Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Podivné větry přinášejí dosud nejjasnější náznaky magnetické aktivity u exoplanet

Podivné větry přinášejí dosud nejjasnější náznaky magnetické aktivity u exoplanet

Tato ilustrace znázorňuje magnetickou aktivitu na exoplanetě. Jedná se o plynného obra podobného Jupiteru, který se však nachází velmi blízko své mateřské hvězdy a je gravitačně vázán: jedna strana je neustále obrácena k hvězdě a je tak nesmírně horká, zatímco druhá strana je extrémně chladná. Tento výrazný teplotní rozdíl vytváří silné větry, které vanou ze strany obrácené ke hvězdě na stranu odvrácenou. Magnetické pole planety, zde znázorněné modrými čarami, může tyto větry zpomalit.
Autor: ESO/M. Kornmesser, L. Calçada

Skupina astronomů objevila dosud nejpřesvědčivější důkaz, že některé planety mimo naši sluneční soustavu mohou být magnetické. S využitím dalekohledu VLT (Very Large Telescope) ESO a dalekohledu Gemini North vědci změřili rychlosti větru na sedmi velmi horkých exoplanetách podobných Jupiteru. Pozorování odhalila, že větry na těchto planetách jsou s největší pravděpodobností řízeny magnetickými poli, což představuje první spolehlivé měření magnetismu na planetách mimo sluneční soustavu.

„Tento průlom otevírá zcela nové možnosti ve výzkumu exoplanet. Je to poprvé, co můžeme porovnávat magnetické prostředí jiných světů – což je klíčový krok k tomu, abychom nakonec pochopili, které planety mohou zůstat živé, uchovat si vodu a možná dokonce jednoho dne hostit život, jak jej známe,“ říká Julia Seidelová, astronomka z Laboratoire Lagrange, Observatoire de la Côte d’Azur ve Francii a hlavní autorka studie zveřejněné dnes v časopise Nature Astronomy.

Zemské magnetické pole působí na naši atmosféru mnoha různými způsoby, a je proto klíčovým faktorem pro pochopení toho, co udržuje naši planetu obyvatelnou pro život. Magnetická pole se vyskytují i na jiných planetách sluneční soustavy, jako je Jupiter a Saturn. V posledních 15 letech se však nikomu nepodařilo přímo změřit sílu magnetických polí exoplanet – až dosud.

Skupina se však nezaměřila na měření magnetického pole, ale spíše na vítr. Změřili rychlosti větru na sedmi exoplanetách obíhajících kolem různých hvězd: jedná se o plynné obry podobné Jupiteru, z nichž každá je však gravitačně vázána ke své mateřské hvězdě a nachází se velmi blízko ní. Stejně jako my vidíme vždy jen jednu stranu Měsíce, i tyto planety mají k hvězdě neustále obrácenou jednu stranu, což vede k žhavé denní straně a mrazivé noční straně. Tento teplotní rozdíl vytváří klima zcela odlišné od toho na naší planetě, s extrémně silnými větry. Rychlosti větru v jejich vzorku se pohybovaly od přibližně 7 200 km/h do více než 25 000 km/h; pro srovnání, nejrychlejší větry naměřené na Jupiteru dosahují rychlosti kolem 1 500 km/h.

„Zpočátku jsme se snažili ověřit, zda se atmosférické větry chovají stejně u všech horkých planet,“ vysvětluje Seidelová, která dříve působila jako astronomka v ESO v Chile. Pro svá měření skupina využila data z přístroje ESPRESSO na dalekohledu VLT ESO v chilské poušti Atacama a z podobného přístroje na dalekohledu Gemini North na Havaji v USA. (VLT je dalekohled ESO, zatímco Gemini North je jednou z polovin Mezinárodní observatoře Gemini, částečně financované americkou Národní vědeckou nadací (NSF) a provozované NSF NOIRLab.)

Když však vědci zkoumali, jak se rychlost větru mění v závislosti na teplotě planety, objevili velmi zajímavý vzorec: čím je planeta teplejší, tím je vítr pomalejší. „To je naprosto v rozporu s intuicí, protože za stejných podmínek mají horké planety více energie k urychlení větru! Musí se tedy dít něco, co u teplejších těles rychlost větru zpomaluje,“ říká spoluautor studie Vivien Parmentier, profesor z Laboratoire Lagrange.

Skupina došla k závěru, že nejkonzistentnějším vysvětlením této záhady je přítomnost magnetických polí pokrývajících celou planetu, protože tato pole mohou fungovat jako brzda a zpomalovat pohyb nabitých částic v atmosféře. Data proto umožnila vědcům odvodit sílu magnetického pole na každé ze studovaných planet. Zjistili, že jejich síla je srovnatelná s magnetickými poli v naší sluneční soustavě: přibližně čtyřikrát silnější než Saturnovo nebo asi poloviční oproti Jupiterovu.

Tento diagram znázorňuje, jak mohou astronomové odvodit sílu magnetických polí na exoplanetách na základě jejich vlivu na větry na těchto planetách.

Zobrazené planety jsou plynní obři podobní Jupiteru, ale jsou gravitačně vázané: jedna strana je neustále obrácena ke hvězdě, a je proto mnohem teplejší než strana druhá. Tento teplotní rozdíl pohání silné větry ze strany obrácené ke hvězdě směrem k noční straně. Očekáváme, že tyto větry budou rychlejší na planetách, které jsou celkově teplejší, protože mají více energie k pohánění větrů. To je znázorněno v horním řádku diagramu: teplejší planeta vpravo má rychlejší větry, což je zde znázorněno měřičem rychlosti.

Větry přenášejí nabité částice – ionty a elektrony – jako obrovský elektrický obvod o velikosti planety. Magnetické pole planety rozptyluje energii těchto částic a zpomaluje vítr. Tento efekt je výraznější u teplejších planet: vyšší teploty rozkládají více molekul na ionty a elektrony, čímž se vítr stává náchylnějším k tomuto magnetickému odporu. To je znázorněno v dolním řádku diagramu, kde teplejší planeta vpravo nakonec má pomalejší větry než chladnější planeta. Autor: ESO/M. Kornmesser, L. Calçada
Tento diagram znázorňuje, jak mohou astronomové odvodit sílu magnetických polí na exoplanetách na základě jejich vlivu na větry na těchto planetách. Zobrazené planety jsou plynní obři podobní Jupiteru, ale jsou gravitačně vázané: jedna strana je neustále obrácena ke hvězdě, a je proto mnohem teplejší než strana druhá. Tento teplotní rozdíl pohání silné větry ze strany obrácené ke hvězdě směrem k noční straně. Očekáváme, že tyto větry budou rychlejší na planetách, které jsou celkově teplejší, protože mají více energie k pohánění větrů. To je znázorněno v horním řádku diagramu: teplejší planeta vpravo má rychlejší větry, což je zde znázorněno měřičem rychlosti. Větry přenášejí nabité částice – ionty a elektrony – jako obrovský elektrický obvod o velikosti planety. Magnetické pole planety rozptyluje energii těchto částic a zpomaluje vítr. Tento efekt je výraznější u teplejších planet: vyšší teploty rozkládají více molekul na ionty a elektrony, čímž se vítr stává náchylnějším k tomuto magnetickému odporu. To je znázorněno v dolním řádku diagramu, kde teplejší planeta vpravo nakonec má pomalejší větry než chladnější planeta.
Autor: ESO/M. Kornmesser, L. Calçada

Tak silná magnetická pole by mohla ovlivňovat na těchto vzdálených planetách víc než jen vítr. „Zde na Zemi známe krásu severní a jižní polární záře, kdy částice ze Slunce narážejí na naše magnetické pole a jsou vedeny směrem k pólům, kde se srážejí s plyny v atmosféře a vytvářejí barevné představení v odstínech zelené, růžové a fialové,“ vysvětluje spoluautorka studie Bibiana Prinothová, bývalá doktorandka na Lundské univerzitě ve Švédsku a nyní astronomka v ESO v Garchingu v Německu. Na studovaných exoplanetách by magneticky poháněné polární záře mohly být ještě dramatičtější. Skupina netrpělivě očekává příchod Extremely Large Telescope (ELT) ESO, který pomůže charakterizovat nejen velké exoplanety podobné Jupiteru, ale i ty menší, jako je Země, a možná dokonce detekuje plyny, které by na těchto vzdálených světech mohly vytvářet polární záře. Prinothová říká: „Ráda si představuji, že na některých z těchto světů je obloha zaplněna nejen hvězdami, ale také obrovskými záclonami barevného světla tančícího přes planetu, která je z poloviny ve věčném dni a z poloviny v nekonečné noci.“

Odkazy

Kontakty

Julia Victoria Seidel
Lagrange Laboratory, Observatoire de la Côte d'Azur
Nice, France
Tel.: +33 743 32 79 73
Email: jseidel@oca.eu

Vivien Parmentier
Lagrange Laboratory, Observatoire de la Côte d'Azur
Nice, France
Email: Vivien.PARMENTIER@univ-cotedazur.fr

Bibiana Prinoth
European Southern Observatory (ESO)
Garching bei München, Germany
Email: bibiana.prinoth@eso.org

Bárbara Ferreira
ESO Media Manager
Garching bei München, Germany
Tel.: +49 89 3200 6670
Mobil: +49 151 241 664 00
Email: press@eso.org

Anežka Srbljanović (press contact Česko)
ESO Science Outreach Network a Astronomical Institute of Czech Academy of Sciences
Tel.: +420 323 620 116
Email: eson-czech@eso.org

Connect with ESO on social media

Toto je překlad tiskové zprávy ESO eso26-Seidel. ESON -- ESON (ESO Science Outreach Network) je skupina spolupracovníku z jednotlivých členských zemí ESO, jejichž úkolem je sloužit jako kontaktní osoby pro lokální média.




O autorovi

Štítky: Magnetické pole, ESO - VLT, ESPRESSO, Exoplanety


23. vesmírný týden 2026

23. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 6. do 7. 6. 2026. Měsíc po úplňku mění fázi k poslední čtvrti. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a nyní se velmi nápadně blíží trochu slabšímu Jupiteru. Hodně blízko budou už v neděli 7. 6. Nízko už je večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Možná se objeví první noční svítící oblaka (NLC). V kosmonautice nejvíce, byť negativně, zaujala exploze rakety New Glenn během příprav k misi NG-4. Před 60 lety pokračoval intenzivně program Gemini a před 15 lety dolétal raketoplán Endeavour.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »