Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Objev nových exoplanet

Objev nových exoplanet

gl436_planet.jpg
Astronomové oznámili objev dalších 28 nových exoplanet (extrasolárních planet), čímž jejich počet narostl na 236.

Vloni objevily mezinárodní týmy astronomů (California and Carnegie Planet Search team a Anglo-Australian Planet Search team) 37 substelárních objektů: 28 nových exoplanet, 7 hnědých trpaslíku a 2 objekty jsou na hranici – mohly by být buď velkou, plynnou planetou nebo malým hnědým trpaslíkem.

Jason Wright (University of California, Berkeley) sdělil, že výzkumné týmy jsou nyní mnohem pečlivější při analýzách hvězdných „kolísání“, což jim umožňuje objevit i slabé změny jasnosti mateřské hvězdy, způsobené menšími, blízkými nebo hmotnějšími, ale vzdálenějšími planetami.

Na 210. konferenci AAS v Honolulu (27. – 31. května 2007) Wright kromě informací o 37 nových substelárních objektech hovořil i o exoplanetách, objevených jeho týmem před dvěma lety.

Na základě tranzitu Michael Gillon (Liege University, Belgie) zpřesnil hmotnost exoplanety, která obíhá kolem červeného trpaslíka Gliese 436 (GJ 436). Se svou hmotností 22,4 hmotností Země je jen nepatrně větší než Neptun (hmotnost Neptuna je 17 hmotností Země). Vypočítal také její poloměr a hustotu. „Při hustotě 2 g/cm3 – dvojnásobek hustoty vody – se musí jednat z 50 % o horninu a z 50 % o vodu s malým množstvím vodíku a hélia,“ řekl Geoffrey Marcy (UC Berkeley). „Vnitřní struktura této planety je hybrid super-Země/Neptun, kamenné jádro obklopené dostatečným množstvím kapalné vody.“ Oběžná doba je velmi malá (2,6 dne), protože exoplaneta obíhá po excentrické dráze velmi blízko hvězdy Gliese 436 - jen 3% vzdálenosti Slunce-Země – která z ní dělá „horký Neptun“.

Mezi 28 nově objevenými exoplanetami jsou nejméně 4 vícenásobnými planetární systémy a u 3 hvězd bude kromě planety pravděpodobně i hnědý trpaslík. Podle Wrighta má nejméně 30% všech známých hvězd více než jednu planetu.

Přesto je těžší objevit menší planety a planety ve velké vzdálenosti od hvězdy. „Dostali jsme se do situace, jako kdybychom z dálky pozorovali naši vlastní Sluneční soustavu a viděli pouze Jupitera,“ říká Wright a poukázal na to, že Dopplerovská technika je nyní citlivá na hvězdné kolísání již od 1 m/s na rozdíl od 10 m/s před 15 lety.

Tři z nově objevených exoplanet obíhá kolem velkých hvězd, které jsou 1,6 až 1,9krát hmotnější než naše Slunce. John Asher Johnson (UC Berkeley) se soustředil na exoplanety u hmotných hvězd spektrální třídy A a F, jejichž hmotnosti jsou mezi 1,5 až 2,5 hmotnostmi Slunce. Planety u těchto hmotných hvězd je velmi nesnadné objevit, protože tyto hvězdy rotují rychle a mají pulsující atmosférou – vlastnosti, který mohou skrýt nebo předstírat signál od okolo obíhající planety.

Johnson zjistil, že planety se u hmotnějších hvězd nacházejí ve větších vzdálenostech od mateřské hvězdy. „Jen jedna z 9 exoplanet se nachází do 1 AU (150 mil. km) a žádná z nich není do 0,8 AU,“ sdělil. Šance, že obří exoplaneta jako Jupiter obíhání uvnitř 2 AU je 8,7% u hvězd mezi 1,3 až 2,0 hmotnostmi Slunce, 4% u hvězd podobných Slunci (0,7 až 1,3 hmotností Slunce) a 1,2% u hvězd spektrální třídy M (méně než 0,7 hmotností Slunce).

Velké planety jsou častější u hmotných hvězd, pravděpodobně proto, že tyto hvězdy na počátku formování měly v protoplanetárním disku mnohem více materiálu. Protože více planet bylo objeveno u „A hvězd“ („podobrů“), mělo by se vysvětlit, jestli větší oběžné dráhy jsou „výsledkem různých mechanismů formování a migrace planet v discích A hvězd nebo jsou důsledkem malého množství zkoumaných hmotných podobrů v současnosti“.

Astronomové pro hledání exoplanet používají dalekohledy na Lickově observatoři Kalifornské university a observatoři Keck na Havaji (California and Carnegie Planet Search team) a dalekohledy na Anglo-australské observatoři v Austrálii (Anglo-Australian Planet Search team). Společně tyto týmy objevily více než polovinu všech známých exoplanet.

Obrázek:
„Horký Neptun“ obíhá kolem rudého trpaslíka Gliese 436. Vpravo dole detail tranzitu. Umělecké zpracování na základě napozorovaných dat. Kredit: Lynette Cook

Zdroj: spaceflightnow.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi



19. vesmírný týden 2026

19. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 5. do 10. 5. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce je poměrně nízká. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) je nyní vidět z jižní polokoule. Startoval Falcon Heavy po více než roční odmlce. Družice Amazon Leo startovaly na Falconu 9 i Ariane 46. Před 65 lety se do kosmu podíval první Američan Alan Shepard.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1613

LDN 1613 – Kužeľová hmlovina v oblasti NGC 2264 LDN 1613, známa aj ako Kužeľová hmlovina, je tmavá absorpčná hmlovina v súhvezdí Jednorožec. Tvorí ju hustý oblak prachu a chladného molekulárneho plynu, ktorý sa premieta pred jasnejšiu emisnú hmlovinu v pozadí. Preto sa na snímkach javí ako tmavý kužeľ vystupujúci z červeno žiariaceho vodíka. Táto oblasť je súčasťou rozsiahleho komplexu NGC 2264, ktorý zahŕňa aj hviezdokopu Vianočný stromček, hmlovinu Líščia kožušina a mladé oblasti tvorby hviezd. Samotnú Kužeľovú hmlovinu objavil William Herschel 26. decembra 1785 a označil ju ako H V.27. Označenie LDN 1613 pochádza až z katalógu tmavých hmlovín Beverly T. Lyndsovej z roku 1962, zostaveného z fotografických platní Palomarského prehliadkového atlasu. Hmlovina sa nachádza približne 2 500 až 2 700 svetelných rokov od Zeme. Samotný tmavý stĺp má dĺžku približne 7 svetelných rokov, pričom širší komplex NGC 2264 zaberá na oblohe výrazne väčšiu oblasť. Zaujímavé je, že tvar kužeľa nie je náhodný. Vzniká pôsobením intenzívneho žiarenia a hviezdneho vetra mladých horúcich hviezd, ktoré postupne odfukujú a erodujú okolitý plyn. Hustejšie časti oblaku odolávajú dlhšie a vytvárajú tmavé stĺpy podobné známym Pilierom stvorenia v Orlej hmlovine. Vo vnútri takýchto oblastí sa môžu rodiť nové hviezdy a neskôr aj planetárne systémy. Na fotografii pekne vyniká kontrast medzi červeným svetlom ionizovaného vodíka, tmavými prachovými štruktúrami a modrastými reflexnými oblasťami, kde prach odráža svetlo mladých hviezd. Výsledkom je výrazná ukážka toho, ako mladé hviezdy nielen vznikajú z hmlovín, ale zároveň ich svojím žiarením postupne pretvárajú. Začal som fotiť objekt zimnej oblohy v pokročilom jarnom období, lebo som chcel otestovať SLOAN i" filter na vhodnom objekte. Hoci už podmienky neboli ideálne, ale aj tak som nazbieral aspoň trocha dát a toto z nich vyliezlo. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 33x180sec. R, 33x180sec. G, 33x180sec. B, 75x120sec. L, 56x600sec Halpha, 52x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 16.3. až 25.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »