Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Exotická exoplaneta CoRoT-7b

Exotická exoplaneta CoRoT-7b

Jak by mohl vypadat pohled z exoplanety na místní slunce
Jak by mohl vypadat pohled z exoplanety na místní slunce
V únoru 2009 oznámili vědci, že našli v souhvězdí Jednorožce, u hvězdy s označením TYC 4799-1733-1 (případně CoRoT-7) malou exoplanetu. Objev uskutečnila družice Corot (COnvection, ROtation & planetary Transits), která je přímo určena pro hledání planet mimo naši sluneční soustavu a provozuje ji několik evropských států ve vzájemné spolupráci. Hvězda, kolem které planeta obíhá, je vzdálená asi 490 světelných let, má jasnost 11,7 mag a její stáří se odhaduje na 1,5 miliardy let. Je o něco menší a chladnější než naše Slunce, spektrální třídy G9V.

Nalezená exoplaneta je unikátní hned v několika ohledech. Předně obíhá extrémně blízko mateřské hvězdy, ve vzdálenosti pouze 0,0172 AU, tj. 2,6 miliónu kilometrů. Pro srovnání - Merkur, který v naší sluneční soustavě obíhá nejblíže Slunci, je od něj průměrně vzdálen více něž 22x dále, kolem 58 miliónů kilometrů. Pokud by na této exoplanetě byl nějaký pozorovatel, viděl by místní slunce na obloze jako kotouč o průměru 28 stupňů! Otázkou je, jak by se vyrovnal s obrovskou teplotou, která zde panuje. Planeta má vázanou rotaci, což znamená, že je ke své hvězdě natočena stále stejnou stranou, podobně jako Měsíc k Zemi. To, spolu s těsnou oběžnou dráhou, způsobuje, že na přivrácené straně panují těžko představitelné teploty, které zřejmě překonávají 2 000°C. Na opačné straně, která je trvale odvrácená, jsou naopak teploty stále velmi nízké, kolem -200°C.

Rychlost oběhu exoplanety je také extrémní. Za jednu jedinou sekundu urazí 208 kilometrů, což je v přepočtu téměř 750 000 km/h. K tomu, aby urazila kompletně celou svou oběžnou dráhu, jí tak stačí pouhých 20,4 hodiny. Pokud budeme opět srovnávat, Merkur na jeden oběh potřebuje 88 dnů.

Největší překvapení na astronomy čekalo, když zjistili, že dráha planety při pohledu ze Země přechází přes disk mateřské hvězdy a přitom jej sice nepatrně, ale přesto měřitelně zakrývá. Na pozorování tohoto jevu se zaměřila družice Corot. Trochu problematická se ukázala aktivita samotné hvězdy, na které se vyskytovaly, stejně jako na Slunci, tmavé skvrny. Nakonec se však podařilo oba dva jevy rozlišit. Hvězda totiž rotuje kolem osy jednou za 23 dny, tudíž podstatně pomaleji, než je oběžná doba planety. Díky tomuto pozorování byla určena velikost planety a to přibližně na 1,7 průměru Země.

Exoplaneta v představě malíře
Exoplaneta v představě malíře
Astronomové si na bližší prozkoumání vyžádali pozorovací čas na spektrografu HARPS (High Accuracy Radial velocity Planet Searcher), který je umístěn na Evropské jižní observatoři v Chile. Ten následně sledoval soustavu po celkovou dobu 70 hodin. Z náročného pozorování bylo nakonec možné určit hmotnost exoplanety. Ta byla stanovena na pětinásobek hmotnosti Země a tím se zařadila do skupiny těles, kterým se říká "super-Země". Tyto exoplanety jsou vzácné, většina dosud objevených má hmotnosti výrazně větší. Je to způsobeno hlavně tím, že velká a hmotná tělesa se pochopitelně dají nalézt mnohem lépe než malá.

Protože nyní byla známa jak velikost, tak hmotnost tělesa, bylo možné z těchto údajů vypočítat hustotu. Ta vyšla podobná střední hustotě Země a je proto pravděpodobné, že se jedná o kamenné těleso. Podle jedné hypotézy by se mohlo jednat o zárodek obří planety, který se dostal do přílišné blízkosti hvězdy. Tím přišel o svou atmosféru a zbylo z něj jen samotné jádro.

Jak vypadá povrch takové planety můžeme jen spekulovat. Uvažuje se, že po přivrácené části teče láva, možná se zde nalézá celý lávový oceán a planeta by mohla být zahalena hustou mlhou. Tu by tvořily vypařující se roztavené křemičitany. Profesor Bruce Fegley, studující atmosféru exoplanety, dokonce nevylučuje možnost, že kdyby se dostala studená fronta z odvrácené polokoule na přivrácenou, vytvořila by se oblaka, ze kterých by na povrch "pršely" místo vodních kapek drobné kamínky.

Při podrobném zkoumání byla u hvězdy TYC 4799-1733-1 objevena ještě jedna exoplaneta, později označená jako CoRoT-7c. Její hmotnost je odhadována mezi 8 až 9 násobky hmotnosti Země a je to tedy druhá "super-Země" v tomto systému. Kolem hvězdy krouží ve vzdálenosti 0,04 AU (cca 6 miliónů kilometrů) a jeden oběh jí trvá 3,7 dne. Na rozdíl od své menší "sestry" však nepřechází přes hvězdný disk a proto se nedá určit její průměr ani hustota.

Zdroje:     První přesvědčivý důkaz kamenné exoplanety
Exoplaneta CoRoT-7b: co že to astronomové vlastně objevili?
Exoplanéta COROT-7b
Exoplaneta podobná Zemi
OBJEV nové planety podobné Zemi
Na pekelné planetě 490 světelných let od Země prší kamení

Převzato: Hvězdárna a planetárium Plzeň




O autorovi

Václav Kalaš

Narodil se v Plzni a o astronomii se začal zajímat už od dětství. Asi prvním impulzem byl článek "Objevování sluneční soustavy", který vyšel jako příloha časopisu Mladý svět. Když o něco později zjistil, že Hvězdárna a planetárium Plzeň pořádá astronomický kroužek, přihlásil se do něj. Této organizaci zůstal věrný až do jejího sloučení s Hvězdárnou v Rokycanech. Nejprve jako zaměstnanec, nyní jako externí spolupracovník. Nejprve se věnoval jen astronomii, po havárii raketoplánu Columbia začal pomalu pronikat i do tajů kosmonautiky. Pozoruje meteory, píše články hlavně o nich, ale nevyhýbá se ani jiným tématům. V kosmonautice se zaměřuje zejména na raketoplány. Kontakt: Vaclav.Kalas@seznam.cz.



38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »