Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Když se srazí exoplanety

Když se srazí exoplanety

Srážka exoplanet u hvězdy HD 131488
Srážka exoplanet u hvězdy HD 131488
Pomocí dalekohledu Gemini South Telescope (Chile) objevili astronomové University of California (UCLA) přítomnost prachu jako důkaz vzniku mladých kamenných planet v okolí hvězdy, vzdálené od Země asi 500 světelných roků. Tato pravděpodobná extrasolární soustava je však od naší Sluneční soustavy velmi odlišná.

"Až doposud byl teplejší prach, objevený kolem jiných hvězd, svým složením velmi podobný materiálu planetek nebo komet ve Sluneční soustavě," říká Dr. Carl Melis, vedoucí skupiny astronomů. "Nově objevený prach v okolí vzdálené hvězdy je zcela odlišný." Carl Melis o tomto objevu informoval ve Washingtonu na 215. konferenci Americké astronomické společnosti.

Hvězda známá jako HD 131488 je obklopena teplým prachem v oblasti, označované jako terestrická zóna planet. "Co dělá hvězdu HD 131488 ve skutečnosti unikátní, je přítomnost neznámého druhu prachu, uvolněného zřejmě při srážce těles, stejně tak jako přítomnost studeného prachu daleko od hvězdy," říká Dr. Benjamin Zuckerman, profesor fyziky a astronomie na UCLA, který je spoluautorem výzkumné práce. "Tyto dva charakteristické znaky odlišují hvězdu HD 131488 od jiných hvězd, u kterých byl rovněž získán důkaz přítomnosti velkého množství prachu v místě předpokládaného výskytu terestrických planet."

Sluneční soustava planetární systém HD 131488
Sluneční soustava planetární systém HD 131488
K pozorování hvězdy HD 131488 v oboru infračerveného záření astronomové použili přístroj nazvaný T-ReCS, instalovaný na dalekohledu South Gemini Observatory. Výzkumníkům poskytl data, která byla použita k analýze teplého prachu v oblasti v těsné blízkosti hvězdy. "Je typické, že prach či drobné úlomky materiálu v okolí našeho Slunce či jiných hvězd obsahují především různé druhy olivínů, pyroxenů či křemičitanů, tedy minerálů obvykle se vyskytujících na Zemi," říká Melis. "Prach v okolí hvězdy HD 131488 je ale naprosto odlišný."

Melis se svým týmem spolupracovníků je toho názoru, že přijatelným vysvětlením pro nezvykle velké množství teplého prachu je fakt, že se jedná o pozůstatek nedávné kolize dvou kamenných planetárních těles. Takováto srážka by poskytla odpovídající množství prachových částic, které je potřebné k vysvětlení získaných výsledků pozorování.

Ačkoliv prach záhadného složení je u hvězdy HD 131488 lokalizován do vzdálenosti srovnatelné se vzdáleností Země od Slunce, tým vědců rovněž objevil studený prach ve vzdálenosti zhruba 45krát větší. Tato oblast vnějšího prachu je určitým analogem Kuiperova pásu ve Sluneční soustavě, což je oblast za drahou planety Neptun, kde kolem Slunce krouží velké množství těles menších rozměrů.

Hvězda HD 131488 se nachází v souhvězdí Kentaura a je 3krát hmotnější a 33krát svítivější než Slunce. Hvězda je součástí velké hvězdotvorné oblasti na jižní obloze, která je známá jako asociace Centaurus-Lupus, která je tvořena hvězdami, jejichž stáří se pohybuje kolem 10 miliónů roků. To je ve velkém kontrastu se stářím Slunce, které je 4,6 miliardy roků.

Zdroj: www.gemini
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »