude další přiblížení k Io plánové na 16. října.
Zdroj: Space.Com ze dne 17. srpna
PK
Pavel Koten Exoplanety

Planeta Jupiterova typu u 47 UMa

Planeta velmi podobná Jupiterovi a obíhající mateřskou hvězdu po téměř kruhové dráze byla objevena u blízké hvězdy 47 Ursae Majoris. Uz před pěti lety byla přitom u stejné hvězdy objevena jiná, hmotnější planeta, která krouží blíže k hvězdě rovněž po velmi málo eliptické dráze. Obě planety by se v naší Sluneční soustavě nacházely mezi drahami Marsu a Jupitera. Jedná se o první případ dvou planet obíhajících kolem dané hvězdy po téměř kruhových drahách. Většina z dosud objevených sedmi desítek planet totiž obíhá vlastní hvězdy po velmi výstředných drahách s velmi krátkými periodami. Periody planet z tohoto systému jsou 2.99 a 7.1 roku. Zajímavé jsou i hmotnosti těchto dvou planet, které se rovněž blíží hodnotám známých ze Sluneční soustavy. Zatímco vnitřní, dříve objevená planeta má hmotnost minimálně 2.5 násobku hmotnosti Jupitera, nově objevená planety již jenom minimálně 3/4 Jupitera. Zvláštní je, že poměr hmotností obou planet činí 3.3, což je shodné číslo s poměrem hmotností Jupitera a Saturna. Objev nové planety umožnilo vylepšení techniky měření, která je nyní schopna zaznamenat změny v Dopplerově posuvu odpovídající rychlosti 3 m/s. Hvězda 47 UMa je žlutá hvězda třídy G0V velmi podobná Slunci a nachází se ve vzdálenosti 51 světelných roků od nás.
Zdroj: UC Berkeley Press release ze dne 15. srpna
PK
Pavel Koten Kosmonautika

Výškový rekord pro Helios

Experimentální letounu Helios poháněný pouze sluneční energií dosáhl v průběhu pondělního letu rekordní výšky 29,4 km. Překonal tak svého předchůdce letoun Pathfinder a také dosavadní rekordní let tryskového letadla SR-71. Výš se dostaly už jenom letadla poháněná raketovými motory. Helios připomíná jedno velké křídlo o rozpětí 75 metrů, pokryté 62 000 slunečními články. Ty jsou schopny generovat až 40 kW elektrické energiem jenž pohání 14 motorů. V současnosti umožňují baterie akumulovat přebytek energie pouze pro několik hodin trvající noční let, ale v blízké budoucnosti už bude schopen letoun nepřetržitého letu trvajícího i několik měsíců. Využití jako levná náhrada telekomunikačních družic je na místě. Nabízí se i řada dalších aplikací, například pro dálkový průzkum Země, sledování počasí, vývoje hurikánů, sopek, úrody, přírodních zdrojů a v mnoha dalších oborech. Rovněž pro armádu je takový letoun velmi zajímavý, protože je to v podstatě letoun neviditelný, který není možno zachytit radarem. Cena prototypu přitom činí pouhých 15 miliónů dolarů. Za ideálních podmínek by měl být Helios schopný dosáhnout výšky až 31,4 km nad povrchem a pohybovat se zde rychlostí až 300 km/hod.
Zdroj: Space.Com ze dne 14. srpna
PK
Pavel Koten Kosmonautika

Nová posádka kosmické stanice

Velitel Scott Horowitz a pilot Frederick Sturckow dovedli po dvou dnech stíhání americký raketoplán Discovery letící s označení STS-105 k Mezinárodní kosmické stanici (ISS). Hlavním cílem této výpravy je výměna stálé posádky kosmické stanice. Po pěti měsících strávených na její palubě se zpět na Zemi vrátí druhá posádka ve složení Jurij Usašev, James Voss a Susan Helms a nahradí ji třetí posádka, kterou tvoří Frank Culbertson, Vladimír Dežurov a Michail Tjurin. Raketoplán dále přivezl čtyři tuny nákladu, mj. čerstvé potraviny, oděvy a další vybavení pro kosmickou stanici. Dalších 750 kg přístrojů a zařízení bude umístěno na vnější plášť kosmické stanice v průběhu dvou výstupů do volného prostoru, které provedou astronauté Daniel Barry a Patrick Forrester. Raketoplán také přivezl nový řídící počítač, který nahradí C&C-1, jeden z trojice současně užívaných počítačů. Střídaná posádka vícekrát čelila problémům s těmito počítači, naposledy minulý týden, kdy právě C&C-1 nebyl schopen přístupu k harddisku. Výprava, která začala 10. srpna, by měla podle plánu trvat do 22. srpna. Druhá posádka stráví ve vesmíru celkem 167 dnů. Novou posádku čeká řada experimentů a také několik příletů ruských nákladních lodí, kosmické lodě Sojuz a připojení ruského přistávacího modulu.
Zdroj: Spaceflight Now ze dne 12. srpna
PK
Pavel Koten Sluneční soustava

Nalezly Vikingy život na Marsu?

Před několika dny tomu bylo 25 let od přistání první z dvojice sond Viking na Marsu. Jak známo, oba landery vysazené v různých částech povrchu planety provedly též analýzu vzorků půdy a hledaly přítomnost života. Dosud se předpokládalo, že žádné stopy života nebyly nalezeny. K jiným zavěrům nyní dospěl Joseph Miller, vědec z University of Southern California. Nová analýza dat pořízených landery přináší důkazy pro možnou existenci života na Rudé planetě. Jeden z experimentů na palubě sond obsahoval živnou směs obohacenou radioaktivním uhlíkem. Po smíchání se vzorkem půdy planety obsahujícím případné živé organismy měly tyto organismy onu živnou směs konzumovat a jejich metabolismus uvolňovat do okolí radioaktivní plyn. K jeho detekci skutečně došlo, ovšem závěry se neztotožňovaly se závěry dalších experimentů a vědci usoudili, že byla způsobena vysoce reaktivními, neorganickými sloučeninami vyskytujícími se v půdě. Joseph Miller ovšem zaznamenal fluktuace v těchto detekcích shodné s trváním dne na Marsu (tedy 24,66 hod.), což nebylo při původní analýze zjištěno. Navíc se opakovaly v průběhu devíti týdnů, což vylučuje výše zmíněné sloučeniny, které jsou rychle rozloženy. Autor je přesvědčen, že na 90% je zde důkaz o existenci života.
Zdroj: Spaceflight Now ze dne 29. července
PK
Pavel Koten Vzdálený vesmír

Pohled do nitra mlhoviny 30 Doradus

Nově zveřejněný snímek pořízený Hubbleovým kosmickým dalekohledem (HST) zachycuje panoramatický portrét rozsáhlé oblasti prachu a plynu v mlhovině 30 Doradus, kde v současnosti vznikají tisíce nových hvězd. Obrázek byl poskládán z pěti snímků pořízených za použití několika barevných filtrů, které umožňují zvýraznit důležité detaily. Je na něm pokryta oblast 200 x 150 sv. r. Mlhovina 30 Doradus se nalézá ve Velkém Magellanově mračnu, sousední galaxie, která leží ve vzdálenosti 170 000 sv. r. Už dříve HST objevil v centrální hvězdokupě R136 řadu extrémně hmotných hvězd, které mají hmotnosti až stokrát větší než naše Slunce a jsou desetkrát žhavější. Tyto hvězdy vytvářejí mohutný hvězdný vítr, který stlačuje prach a plyn v okolí hvězdokupy. Tato oblaka kolabují a vzniká zde nová generace hvězd. Některé z nově vzniklých hvězd jsou uschovány ve "sloupech stvoření", útvarech z prachu a plynu, které byly vytvarovány zářením a hvězdným větrem. Tyto sloupy jsou orientovány směrem k centru hvězdokupy a každý z nich je dlouhý několik sv. r. HST zaznamenal i trojici hvězd, které se právě "vyklubaly" z mateřského oblaku. Tyto hvězdy jsou staré pouze několik set tisíc let.
Zdroj: STScI Press Release Image ze dne 26. července
PK


21. vesmírný týden 2024

21. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 20. 5. do 26. 5. 2024. Měsíc ve fázi kolem úplňku silně září na noční obloze a vlastně tím začíná období světlejších nocí, protože se blíží slunovrat. Planety večer vidět nejsou a na ranní obloze je pouze velmi nízko Saturn a snaží se vylézt i Mars. V koronografu SOHO budou v konjunkci Jupiter a Venuše. Aktivita Slunce je pořád docela velká, i když ve světle uplynulého týdne výrazně nižší. Pozorovatelé deep-sky objektů a komet jistě znají online web CzSkY.cz, který doznal dalšího vylepšení. New Shepard je zpět ve službě. Starliner na svůj let s posádkou stále čeká. Falcon 9 zaznamenal již 21. znovupoužití prvního stupně.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

V zajetí barev

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2024 obdržel snímek „V zajetí barev“, jehož autorem je Pavel Váňa   Kdo by neměl rád jaro, kdy po studených zamračených  dnech, skrovně prosvětlených hřejivými slunečními paprsky se příroda začíná probouzet. Zelenající se stromy jsou

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Panorama polární záře nad Kopřivnicí

Další informace »