Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Exoplanety obíhající v protisměru

Exoplanety obíhající v protisměru

Exoplaneta v představě malíře
Exoplaneta v představě malíře
Dvě skupiny astronomů nezávisle na sobě informovaly o tom, že se jim podařilo objevit již druhou exoplanetu, která obíhá kolem mateřské hvězdy v protisměru. Jinými slovy, planety obíhají opačným směrem, než jakým rotují jejich "slunce".

V obou případech astronomové pozorovali exoplanetu HAT-P-7b, která obíhá kolem hvězdy, nacházející se ve vzdálenosti přibližně 1000 světelných roků od Země. Exoplaneta byla objevena v roce 2008 metodou tzv. tranzitu (tj. přechodu planety před kotoučkem hvězdy, při němž došlo k nepatrnému poklesu jasnosti pozorované hvězdy). Exoplaneta HAT-P-7b patří do skupiny tzv. "horkých jupiterů". Její hmotnost dosahuje 1,8 hmotnosti Jupiteru, její průměr je 1,4 průměru planety Jupiter. Jeden oběh kolem hvězdy vykoná za 2,2 dne. To mj. znamená, že se nachází velice blízko hvězdy, která ji zahřívá na vysokou teplotu přibližně 2 730 K.

Autoři první práce, která byla publikována v časopise The Astrophysical Journal Letters, vychází z dat, získaných pomocí japonského dalekohledu Subaru. Prostřednictvím počítačového modelování dospěli astronomové k závěru, že existují pouze dvě možnosti sklonu oběžné dráhy kolem hvězdy. První varianta předpokládá sklon oběžné dráhy k rovině rovníku hvězdy zhruba 180°. Fakticky to znamená, že planeta obíhá nad rovníkem hvězdy, avšak pohybuje se v opačném směru, než rotuje hvězda. Druhá varianta je neméně exotická - úhel sklonu oběžné dráhy může být téměř 90°. To znamená, že planeta obíhá kolem hvězdy po polární dráze (nad oběma póly).

Podle vyjádření vědců nejednoznačnost v určení sklonu oběžné dráhy souvisí s tím, že data, která jsou k dispozici, neumožňují přesně určit polohu rotační osy hvězdy vzhledem k pozemskému pozorovateli. Různé možné směry rotační osy hvězdy umožňují různým způsobem interpretovat dráhu planety HAT-P-7b. Vedoucím týmu astronomů byl Joshua Winn (Massachusetts Institute of Technology, MIT).

Druhá skupina astronomů, jejichž práce byla zveřejněna v časopise Publications of the Astronomical Society of Japan, rovněž vychází ze stejných údajů jako první skupina. Jejich modely však umožňují interpretovat data odlišným způsobem: astronomové jsou přesvědčeni, že exoplaneta obíhá po dráze se sklonem 227°. V tomto případě planeta HAT-P-7b jednoznačně obíhá retrográdně, tj. proti směru rotace mateřské hvězdy. Vedoucím tohoto týmu astronomů byl Norio Narita (National Astronomical Observatory of Japan).

Exoplaneta v představě malíře
Exoplaneta v představě malíře
13. 8. 2009, tj. jeden den před publikováním výše uvedených prací, se objevila informace o objevu první exoplanety, obíhající v protisměru. Pozorování, uskutečněná pomocí dalekohledu NASA, umožnila astronomům určit, že oběžná dráha exoplanety WASP-17b je skloněna pod úhlem 150°. Kromě toho WASP-17b zřejmě patří mezi nejméně "husté" známé exoplanety. Její hmotnost dosahuje pouhých 0,6 hmotnosti planety Jupiter při průměru 1,5 až 2krát větším, než je průměr Jupiteru. V důsledku toho vychází průměrná hustota exoplanety přibližně 0,08 až 0,19 g/cm3 (což je téměř 70krát méně než hustota Země). Pro porovnání: nejnižší průměrnou hustotu mezi planetami Sluneční soustavy má Saturn: 0,687 g/cm3.

Kolem mateřské hvězdy obíhá ve vzdálenosti pouhých 7 miliónů km (tj. 8krát blíže než Merkur kolem Slunce) jednou za 3,7 dne.

Zdroj: novosti-kosmonavtiki a www.hindu.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »