Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Dalekohled VLT bude pátrat po planetách v systému Alfa Centauri
Jiří Srba Vytisknout článek

Dalekohled VLT bude pátrat po planetách v systému Alfa Centauri

Dalekohled VLT a hvězdný systém Alfa Centauri
Autor: Y. Beletsky (LCO)/ESO

ESO podepsala dohodu se zástupci společnosti Breakthrough Initiatives týkající se úprav přístrojového vybavení dalekohledu ESO/VLT pro pátrání po planetách v blízkém hvězdném systému Alfa Centauri. Tyto planety by se v budoucnu mohly eventuálně stát cílem výzkumu prostřednictvím miniaturních kosmických sond navržených v rámci projektu Starshot (Breakthrough Starshot initiative).

ESO a Breakthrough Initiatives podepsali dohodu o spolupráci

Tim de Zeeuw, generální ředitel ESO, a Pete Worden, výkonný ředitel programu Breakthrough Initiatives a vedoucí nadace Breakthrough Prize Foundation, podepsali dohodu, která zajistí financování úprav přístroje VISIR (VLT Imager and Spectrometer for mid-Infrared) pro dalekohled VLT (Very Large Telescope). Navržené modifikace by měly výrazně vylepšit výkon celého zařízení a umožnit efektivní pátrání po potenciálně obyvatelných planetách v systému Alfa Centauri, který je nejbližší známou hvězdnou soustavou. Dohoda rovněž vyhrazuje pozorovací čas na dalekohledu VLT pro pečlivý vyhledávací program, který se uskuteční v roce 2019.

Jedním z hlavních důvodů, které podnítily pátrání, se v roce 2016 stal objev planety Proxima b obíhající kolem hvězdy Proxima Centauri – třetí, nejmenší složky systému Alfa Centauri.

Poznání nejbližších extrasolárních planet je prvořadým zájmem výzkumného a technologického programu Breakthrough Starshot spuštěného v dubnu 2016. Cílem je demonstrovat proveditelnost konceptu ultrarychlých světlem poháněných kosmických „nanosond“ a připravit cestu pro první start k Alfa Centauri již během příštích dvou desetiletí.

Detekce obyvatelných extrasolárních planet ve viditelném světle je mimořádně obtížný úkol především kvůli nesrovnatelně vyšší jasnosti mateřské hvězdy, která slabou, blízkou planetu spolehlivě přezáří. Jednou možností, jak se tomuto problému vyhnout, jsou pozorování ve středním infračerveném pásmu elektromagnetického záření. Na těchto vlnových délkách není rozdíl jasností objektů až tak propastný. I tak je však hvězda stále milionkrát jasnější než planeta a je potřeba využít speciálních pozorovacích technik, které umožní oslepující světlo hvězdy dále zeslabit.

Současný přístroj VISIR pracující ve spojení s dalekohledem VLT nabídne potřebný výkon, pokud bude vylepšen pro použití se systémem adaptivní optiky, která výrazně vylepší kvalitu získaného obrazu, a navíc bude osazen koronografem, který centrální hvězdu zastíní a umožní tak pozorovat malou, blízkou a slabou exoplanetu. Program Breakthrough Initiatives ponese většinu nákladů na technologie a vývoj takto upraveného přístroje. ESO pak poskytne další potřebnou infrastrukturu a pozorovací čas.

Součástí vylepšeného přístroje bude modul sestávající z detektoru vlnoplochy a nového kalibračního segmentu, jehož dodávku zajistí firma Kampf Telescope Optics (KTO, Mnichov, Německo). V plánu je rovněž koronograf pro nový přístroj, který společně vyvinou University of Liège (Belgie) a Uppsala University (Švédsko).

Detekce a výzkum potenciálně obyvatelných extrasolárních planet bude jedním z hlavních úkolů pro budoucí teleskop ESO/E-ELT (European Extremely Large Telescope). Pro pozorování planet u hvězd systému Alfa Centauri je sběrná plocha osmimetrového dalekohledu VLT dostatečná, pro zobrazování vzdálenějších exoplanet bude již potřeba výrazně větší průměr i sběrná plocha připravovaného obřího dalekohledu E-ELT

Vývoj modifikovaného přístroje VISIR bude důležitý rovněž pro konstrukci budoucího zařízení METIS, které bude pracovat právě ve spojení s dalekohledem E-ELT – získané znalosti a ověření funkčnosti konceptu budou přímo přenositelné. Obří rozměry dalekohledu E-ELT by měly přístroji METIS umožnit detekci a výzkum exoplanet o velkosti Marsu v systému Alfa Centauri a potenciálně obyvatelných planet u řady blízkých hvězd v okolí Slunce.

Další informace

Breakthrough Initiatives založil v roce 2015 internetový podnikatel a filantrop vědy Yuri Milner s cílem podporovat průzkum vesmíru, hledat vědecké důkazy existence života mimo planetu Zemi a rozproudit veřejnou debatu z planetární perspektivy.

Breakthrough Starshot je výzkumný a technologický program s rozpočtem 100 milionů dolarů, jehož cílem je demonstrovat proveditelnost konceptu ultralehkých kosmických „nanosond“ pohybujících se rychlostí až 20 % rychlosti světla a připravit tak cestu pro první start k Alfa Centauri již během příštích dvou desetiletí.

ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace Evropy, která v současnosti provozuje jedny z nejproduktivnějších pozemních astronomických observatoří světa. ESO podporuje celkem 16 zemí: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie a hostící stát Chile. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a provoz výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také hraje vedoucí úlohu při podpoře a organizaci celosvětové spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal, nejvyspělejší astronomické observatoři světa pro viditelnou oblast, pracuje Velmi velký dalekohled VLT a také dva další přehlídkové teleskopy – VISTA a VST. Dalekohled VISTA pozoruje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým teleskopem na světě, dalekohled VST je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy ve viditelné oblasti spektra. ESO je významným partnerem revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Nedaleko Paranalu v oblasti Cero Armazones staví ESO nový dalekohled E-ELT (European Extremely Large optical/near-infrared Telescope), který se stane „největším okem hledícím do vesmíru“.

Odkazy

Kontakty

Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV , Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz

Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz

Markus Kasper; ESO; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6359; Email: mkasper@eso.org

Breakthrough Initiatives; Email: media@breakthroughprize.org

Janet Wootten; Rubenstein Communications, Inc.; Tel.: +1 212 843 8024; Email: jwootten@rubenstein.com

Richard Hook; ESO Public Information Officer; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6655; Mobil: +49 151 1537 3591; Email: rhook@eso.org

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tisková zpráva ESO1702



O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.

Štítky: Alfa Centauri, Proxima centauri, Breakthrough Initiatives, Starshot, Tisková zpráva ESO


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »