Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Chilská MASCARA otevírá oči
Jiří Srba Vytisknout článek

Chilská MASCARA otevírá oči

Mozaika snímků získaných kamerami systému MASCARA zachycuje téměř celou oblohu.
Autor: ESO/G. J. Talens and G. Otten

Na observatoři La Silla v Chile byl uveden do provozu nový systém MASCARA (Multi-site All-Sky CAmeRA) pro detekci extrasolárních planet. Zařízení bude pátrat po exoplanetách, které z našeho pohledu přecházejí přes disk své jasné mateřské hvězdy. Na základě získaných pozorování by měl vzniknout katalog cílů vhodných pro další výzkum.

Nový lovec exoplanet na observatoři La Silla spatřil první světlo

V červnu roku 2016 uzavřela ESO dohodu s Leiden University o umístění stanice systému MASCARA na observatoři ESO/La Silla v Chile s cílem využít excelentních pozorovacích podmínek pro širokoúhlé pozorování jižní oblohy. V nedávné době byla nově instalovaným systémem provedena první úspěšná testovací pozorování.  

Stanice systému MASCARA v Chile je v pořadí druhá, která již zahájila svá pozorování. První pracuje na severní polokouli na observatoři Roque de los Muchachos na ostrově La Palma (Kanárské ostrovy). Každá stanice se skládá ze sady kamer umístěných v kontejneru s kontrolovaným vnitřním prostředím a umožňuje sledování téměř celé oblohy pozorovatelné z daného stanoviště [1]

Abychom mohli efektivně pokrýt celou oblohu, potřebujeme stanice umístit jak na severní tak na jižní polokouli,“ říká Ignas Snellen (Leiden University), vedoucí projektového týmu MASCARA. „Díky druhé stanicí umístěné na La Silla jsme nyní schopni monitorovat téměř všechny jasnějších hvězdy prakticky na celé obloze.“

MASCARA je systém pro vyhledávání extrasolárních planet, který byl postaven pracovníky Leiden University v Nizozemí. Jeho kompaktní a levná konstrukce vypadá jednoduše, ale jedná se o inovativní, flexibilní a vysoce spolehlivé zařízení. Srdcem systému je pětice digitálních kamer s běžnými fotografickými objektivy. Díky nim MASCARA pořizuje opakovaná měření jasnosti tisíců hvězd a v získaných datech pátrá po jemných poklesech vyvolaných případným přechodem neznámé planety přes disk mateřské hvězdy.

Pětice kamer, které tvoří systém MASCARA. S použitím širokoúhlých objektivů je možné takto snímat téměř celou oblohu viditelnou z daného stanoviště. Autor: ESO/G. J. Talens
Pětice kamer, které tvoří systém MASCARA. S použitím širokoúhlých objektivů je možné takto snímat téměř celou oblohu viditelnou z daného stanoviště.
Autor: ESO/G. J. Talens

Tato metoda hledání exoplanet je označována jako tranzitní fotometrie (transit photometry). Na základě provedených měření lze přímo určit velikost planety i parametry její dráhy. U jasnějších systémů je tímto způsobem možné (na základě následných pozorování velkými dalekohledy, jakým je třeba ESO/VLT) zkoumat i základní vlastnosti atmosféry objevené planety.

Hlavním úkolem systému MASCARA je hledání extrasolárních planet u nejjasnějších hvězd na obloze, což je pozorování, které dosud neprováděl žádný přístroj ani na povrchu, ani ve vesmíru. Cílovou populací jsou extrasolární planety typu 'horký Jupiter' (hot Jupiter), tedy mohutná tělesa fyzikálně podobná Jupiteru, která však obíhají s periodou pouhých několika hodin v těsné blízkosti svých mateřských hvězd, což způsobuje jejich vysokou povrchovou teplotu. Desítky horkých Jupiterů byly již objeveny metodou měření radiálních rychlostí (radial velocity), jelikož přítomnost takového typu planety má mimořádný (a tedy snadno měřitelný) gravitační vliv na mateřskou hvězdu.

O planetách objevených metodou radiálních rychlostí toho zatím příliš mnoho zjistit neumíme. Zkoumání takových systémů by vyžadovalo podstatné zlepšení možností přímého zobrazení, aby bylo vůbec možné oddělit slabé světlo chladné staré planety od záře mateřské hvězdy,“ doplňuje Ignas Snellen. „Planety, které přecházejí přes disk své hvězdy, se zkoumají mnohem snadněji.“

Systém MASCARA je však schopen objevovat také exoplanety o velikosti Neptunu nebo dokonce typu super-Země. Předpokládá se, že výsledným produktem celého projektu bude katalog nejjasnějších blízkých cílů, o který se při svých pozorováních budou opírat budoucí zařízení zaměřená především na detailní charakteristiku atmosfér těchto extrasolárních planet.

Poznámky

[1] MASCARA je schopná sledovat hvězdy až do jasnosti 8,4 mag – tedy asi 10krát slabší stálice, než je možné pozorovat pouhým okem na tmavé obloze. Díky své koncepci je MASCARA ve srovnání s jinými přístroji méně citlivá na atmosférické podmínky a může provádět pozorování dokonce na obloze částečně pokryté oblačností. Tím se zvyšuje počet nocí, během kterých může být zařízení používáno.

Další informace

ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace Evropy, která v současnosti provozuje jedny z nejproduktivnějších pozemních astronomických observatoří světa. ESO podporuje celkem 16 zemí: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie a hostící stát Chile. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a provoz výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také hraje vedoucí úlohu při podpoře a organizaci celosvětové spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal, nejvyspělejší astronomické observatoři světa pro viditelnou oblast, pracuje Velmi velký dalekohled VLT a také dva další přehlídkové teleskopy – VISTA a VST. Dalekohled VISTA pozoruje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým teleskopem na světě, dalekohled VST je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy ve viditelné oblasti spektra. ESO je významným partnerem revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Nedaleko Paranalu v oblasti Cero Armazones staví ESO nový dalekohled ELT (Extremely Large Telescope), který se stane „největším okem hledícím do vesmíru“.

Odkazy

Kontakty

Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz

Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz

Ignas Snellen; Leiden Observatory; Postbus 9513, 2300 RA Leiden, The Netherlands; Email: snellen@strw.leidenuniv.nl

Richard Hook; ESO Public Information Officer; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6655; Mobil: +49 151 1537 3591; Email: rhook@eso.org

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tisková zpráva ESO1722



O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.

Štítky: Exoplanety, MASCARA, Tisková zpráva ESO


23. vesmírný týden 2026

23. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 6. do 7. 6. 2026. Měsíc po úplňku mění fázi k poslední čtvrti. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a nyní se velmi nápadně blíží trochu slabšímu Jupiteru. Hodně blízko budou už v neděli 7. 6. Nízko už je večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Možná se objeví první noční svítící oblaka (NLC). V kosmonautice nejvíce, byť negativně, zaujala exploze rakety New Glenn během příprav k misi NG-4. Před 60 lety pokračoval intenzivně program Gemini a před 15 lety dolétal raketoplán Endeavour.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »