Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Nová technologie k objevování exoplanet velikosti Země

Nová technologie k objevování exoplanet velikosti Země

Exoplaneta velikosti Země v představě malíře.
Exoplaneta velikosti Země v představě malíře.
Základní metody, které jsou používány k pátrání po planetách obíhajících kolem jiných hvězd než Slunce, umožňují především objevy planet zhruba velikosti Jupiteru. Vzhledem k omezením současných technologií je nesnadné detekovat planety o menších hmotnostech. Avšak zřejmě brzy nastane změna.

Převratnou laserovou technologii vyvíjejí vědci a technici na Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics (CfA) ve spolupráci s odborníky Massachusetts Institute of Technology (MIT). Tato nová technika umožní astronomům zaregistrovat planety velikosti Země na drahách, odpovídajících vzdálenosti Země od Slunce.

„Nyní se nacházíme na vrcholu éry v objevování exoplanet,“ říká Chih-Hao Li, astrofyzik z CfA. „S touto technologií, kterou vyvíjíme, však budou astronomové nakonec schopni objevit první planety opravdu podobné Zemi – podobných velikostí na podobných oběžných drahách.“

Článek byl publikován 3. 4. 2008 v časopise Nature.

Planety obíhající kolem jiných hvězd jsou příliš slabé a příliš vzdálené na to, abychom je mohli přímo spatřit nebo vyfotografovat. Místo toho je musí astronomové hledat na základě gravitačního působení planet na mateřskou hvězdu.

Zatímco gravitace hvězdy přitahuje planetu a udržuje ji v oběžném pohybu, gravitace planety rovněž působí na hvězdu. Toto působení vyvolává nepatrný pohyb hvězdy kolem společného těžiště – při pohledu ze Země se hvězda postupně přibližuje a vzdaluje. Jestliže se tento „pohyb“ děje v rovině našeho pohledu, potom citlivé přístroje zvané spektrografy mohou tyto pohyby registrovat na základě nepatrného posuvu spektrálních čar, zjištěného z rozboru pořízených spekter.

Velikost tohoto „pohupování“ hvězd je závislá na hmotnosti planety a na její vzdálenosti od hvězdy. Větší hmotnost planety vyvolává větší odezvu v pohybu hvězdy, z čehož vyplývá, že hmotnější planetu lze snáze odhalit. Stejně tak planetu v těsné blízkosti hvězdy s krátkou oběžnou periodou lze snadněji odhalit než planetu s dlouhou periodou oběhu (na vzdálenější dráze).

Současné technologie, jakkoliv jsou velmi kvalitní a citlivé, nejsou schopné objevit planety velikosti Země. Nejlepší přístroje jsou zatím schopny „vystopovat“ exoplanety, jejichž hmotnost minimálně 5krát převyšuje hmotnost Země, a to na oběžné dráze, odpovídající vzdálenosti planety Merkur od Slunce.

Nové zařízení nazvané astro-comb, na jehož vývoji se podílí Chih-Hao Li s týmem spolupracovníků, bude schopné vypátrat u blízkých hvězd přítomnost planety velikosti Země na dráze, odpovídající vzdálenosti Země od Slunce. Bude využívat velmi krátké pulsy laserového záření o délce jedné femtosekundy (což je jedna milióntina miliardtiny sekundy) ve spojení s atomovými hodinami. Poskytne tak velmi přesný standard, který umožní mimořádně přesné určení radiální rychlosti hvězdy. Zařízení astro-comb může provádět měření s přesností jedna ku biliónu. To umožní zvýšit rozlišení metody, používané k určení odchylek v pohybu hvězdy přibližně 100krát, což již dovolí astronomům objevovat planety velikosti Země.

Prototyp zařízení astro-comb bude testován letos v létě na Mount Hopkins Observatory v Arizoně. Tyto testy budou využity k případnému zdokonalení konstrukce aparatury. Vylepšená verze zařízení astro-comb bude určena pod názvem New Earths Facility pro pozorování na Kanárských ostrovech. Jeho operační nasazení se očekává někdy kolem roku 2010.

Zdroj: www.cfa.harvard
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



18. vesmírný týden 2026

18. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 27. 4. do 3. 5. 2026. Měsíc bude v úplňku. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce se zvýšila. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) prošla zorným polem koronografů a zjasnila asi na 1 mag. V Polsku se díky českým astronomům podařilo nalézt železný meteorit z pádu výrazného bolidu 17. 4. Raketa New Glenn společnosti Blue Origin potřetí startovala a stejný první stupeň podruhé přistál, ale náklad nebyl dopraven. K ISS se přibližně po měsíci vydal další nákladní Progress. V roce 1006 byla v souhvězdí Vlka spatřena jasná supernova.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M 94

Messier 94 – Galaxia Mačacie oko Messier 94, známa aj ako NGC 4736, je špirálová galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 16 miliónov svetelných rokov a patrí medzi výrazné galaxie severnej jarnej oblohy. Objavil ju francúzsky astronóm Pierre Méchain v roku 1781 a krátko nato ju Charles Messier zaradil do svojho známeho katalógu. M94 je na prvý pohľad nápadná mimoriadne jasnou centrálnou oblasťou. Tá je obklopená vnútorným prstencom, v ktorom prebieha intenzívna tvorba nových hviezd. Na astrofotografii sa tieto aktívne oblasti prejavujú ako jemné červenkasté štruktúry, teda oblasti ionizovaného vodíka, kde mladé horúce hviezdy ožarujú okolitý plyn. Zaujímavá je aj slabšia vonkajšia oblasť galaxie. Staršie popisy ju často označovali ako vonkajší prstenec, no modernejšie pozorovania ukázali, že ide skôr o zložitejšiu štruktúru vonkajších špirálových ramien a aktívneho disku. Práve táto nenápadná, rozptýlená časť galaxie je na fotografii náročnejšia na zachytenie, pretože má veľmi nízku plošnú jasnosť a ľahko zaniká v pozadí oblohy. Jadro M94 je klasifikované ako LINER, teda oblasť s nízko ionizovanými emisnými čiarami. V centre galaxie sa nachádza aj supermasívna čierna diera s hmotnosťou približne 16 miliónov hmotností Slnka. M94 je preto zaujímavá nielen svojím vzhľadom, ale aj dynamikou centrálnej oblasti. Táto galaxia je výborným príkladom objektu, ktorý na prvý pohľad pôsobí pomerne jednoducho – ako jasné galaktické jadro obklopené hladkým diskom. Pri hlbšom pohľade sa však ukáže zložitejšia stavba: vnútorný hviezdotvorný prstenec, slabé vonkajšie ramená, jemný galaktický disk a množstvo vzdialených galaxií v pozadí. Práve tieto detaily robia z M94 veľmi zaujímavý cieľ pre astrofotografiu. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 150x180sec. R, 138x180sec. G, 138x180sec. B, 389x120sec. L, 98x600sec Halpha, 160x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 25.2. až 18.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »