Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Objevena exoplaneta typu mega-země

Objevena exoplaneta typu mega-země

Představa exoplanety Kepler-10c Autor: David A. Aguilar (CfA)
Představa exoplanety Kepler-10c
Autor: David A. Aguilar (CfA)
Astronomové oznámili, že se jim podařilo objevit nový typ exoplanety – kamenné těleso o hmotnosti srovnatelné se 17násobkem hmotnosti Země. Teoretikové se domnívali, že takové planety nemohou vzniknout, protože jakékoliv tak robustní těleso by zachytilo plynný vodík z okolí během svého růstu a vytvořilo by obří plynnou planetu podobnou Jupiteru. Tato planeta je kamenným tělesem a je mnohem větší než doposud objevené „super-země“. Nově objevená exoplaneta dostala přídomek „mega-země“.

„Byli jsme velmi překvapeni, když jsme si uvědomili, co jsme vlastně objevili,“ říká astronom Xavier Dumusque, Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics (CfA), vedoucí analýzy dat a objevitel nové exoplanety.

„Toto je Godzilla mezi planetami podobnými Zemi,“ dodává Dimitar Sasselov, vědecký pracovník CfA, ředitel Harvard Origins of Life Initiative. „Avšak na rozdíl od tohoto monstra má planeta Kepler-10c pozitivní důsledky pro život.“

Nově objevená mega-země s názvem Kepler-10c obíhá kolem hvězdy podobné Slunci v periodě 45 dnů. Od Země je vzdálena 560 světelných roků a její poloha se promítá do souhvězdí Draka. V planetární soustavě se nachází ještě planeta Kepler-10b, která je pouze 3krát hmotnější než Země. Jeden oběh kolem mateřské hvězdy vykoná za 20 hodin. Vzhledem k malé vzdálenosti od hvězdy je její povrch zřejmě pokryt proudy lávy.

Exoplaneta Kepler-10c byla objevena pomocí kosmické observatoře Kepler. Ta pátrá po exoplanetách pomocí metody, která využívá tzv. tranzity, tj. přechody planet před mateřskou hvězdou. V okamžiku, kdy planeta zastíní hvězdu, dojde k nepatrnému – ale měřitelnému – poklesu jasnosti hvězdy. Na základě změřeného poklesu jasnosti mohou astronomové vypočítat průměr planety. Tato pozorování nám však neřeknou, zda se jedná o planetu kamennou či plynnou.

Bylo zjištěno, že průměr planety Kepler-10c zhruba 2,3krát převyšuje průměr Země. Z toho vyplývá, že spadá do kategorie planet označovaných jako „mini-neptun“, které jsou obklopeny hustou plynnou atmosférou.

Výzkumný tým následně použil přístroj HARPS-North na dalekohledu Telescopio Nazionale Galileo (TNG) na Kanárských ostrovech k určení hmotnosti planety Kepler-10c. Astronomové zjistili, že „váží“ 17krát více než Země – tedy mnohem více, než se očekávalo. Z toho vyplývá, že Kepler-10c musí být hustou kamennou exoplanetou nebo složenou z jiných pevných látek.

„Planeta Kepler-10c nemohla postupem času ztratit svoji atmosféru. Je dostatečně hmotná na to, aby si udržela vzdušný obal, pokud by jej vlastnila,“ vysvětluje Xavier Dumusque. „Musela se zformovat v podobě, v jaké ji pozorujeme dnes.“

Teorie vzniku planet jen obtížně vysvětlují, jak se mohlo tak velké kamenné těleso zformovat. Avšak nová pozorování naznačují, že se nejedná o případ ojedinělý.

Astronom Lars A. Buchhave (CfA) objevil korelaci mezi oběžnou periodou planety (dobou oběhu kolem hvězdy) a velikostí, při které se planeta mění z kamenné na plynnou. To znamená, že mohou být objeveny další mega-země, až „lovci exoplanet“ rozšíří pozorovatelská data k delším oběžným periodám exoplanet.

Zjištění, že planeta Kepler-10c je ve skutečnosti mega-země, má také hluboký dopad na historii vesmíru a pravděpodobnost výskytu života. Stáří hvězdy Kepler-10 je přibližně 11 miliard roků, což znamená, že vznikla méně než 3 miliardy roků po velkém třesku.

Mladý vesmír však obsahoval pouze vodík a hélium. Těžké prvky potřebné ke zrodu kamenných planet, jako je křemík a železo, mohly být vytvořeny v nitrech prvních generací hvězd. Když tyto hvězdy explodovaly, rozptýlily klíčové ingredience po okolním vesmíru, odkud mohly být využity při vzniku pozdějších generací hvězd a planet.

Tento proces mohl trvat miliardy roků. Avšak exoplaneta Kepler-10c ukazuje, že vesmír byl schopen vytvořit tak obrovská kamenná tělesa dokonce v době, kdy ještě těžké prvky byly nedostatkovým zbožím.

„Objev exoplanety Kepler-10c naznačuje, že kamenné planety mohly vznikat mnohem dříve, než jsme si donedávna představovali. A jestliže mohly vznikat kamenná tělesa, mohl vzniknout i život,“ dodává Dimitar Sasselov.

Tento výzkum naznačuje, že astronomové nemohou opomíjet staré hvězdy při pátrání po exoplanetách podobných Zemi. A pokud i staré hvězdy mohou hostit planety typu Země, pak máme ještě větší šanci vypátrat obyvatelné planety v blízkém vesmírném okolí.

Zdroj: www.cfa.harvard.edu a kepler.nasa.gov
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »