Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Objevena exoplaneta teplejší než většina hvězd

Objevena exoplaneta teplejší než většina hvězd

Exoplaneta KELT-9b je teplejší než spousta hvězd
Autor: Robert Hurt, NASA/JPL-Caltech

Svět exoplanet je opravdu velmi různorodý. Nově objevená planeta typu Jupitera je tak horká, že téměř popírá definici slova „planeta“. S denní teplotou 4 600 K (4 325 °C) je exoplaneta KELT-9b teplejší než většina hvězd. Je jen pouze o 925 °C studenější než povrch Slunce. V posledním čísle časopisu Nature a v prezentaci na jarním zasedání Americké astronomické společnosti (American Astronomical Society) mezinárodní výzkumný tým pod vedením astronomů z Ohio State University a Vanderbilt University popsal planetu s některými velmi neobvyklými vlastnostmi.

Jedná se o obří plynnou planetu s hmotností 2,8× převyšující hmotnost planety Jupiter ve Sluneční soustavě, avšak pouze s poloviční hustotou, protože extrémní záření mateřské hvězdy způsobilo, že její atmosféra je nafouklá jako balón. A protože je slapovými silami připoutána ke své hvězdě – má vázanou rotaci podobně jako Měsíc vůči Zemi – denní strana planety přivrácená ke hvězdě je neustále bombardována zářením. Důsledkem toho je tak vysoká teplota, že například molekuly vody, oxidu uhličitého a metanu zde nemohou vznikat.

Další zvláštností je fakt, že planeta neobíhá kolem hvězdy v rovině jejího rovníku, jak je běžné. V případě exoplanety KELT-9b se jedná o polární dráhu, kolmou na hvězdný rovník. Protože hvězda rotuje velmi rychle – jedna otočka jí trvá přibližně jeden den (Slunce rotuje na rovníku zhruba jednou za 25 dnů) – jeví se na pólech poněkud zploštělá.

Exoplaneta KELT-9b obíhá kolem hvězdy pojmenované KELT-9, která je více než dvakrát větší a téměř dvakrát teplejší než Slunce (zhruba 9 900 °C). Od Země je vzdálena 650 světelných roků a najdeme ji v souhvězdí Labutě. Keivan Stassun, profesor fyziky a astronomie na Vanderbilt University, který se podílel na studii podobně, jako Scott Gaudi, profesor astronomie na Ohio State University, prohlásili, že „hvězda KELT-9 vyzařuje velké množství ultrafialového záření, které může vést k celkovému vypaření planety. A nebo, pokud planeta typu plynného obra, jako KELT-9b, vlastní pevné kamenné jádro, jak předpokládají některé teorie, planeta může dospět až do stadia vzniku vyprahlého povrchu, jako má například Merkur.“

Tedy pokud hvězda nebude zvětšovat rozměry a nepohltí planetu dříve, „KELT-9 se bude zvětšovat a stane se rudým obrem přibližně za miliardu roků,“ říká Keivan Stassun. „Vyhlídky pro život na planetě KELT-9b nevypadají vůbec dobře.“

Fakt, že atmosféra planety je nepřetržitě bombardována vysokými dávkami ultrafialového záření, vede dokonce k tomu, že planeta ztrácí vypařováním postupně část materiálu, podobně jako kometa, doplňuje Scott Gaudi. Astronomové odhadují, že by se každou sekundu mohly z planety KELT-9b odpařit až desítky tisíc tun hmoty v důsledku vysoké teploty. Odhadem zhruba za 300 miliónů roků se planeta vypaří a pravděpodobně z ní zůstane pouze kamenné jádro.

A jak byla nová planeta objevena? V květnu a počátkem června 2016 astronomové použili dalekohled KELT-North na Winer Observatory v Arizoně a zaznamenali nepatrný pokles v jasnosti hvězdy – pouze zhruba kolem poloviny procenta – což naznačovalo, že planeta může procházet při svém oběhu před pozorovanou hvězdou (nastává tzv. tranzit). K poklesu jasnosti docházelo pravidelně každého 1,5 dne, což znamená, že jeden oběh kolem hvězdy (místní „rok“) absolvuje planeta právě za 1,5 dne ve vzdálenosti pouhých pěti miliónů kilometrů.

Dalekohled KELT-North Autor: KELT
Dalekohled KELT-North
Autor: KELT
Následná pozorování potvrdila, že planeta, která způsobuje pokles jasnosti mateřské hvězdy, patří mezi objekty označované astronomy jako „horký Jupiter“ – což je ideální typ planety pro pozorování dalekohledem KELT.

KELT je zkratka názvu Kilodegree Extremely Little Telescope. Astronomové z Ohio State University, Vanderbilt University a Lehigh University společně řídí dva dalekohledy KELT (jeden pro severní a druhý pro jižní oblohu) za účelem vyplnění mezery v dostupných technologiích pro pátrání po extrasolárních planetách (zkráceně exoplanetách). Většina dalekohledů je konstruována pro pozorování velmi slabých hvězd na malých částech oblohy při velmi vysokém rozlišení. Dalekohledy KELT naproti tomu pozorují milióny velmi jasných hvězd napříč velkou částí oblohy, i když s nízkým rozlišením.

Astronomové doufají v uskutečnění detailních pozorování exoplanety KELT-9b pomocí velkých dalekohledů včetně těch na oběžné dráze kolem Země, jako je například Spitzer Space Telescope, Hubble Space Telescope či později i James Webb Space Telescope. Pozorování pomocí HST jim dovolí například zjistit, zda planeta skutečně má „kometární ohon“ a umožní jim určit, jak dlouhou dobu bude ještě planeta přežívat při současných pekelných podmínkách.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] cfa.harvard.edu
[2] eos.org
[3] science20.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Dalekohled KELT, Exoplaneta KELT-9b


18. vesmírný týden 2026

18. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 27. 4. do 3. 5. 2026. Měsíc bude v úplňku. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce se zvýšila. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) prošla zorným polem koronografů a zjasnila asi na 1 mag. V Polsku se díky českým astronomům podařilo nalézt železný meteorit z pádu výrazného bolidu 17. 4. Raketa New Glenn společnosti Blue Origin potřetí startovala a stejný první stupeň podruhé přistál, ale náklad nebyl dopraven. K ISS se přibližně po měsíci vydal další nákladní Progress. V roce 1006 byla v souhvězdí Vlka spatřena jasná supernova.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M 94

Messier 94 – Galaxia Mačacie oko Messier 94, známa aj ako NGC 4736, je špirálová galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 16 miliónov svetelných rokov a patrí medzi výrazné galaxie severnej jarnej oblohy. Objavil ju francúzsky astronóm Pierre Méchain v roku 1781 a krátko nato ju Charles Messier zaradil do svojho známeho katalógu. M94 je na prvý pohľad nápadná mimoriadne jasnou centrálnou oblasťou. Tá je obklopená vnútorným prstencom, v ktorom prebieha intenzívna tvorba nových hviezd. Na astrofotografii sa tieto aktívne oblasti prejavujú ako jemné červenkasté štruktúry, teda oblasti ionizovaného vodíka, kde mladé horúce hviezdy ožarujú okolitý plyn. Zaujímavá je aj slabšia vonkajšia oblasť galaxie. Staršie popisy ju často označovali ako vonkajší prstenec, no modernejšie pozorovania ukázali, že ide skôr o zložitejšiu štruktúru vonkajších špirálových ramien a aktívneho disku. Práve táto nenápadná, rozptýlená časť galaxie je na fotografii náročnejšia na zachytenie, pretože má veľmi nízku plošnú jasnosť a ľahko zaniká v pozadí oblohy. Jadro M94 je klasifikované ako LINER, teda oblasť s nízko ionizovanými emisnými čiarami. V centre galaxie sa nachádza aj supermasívna čierna diera s hmotnosťou približne 16 miliónov hmotností Slnka. M94 je preto zaujímavá nielen svojím vzhľadom, ale aj dynamikou centrálnej oblasti. Táto galaxia je výborným príkladom objektu, ktorý na prvý pohľad pôsobí pomerne jednoducho – ako jasné galaktické jadro obklopené hladkým diskom. Pri hlbšom pohľade sa však ukáže zložitejšia stavba: vnútorný hviezdotvorný prstenec, slabé vonkajšie ramená, jemný galaktický disk a množstvo vzdialených galaxií v pozadí. Práve tieto detaily robia z M94 veľmi zaujímavý cieľ pre astrofotografiu. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 150x180sec. R, 138x180sec. G, 138x180sec. B, 389x120sec. L, 98x600sec Halpha, 160x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 25.2. až 18.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »