Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Hledání exoplanet typu Země

Hledání exoplanet typu Země

ls_tech_ms_070418_ff.jpg
Vědci z JPL objevili novou metodu, kterou by mohli fotografovat vzdálené exoplanety o velikosti Země (extrasolární terestrické planety), jakési „exozemě“.

Ačkoli astronomové dosud objevili více než 200 exoplanet zatím žádnou, která by vypadala jako Země (terestrická exoplaneta). Většina z nich má hmotnost 5 až 4 000krát větší než Země a jsou buď příliš horké, příliš chladné nebo jsou to příliš velcí plynní obři než aby byly považovány za místo vhodné pro život.

Pořídit snímky terestrických exoplanet je velký problém - jedná se o relativně slabě svítící objekty, které jsou poměrně snadno přezářeny od své mnohem větší a jasnější mateřské hvězdy. Nyní dva astrofyzikové John Trauger a Wesley Traub z JPL (Jet Propulsion Laboratory, Pasadena, Kalifornie) vymysleli novou metodu - pomocí nového kosmického dalekohledu zachytí „exozemě“, které budou až 10 miliardkrát slabší než hvězda, kolem které obíhají.

Když světlo hvězdy dopadne na primární zrcadlo dalekohledu, tak se ohýbá (difrakce) a následně vytvoří obraz prstenců nebo špiček, „který může skrývat nějakou velice malou planetu,“ řekl Traub. Potřebují vyřešit podobný problém, jaký je u Slunce při pozorování koróny (sluneční koronograf).

Trauger a Traub vyvinuli hvězdný koronograf (High Contrast Imaging Testbed), který tvoří „masky“ na dvojici nastavitelných zrcátek. První maska je jako rozostřený čárový kód a přímo blokuje většinu světla hvězdy. Druhá vyčistí vzdálené difrakční prsteny a špičky. U světla, které projde přes tyto masky, se potlačí záře mateřské hvězdy a jak Traub doufá, „najdeme nějaké okolo obíhající planety“. „Toto je nejméně tisíckrát lepší než jsme předvedli předtím,“ dodal Trauger.

Nejlépe se podchycuje červené světlo, u jiných barev to již není tak kvalitní. Ale i tak to dovoluje prohlédnout si dalekohledem exoplanety v plné barvě, čímž astronomové získají detaily i o jejich atmosféře a „jestli mají kyslík,“ řekl Trauger.

Další překážku představuje rozptýlené světlo. Malým vlněním na zrcadle dalekohledu vznikají „skvrny“ nebo slabé kopie hvězdy, posunuté ke straně, které mohou planety zastínit. Pro vyřešení tohoto problému vědci vyvinuli nastavitelné zrcátko o velikosti velké mince (32 mm) ze skla o tloušťce 0,15 mm s reflexivním nátěrem.

Vědci úspěšně provedli zkoušky tyto techniky v laboratoři, kde pomocí laseru vytvořili falešnou hvězdu se 3 slabými kopiemi hvězdy, které složily jako falešné planety – první byla jasná jako Jupiter, druhá 1,5krát jasnější než Jupiter a třetí jako Země.

Traub řekl, že by potřebovali kosmický dalekohled, který by na palubě nesl jejich přístroj na hledání sousedních exoplanet typu Země (mise Terrestrial Planet Finder), ale bohužel omezování rozpočtu tyto projekty odsouvá na neurčito.

„Nás zajímají i menší kosmické mise, které by nebyly tak finančně ani výrobně náročné jako Terrestrial Planet Finder, ale mohly by vynést náš systém a získal informace o sousedních planetách,“ řekl Traub.

Při misi Kepler, jejíž start se plánuje na říjen 2008, by se exoplanety nefotografovaly, ale pouze objevovaly pomocí tzv. tranzitů – přechodů exoplanet přes disk mateřské hvězdy, který způsobí změny svitu této hvězdy. Takové tranzity jsou poměrně vzácné a William Borucki (principal investigator Kepler Mission) předpokládá, že u 100 000 pozorovaných hvězd najdou jen 500 až 1000 „exozemí“.

Obrázek:
Laboratorní simulace hledání terestrických exoplanet. Credit: NASA/JPL-Caltech

Zdroj: ww.space.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi



18. vesmírný týden 2026

18. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 27. 4. do 3. 5. 2026. Měsíc bude v úplňku. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce se zvýšila. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) prošla zorným polem koronografů a zjasnila asi na 1 mag. V Polsku se díky českým astronomům podařilo nalézt železný meteorit z pádu výrazného bolidu 17. 4. Raketa New Glenn společnosti Blue Origin potřetí startovala a stejný první stupeň podruhé přistál, ale náklad nebyl dopraven. K ISS se přibližně po měsíci vydal další nákladní Progress. V roce 1006 byla v souhvězdí Vlka spatřena jasná supernova.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M 94

Messier 94 – Galaxia Mačacie oko Messier 94, známa aj ako NGC 4736, je špirálová galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 16 miliónov svetelných rokov a patrí medzi výrazné galaxie severnej jarnej oblohy. Objavil ju francúzsky astronóm Pierre Méchain v roku 1781 a krátko nato ju Charles Messier zaradil do svojho známeho katalógu. M94 je na prvý pohľad nápadná mimoriadne jasnou centrálnou oblasťou. Tá je obklopená vnútorným prstencom, v ktorom prebieha intenzívna tvorba nových hviezd. Na astrofotografii sa tieto aktívne oblasti prejavujú ako jemné červenkasté štruktúry, teda oblasti ionizovaného vodíka, kde mladé horúce hviezdy ožarujú okolitý plyn. Zaujímavá je aj slabšia vonkajšia oblasť galaxie. Staršie popisy ju často označovali ako vonkajší prstenec, no modernejšie pozorovania ukázali, že ide skôr o zložitejšiu štruktúru vonkajších špirálových ramien a aktívneho disku. Práve táto nenápadná, rozptýlená časť galaxie je na fotografii náročnejšia na zachytenie, pretože má veľmi nízku plošnú jasnosť a ľahko zaniká v pozadí oblohy. Jadro M94 je klasifikované ako LINER, teda oblasť s nízko ionizovanými emisnými čiarami. V centre galaxie sa nachádza aj supermasívna čierna diera s hmotnosťou približne 16 miliónov hmotností Slnka. M94 je preto zaujímavá nielen svojím vzhľadom, ale aj dynamikou centrálnej oblasti. Táto galaxia je výborným príkladom objektu, ktorý na prvý pohľad pôsobí pomerne jednoducho – ako jasné galaktické jadro obklopené hladkým diskom. Pri hlbšom pohľade sa však ukáže zložitejšia stavba: vnútorný hviezdotvorný prstenec, slabé vonkajšie ramená, jemný galaktický disk a množstvo vzdialených galaxií v pozadí. Práve tieto detaily robia z M94 veľmi zaujímavý cieľ pre astrofotografiu. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 150x180sec. R, 138x180sec. G, 138x180sec. B, 389x120sec. L, 98x600sec Halpha, 160x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 25.2. až 18.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »