Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Exoplaneta pouze 3krát hmotnější než Země!

Exoplaneta pouze 3krát hmotnější než Země!

Exoplaneta o hmotnosti 3 Zemí - představa malíře.
Exoplaneta o hmotnosti 3 Zemí - představa malíře.
Astronomové objevili extrasolární planetu, jejíž hmotnost pouze 3krát převyšuje hmotnost naší Země. Rovněž hvězda, kolem níž planeta obíhá, není příliš velká. Její hmotnost je odhadována pouze na jednu dvacetinu hmotnosti našeho Slunce (5 až 6 % hmotnosti Slunce). To je pro astronomy důkazem, že i kolem hvězd o malé hmotnosti mohou obíhat planety velikosti Země.

„Náš objev napovídá, že dokonce hvězdy s nejnižší možnou hmotností mohou mít kolem sebe planety,“ říká David Bennett (University of Notre Dame), vedoucí mezinárodního výzkumného týmu. „Žádnou exoplanetu jsme doposud neobjevili na dráze kolem malé hvězdy, jejíž hmotnost je menší než přibližně 20 % hmotnosti Slunce. Avšak současný objev naznačuje, že i malé hvězdy mohou mít své planety.“

Astronomové použili k objevu exoplanety techniku, označovanou jako gravitační mikročočka. Touto metodou mohou být teoreticky objeveny planety o hmotnosti 10krát menší než hmotnost Země.

Technika gravitační mikročočky, která vychází z Einsteinovy obecné teorie relativity, spočívá v pozorování jasnějších hvězd, před nimiž prochází slabší hvězda (Země, bližší i vzdálenější hvězda musí být v jedné přímce). Gravitace bližší hvězdy funguje jako čočka, podobně jako obrovské zvětšovací sklo, což se projeví krátkodobým zjasněním vzdálenější hvězdy. Pokud kolem bližší hvězdy obíhá planeta, rovněž její přítomnost se projeví na změně jasnosti vzdálenější hvězdy, tj. na průběhu její světelné křivky.

„Tento objev demonstruje citlivost metody gravitační mikročočky při objevování exoplanet o malé hmotnosti. Doufáme, že se nám podaří v blízké budoucnosti objevit první planetu mimo Sluneční soustavu, jejíž hmotnost bude srovnatelná se Zemí,“ dodává Bennett.

V souladu se standardní nomenklaturou obdržela hvězda, kolem níž obíhá nově objevená planeta, označení MOA-2007-BLG-192L. Pro pojmenování exoplanety se používá stejné označení, pouze se k označení hvězdy přidává malé písmeno b (v případě dalších objevených exoplanet u stejné hvězdy pak písmena c, d atd.), v tomto případě je to MOA-2007-BLG-192Lb.

Objekt MOA-2007-BLG-192L se nachází ve vzdálenosti 3 000 světelných let a je klasifikován buď jako málo hmotná vodíková hvězda, v jejímž nitru probíhají termonukleární reakce podobně jako v jádru našeho Slunce nebo se jedná o hnědého trpaslíka, což je objekt podobný hvězdě, avšak vzhledem k malé hmotnosti v jeho nitru termonukleární reakce neprobíhají. Hmotnostně leží někde mezi malou hvězdou a velkou planetou.

Planeta obíhá kolem hvězdy ve vzdálenosti, rovnající se přibližně vzdálenosti Venuše od Slunce. Protože její mateřská hvězda MOA-2007-BLG-192L vyzařuje 3000krát až miliónkrát méně energie než Slunce, horní vrstvy atmosféry objevené exoplanety mohou být studenější než povrch Pluta. Silné gravitační pole planety je však schopné si udržet poměrně hustou atmosféru. Povrchová teplota může být podobná teplotě na Zemi v důsledku zahřívání nitra díky radioaktivnímu rozpadu prvků.

David Bennett uskutečnil za podpory National Science Foundation (NSF) průkopnické práce při využití techniky gravitační mikročočky pro objevování exoplanet o malé hmotnosti. V rámci celosvětové spolupráce se podílel na objevu exoplanet, které se svými hmotnostmi blíží velikosti Země. Doposud bylo objeveno 294 exoplanet, většinou srovnatelných s planetou Jupiter. Na metodu gravitační mikročočky zatím připadá 7 objevů.

„Tento objev je velmi důležitý, protože z něj vyplývá, že planety o hmotnosti Země se mohly zformovat i v okolí hvězd o malé hmotnosti, které jsou ve vesmíru velmi běžné,“ říká Michael Briley, astronom NSF. „Je to další důležitý krok při hledání terestrických planet, nacházejících se v tzv. zónách života v okolí hvězd, což není možné zvládnout bez široké mezinárodní spolupráce jak profesionálních astronomů, tak astronomů-amatérů, kteří se věnují registrování těchto výjimečných signálů.“

Dosavadním rekordmanem – pokud se jedná o nejmenší exoplanetu – bylo těleso s označením GJ-436c, nacházející se ve vzdálenosti 30 světelných let od Země. Hmotnost této exoplanety byla určena přibližně na 5 hmotností Země.

Zdroj: www.physorg
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »