Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Objev vznikající dvojice planetárních soustav

Objev vznikající dvojice planetárních soustav

Dvojice protoplanetárních disků označená 253-1536
Dvojice protoplanetárních disků označená 253-1536
V levé části obrázku je zachycen objekt 253-1536 na základě pozorování radioteleskopem SMA (Submillimeter Array) na vlnové délce 880 mikronů. Zřetelně se dají rozlišit dva disky, z nichž ten levý má hmotnost téměř 70krát převyšující hmotnost Jupiteru, zatímco hmotnost pravého (menšího) disku je asi 20 hmotností planety Jupiter. Pravá část obrázku byla pořízena ve viditelném světle kamerou na HST. Zatímco levý disk je na tomto snímku velmi tmavý, menší disk vpravo je skryt v pronikavé záři jasných hvězd.

Credit: University of Hawaii and Nathan Smith, University of California at Berkeley.

Astronomové havajské univerzity objevili dvojici odlišných hvězdných prachových disků, které obklopují dvě mladé hvězdy. Takovéto disky obvykle bývají předchůdci planetárních soustav. K jejich pozorování použili Rita Mann a Jonathan Williams soustavu radioteleskopů SMA na Mauna Kea (Havajské ostrovy).

Binární hvězdná soustava se skládá ze dvou hvězd připoutaných k sobě vzájemnou přitažlivostí, které navzájem obíhají kolem společného těžiště (gravitačního centra). Mnoho hvězd ve vesmíru vzniká právě ve dvojhvězdných soustavách. Pokud jsou obě hvězdy "pohostinné" ke vznikajícím planetám, zvyšuje to pravděpodobnost, že zde astronomové objeví planety podobné Zemi.

Tato dvojhvězdná soustava označená 253-1536 se stala prvním známým případem dvojice hvězd, pozorovaných ve viditelném světle, z nichž každá je obklopena diskem s dostatečnou hmotností na vznik planetární soustavy jako je ta naše. Nachází se ve vzdálenosti 1300 světelných roků od Země, v proslulé Mlhovině v Orionu (Orion Nebula).

Jeden z cirkumstelárních disků byl objeven na snímku pořízeném pomocí Hubblova kosmického dalekohledu HST, zatímco druhý disk byl ukrytý v pronikavém světle hvězd. HST spatřil pouze tmavý disk, takže množství přítomného materiálu a jeho způsobilost k formovaní planet nebyla známa, dokud tým astronomů Havajské univerzity nepoužil k pozorování radioteleskop SMA. "Radioteleskop SMA byl schopen pořídit snímky binární soustavy se stejným rozlišením jako HST, avšak v oboru extrémního infračerveného záření, v němž můžeme pozorovat záření přítomného prachu, spíše než odraz světla hvězdy," vysvětluje Rita Mann.

Obě hvězdy dělí od sebe vzdálenost pouze 400krát větší, než je vzdálenost Země od Slunce. Jeden kompletní oběh kolem společného těžiště by vykonaly za 4 500 roků, což na Zemi odpovídá přibližně zaznamenané historii lidstva. Obě hvězdy mají podstatně menší hmotnost než Slunce - pouze jednu třetinu jeho hmotnosti - a jsou podstatně chladnější a rovněž více zbarveny dočervena. Pokud bychom se dívali z povrchu budoucích planet v tomto systému, hvězdná "sousedka" by se jevila jako nejjasnější objekt na noční obloze, přibližně 1000krát jasnější než nejjasnější hvězda naší oblohy - Sírius. Planety obíhající kolem druhé hvězdy by byly pozorovatelné pouze dalekohledem nebo by byly v dosahu kosmických sond, pokud by zde existovala civilizace na stejné technické úrovni, jako je ta naše.

Označení poloh protoplanetárních disků 216-0939 a 253-1536 v Mlhovině v Orionu
Označení poloh protoplanetárních disků 216-0939 a 253-1536 v Mlhovině v Orionu
Pozorování pomocí radioteleskopu SMA odhalila přítomnost kontinua emise záření ze tří cirkumstelárních disků kolem mladých hvězd v souhvězdí Orion, které se nacházejí na obloze jen několik obloukových minut (což odpovídá přibližně 3 světelným rokům) severně od skupiny hvězd Trapez. Dva ze tří disků se nacházejí v binárním systému 253-1536. Disky 216-0939 a 253-1536a jsou vůbec nejhmotnější, jaké byly v Mlhovině v Orionu doposud objeveny. Hmotnost těchto prachových disků byla určena na základě jejich pozorované submilimetrové emise na 0,045 a 0,066 hmotnosti Slunce. Hmotnost disku 253-1536b byla odhadnuta na 0,018 hmotnosti Slunce. Objev tak hmotných disků a dvojhvězdné soustavy pomůže zlepšit naše znalosti o tom, jak častý je vznik planet v naší Galaxii a jaké je postavení naší Sluneční soustavy v tomto kontextu.

Zdroj: physorg.com a www.iop.org
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »