Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Chilská MASCARA otevírá oči
Jiří Srba Vytisknout článek

Chilská MASCARA otevírá oči

Mozaika snímků získaných kamerami systému MASCARA zachycuje téměř celou oblohu.
Autor: ESO/G. J. Talens and G. Otten

Na observatoři La Silla v Chile byl uveden do provozu nový systém MASCARA (Multi-site All-Sky CAmeRA) pro detekci extrasolárních planet. Zařízení bude pátrat po exoplanetách, které z našeho pohledu přecházejí přes disk své jasné mateřské hvězdy. Na základě získaných pozorování by měl vzniknout katalog cílů vhodných pro další výzkum.

Nový lovec exoplanet na observatoři La Silla spatřil první světlo

V červnu roku 2016 uzavřela ESO dohodu s Leiden University o umístění stanice systému MASCARA na observatoři ESO/La Silla v Chile s cílem využít excelentních pozorovacích podmínek pro širokoúhlé pozorování jižní oblohy. V nedávné době byla nově instalovaným systémem provedena první úspěšná testovací pozorování.  

Stanice systému MASCARA v Chile je v pořadí druhá, která již zahájila svá pozorování. První pracuje na severní polokouli na observatoři Roque de los Muchachos na ostrově La Palma (Kanárské ostrovy). Každá stanice se skládá ze sady kamer umístěných v kontejneru s kontrolovaným vnitřním prostředím a umožňuje sledování téměř celé oblohy pozorovatelné z daného stanoviště [1]

Abychom mohli efektivně pokrýt celou oblohu, potřebujeme stanice umístit jak na severní tak na jižní polokouli,“ říká Ignas Snellen (Leiden University), vedoucí projektového týmu MASCARA. „Díky druhé stanicí umístěné na La Silla jsme nyní schopni monitorovat téměř všechny jasnějších hvězdy prakticky na celé obloze.“

MASCARA je systém pro vyhledávání extrasolárních planet, který byl postaven pracovníky Leiden University v Nizozemí. Jeho kompaktní a levná konstrukce vypadá jednoduše, ale jedná se o inovativní, flexibilní a vysoce spolehlivé zařízení. Srdcem systému je pětice digitálních kamer s běžnými fotografickými objektivy. Díky nim MASCARA pořizuje opakovaná měření jasnosti tisíců hvězd a v získaných datech pátrá po jemných poklesech vyvolaných případným přechodem neznámé planety přes disk mateřské hvězdy.

Pětice kamer, které tvoří systém MASCARA. S použitím širokoúhlých objektivů je možné takto snímat téměř celou oblohu viditelnou z daného stanoviště. Autor: ESO/G. J. Talens
Pětice kamer, které tvoří systém MASCARA. S použitím širokoúhlých objektivů je možné takto snímat téměř celou oblohu viditelnou z daného stanoviště.
Autor: ESO/G. J. Talens

Tato metoda hledání exoplanet je označována jako tranzitní fotometrie (transit photometry). Na základě provedených měření lze přímo určit velikost planety i parametry její dráhy. U jasnějších systémů je tímto způsobem možné (na základě následných pozorování velkými dalekohledy, jakým je třeba ESO/VLT) zkoumat i základní vlastnosti atmosféry objevené planety.

Hlavním úkolem systému MASCARA je hledání extrasolárních planet u nejjasnějších hvězd na obloze, což je pozorování, které dosud neprováděl žádný přístroj ani na povrchu, ani ve vesmíru. Cílovou populací jsou extrasolární planety typu 'horký Jupiter' (hot Jupiter), tedy mohutná tělesa fyzikálně podobná Jupiteru, která však obíhají s periodou pouhých několika hodin v těsné blízkosti svých mateřských hvězd, což způsobuje jejich vysokou povrchovou teplotu. Desítky horkých Jupiterů byly již objeveny metodou měření radiálních rychlostí (radial velocity), jelikož přítomnost takového typu planety má mimořádný (a tedy snadno měřitelný) gravitační vliv na mateřskou hvězdu.

O planetách objevených metodou radiálních rychlostí toho zatím příliš mnoho zjistit neumíme. Zkoumání takových systémů by vyžadovalo podstatné zlepšení možností přímého zobrazení, aby bylo vůbec možné oddělit slabé světlo chladné staré planety od záře mateřské hvězdy,“ doplňuje Ignas Snellen. „Planety, které přecházejí přes disk své hvězdy, se zkoumají mnohem snadněji.“

Systém MASCARA je však schopen objevovat také exoplanety o velikosti Neptunu nebo dokonce typu super-Země. Předpokládá se, že výsledným produktem celého projektu bude katalog nejjasnějších blízkých cílů, o který se při svých pozorováních budou opírat budoucí zařízení zaměřená především na detailní charakteristiku atmosfér těchto extrasolárních planet.

Poznámky

[1] MASCARA je schopná sledovat hvězdy až do jasnosti 8,4 mag – tedy asi 10krát slabší stálice, než je možné pozorovat pouhým okem na tmavé obloze. Díky své koncepci je MASCARA ve srovnání s jinými přístroji méně citlivá na atmosférické podmínky a může provádět pozorování dokonce na obloze částečně pokryté oblačností. Tím se zvyšuje počet nocí, během kterých může být zařízení používáno.

Další informace

ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace Evropy, která v současnosti provozuje jedny z nejproduktivnějších pozemních astronomických observatoří světa. ESO podporuje celkem 16 zemí: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie a hostící stát Chile. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a provoz výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také hraje vedoucí úlohu při podpoře a organizaci celosvětové spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal, nejvyspělejší astronomické observatoři světa pro viditelnou oblast, pracuje Velmi velký dalekohled VLT a také dva další přehlídkové teleskopy – VISTA a VST. Dalekohled VISTA pozoruje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým teleskopem na světě, dalekohled VST je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy ve viditelné oblasti spektra. ESO je významným partnerem revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Nedaleko Paranalu v oblasti Cero Armazones staví ESO nový dalekohled ELT (Extremely Large Telescope), který se stane „největším okem hledícím do vesmíru“.

Odkazy

Kontakty

Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz

Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz

Ignas Snellen; Leiden Observatory; Postbus 9513, 2300 RA Leiden, The Netherlands; Email: snellen@strw.leidenuniv.nl

Richard Hook; ESO Public Information Officer; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6655; Mobil: +49 151 1537 3591; Email: rhook@eso.org

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tisková zpráva ESO1722



O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.

Štítky: Exoplanety, MASCARA, Tisková zpráva ESO


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »