Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Kepler-11: planetární soustava s šesti planetami

Kepler-11: planetární soustava s šesti planetami

Tranzitující exoplanety u hvězdy Kepler-11
Tranzitující exoplanety u hvězdy Kepler-11
Astronomická družice s názvem Kepler (NASA, start 7. 3. 2009) objevila první kandidáty na exoplanety velikosti Země a první pravděpodobné exoplanety obíhající v tzv. obyvatelné zóně, což je oblast v okolí hvězdy, kde může na povrchu planety existovat voda v kapalném stavu. Pět z předpokládaných exoplanet jsou tělesa o velikosti srovnatelné se Zemí a zároveň obíhající v obyvatelné zóně menších a chladnějších hvězd, než je naše Slunce.

Objevené exoplanety vyžadují další následná pozorování, aby bylo možné ověřit, zda se skutečně jedná o planety. Kosmická observatoř Kepler také objevila šest definitivně potvrzených planet obíhajících kolem hvězdy podobné Slunci s názvem Kepler-11. Jedná se o největší skupinu tzv. tranzitujících planet obíhajících kolem osamělé hvězdy, které byly objeveny mimo naši Sluneční soustavu.

Exoplanety různých velikostí objevené družicí Kepler
Exoplanety různých velikostí objevené družicí Kepler
Uvedené objevy jsou jen nepatrnou částí několika stovek předpokládaných exoplanet, identifikovaných v datech z družice Kepler. Tyto objevy zvyšují počet předpokládaných planet objevených družicí Kepler na 1235. Z nově objevených exoplanet má 68 rozměry srovnatelné se Zemí (velikost méně než 1,25 průměru Země); 288 jsou tzv. super-Země (průměr 1,25 až 2 průměry Země); 662 exoplanet má velikost Neptunu; 165 má velikost srovnatelnou s planetou Jupiter a 19 je větších než Jupiter. Z 54 pravděpodobných exoplanet objevených v tzv. obyvatelné zóně má pět těles velikost srovnatelnou se Zemí. Zbývajících 49 kandidátů na exoplanety kroužících v obyvatelné zóně má rozměry v rozsahu od 2 průměrů Země až po průměr větší než planeta Jupiter.

Tyto publikované objevy byly získány na základě měření, která družice Kepler prováděla v období od 12. května do 17. září 2009 na vzorku více než 156 000 hvězd v zorném poli družice, jehož velikost pokrývá přibližně 1/400 oblohy.

"Skutečnost, že jsme objevili tak mnoho kandidátů na exoplanety v tak malé části oblohy vede k závěru, že v naší Galaxii existuje bezpočet planet obíhajících kolem hvězd podobných Slunci," říká William Borucki (NASA, Ames Research Center, Moffett Field, Kalifornie). "Objevili jsme 68 pravděpodobných exoplanet velikosti Země a dále jsme objevili 54 možných planet v obyvatelné zóně, přičemž některé z nich mohou vlastnit měsíce s kapalnou vodou na povrchu."

Porovnání planetárního systému Kepler-11 a Sluneční soustavy
Porovnání planetárního systému Kepler-11 a Sluneční soustavy
Mezi hvězdami, u nichž byli objeveni kandidáti na exoplanety, vykazuje 170 z nich přítomnost většího počtu planet. Například hvězda Kepler-11, vzdálená od Země přibližně 2 000 světelných let, má rozměrově nejmenší planetární soustavu, jaká byla doposud objevena. Pokud bychom umístili planetární systém u hvězdy Kepler-11 do naší Sluneční soustavy, potom by exoplaneta s označením Kepler-11g obíhala mezi drahami Merkuru a Venuše, zbývajících 5 exoplanet by kroužilo uvnitř dráhy Merkuru. Tyto exoplanety mají oběžné periody mezi 10 a 47 dny, zatímco exoplaneta Kepler-11g oběhne kolem mateřské hvězdy jednou za 118 dnů.

"Kepler-11 je pozoruhodný systém, jehož uspořádání a dynamika poskytují klíč k jeho vzniku," říká Jack Lissauer, planetolog na Ames Research Center. "Těchto 6 planet je směsicí horniny a plynů, možná je i přítomnost vody. Kamenný materiál představuje většinu hmotnosti planet, zatímco plyny dodávají planetám jejich větší objem. Na základě určení průměru a hmotnosti pěti vnitřních planet jsme vypočítali, že patří mezi planety s nejmenší hmotností, jaké známe za hranicemi Sluneční soustavy."

Rozměry exoplanet doposud objevených družicí Kepler
Rozměry exoplanet doposud objevených družicí Kepler
Všechny exoplanety, které obíhají kolem hvězdy Kepler-11, jsou větší než Země. Největší z nich je svým průměrem srovnatelná s planetami Uran či Neptun. Nejvnitřnější exoplaneta pojmenovaná Kepler-11b, obíhá kolem své hvězdy 10krát blíže než Země kolem Slunce. Dále od hvězdy krouží postupně exoplanety pojmenované Kepler-11c, Kepler-11d, Kepler-11e, Kepler-11f a v největší vzdálenosti planeta Kepler-11g, která obíhá kolem mateřské hvězdy přibližně v poloviční vzdálenosti Země od Slunce.

Exoplanety Kepler-11d, Kepler-11e a Kepler-11f jsou složeny převážně z lehkých plynů, což naznačuje, že vznikly během několika prvních miliónů roků formování planetární soustavy.

Kepler je kosmická observatoř, zaznamenávající přítomnost exoplanet na základě měření nepatrných poklesů jasnosti hvězd, které jsou způsobovány přechody planet před jejich kotoučky. Takovýto úkaz je označován jako tranzit. Protože tranzity planet v obyvatelné zóně hvězd podobných Slunci nastávají přibližně jednou za rok a jsou požadovány tři pozorované tranzity pro potvrzení objevu, jsou nutné tři roky pozorování k nalezení a potvrzení planety velikosti Země obíhající hvězdu podobnou Slunci. Takováto měření jsou však velmi náročná. Planeta velikosti Země, která přechází před kotoučkem hvězdy podobné Slunci, způsobí pokles její jasnosti o méně než setinu procenta.

Vědecký tým družice Kepler využívá rovněž základnu pozemních dalekohledů a infračervenou kosmickou observatoř Spitzer Space Telescope k přezkoumání kandidátů na exoplanety a k potvrzení jejich existence, stejně tak dalších objektů vzbuzujících zájem, které družice Kepler objevila. Hvězdné pole, které družice Kepler sleduje, se nachází v souhvězdích Labuť a Lyra. Údaje zjištěné při těchto pozorováních pomáhají rozhodnout, kteří kandidáti na exoplanety mohou být potvrzeni jako skutečné planety.

Kromě jiného družice Kepler identifikovala zatím rovněž 1 879 zákrytových dvojhvězd.

Zdroj: kepler.nasa
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »