Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Planeta u tří sluncí

Planeta u tří sluncí

Exoplaneta v trojhvězdném systému Gliese 667
Exoplaneta v trojhvězdném systému Gliese 667
Ještě donedávna byli astronomové skeptičtí při úvahách, zda mohou existovat planety ve vícenásobných hvězdných soustavách. Předpokládalo se, že neustále se měnící gravitační síly by nakonec vedly k vyvržení planet mimo planetární systém. Avšak navzdory všem pochybnostem astronomové objevili několik planet právě v takovýchto hvězdných soustavách. Nedávno astronomové oznámili objev planety v systému trojnásobné hvězdné soustavy (trojhvězdy) HD 132563.

Detekce nové planety byla výsledkem komplexního výzkumu trojnásobného hvězdného systému, který probíhal více jak 10 let. Dvě hlavní hvězdy, které jsou součástí celého systému, jsou co do hmotnosti podobné Slunci, ačkoliv obsahují poněkud méně "kovů". Navzájem kolem sebe obíhají ve vzdálenosti zhruba 400 AU. Hlavní hvězda s označením HD 132563A je sama o sobě rovněž dvojhvězdou. Tato skutečnost nebyla dříve známa; informoval o tom tým italských astronomů pod vedením Silvano Desidera z astronomické observatoře v Padově (Itálie). Průvodce hvězdy HD 132563A byl objeven pomocí spektroskopické metody. Jedná se o hvězdu s poloviční hmotností než Slunce, která kolem hvězdy "A" oběhne jednou za 15 let po dráze s excentricitou 0,65.

Nově objevená planeta obíhá kolem druhé hlavní hvězdy s označením HD 132563B a exoplaneta tudíž obdržela označení HD 132563B b. Hmotnost nově objevené exoplanety 1,5krát převyšuje hmotnost Jupiteru, kolem mateřské hvězdy obíhá v průměrné vzdálenosti 2,6 AU, a to po protáhlé eliptické dráze s excentricitou 0,22. Jeden oběh vykoná za 4,2 roku.

Exoplaneta v trojhvězdném systému HD 132563B
Exoplaneta v trojhvězdném systému HD 132563B
Společně s objevem této exoplanety dosáhl celkový počet známých planet mimo Sluneční soustavu, obíhajících kolem vícenásobných hvězdných soustav, čísla 8. Ačkoliv se zatím jedná o malý počet, na jehož základě nemůžeme zatím formulovat žádné závěry, zdá se, že planety mohou v určitém období vývoje obíhat ve větším množství i v systému trojhvězdy. Stáří hvězdného systému se odhaduje na 1 až 3 miliardy roků, a to na základě intenzity hvězdné aktivity a množství lithia v atmosféře hvězdy (jeho obsah s časem klesá). Avšak porovnání hmotnosti a svítivosti s časovým vývojem napovídá, že stáří hvězdy může být až 5 miliard roků (což je nepatrně více než stáří Slunce). Znamená to rovněž, že se jedná o dynamicky velmi stabilní systém.

Kromě toho na základě známých 8 systémů se astronomové rovněž domnívají, že planety v okolí podobně vzdálených složek vícenásobných systémů mohou být docela běžné. Planety mohou obíhat kolem jedné či obou složek dvojhvězdy, které jsou od sebe dostatečně vzdáleny, podobně jako kolem osamělé hvězdy.

Soustava se nachází v souhvězdí Vozky, ve vzdálenosti přibližně 312 světelných roků od Země.

V úvodu článku je ilustrační obrázek, představující exoplanetu v soustavě trojhvězdy Gliese 667.

Zdroj: www.universetoday
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



37. vesmírný týden 2024

37. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 9. do 15. 9. 2024. Měsíc na večerní obloze dorůstá k první čtvrti. Večer se jen opravdu velmi nízko u obzoru schovává jasná Venuše, celou noc je viditelný Saturn, v druhé polovině noci Mars a Jupiter. Ráno za svítání lze spatřit ještě Merkur. Aktivita Slunce zůstává zvýšená a silné erupce nastaly i na odvrácené polokouli, tak uvidíme, co zde bude, až se skvrny natočí k nám. Kosmická loď Starliner se v bezpilotním režimu odpojila od ISS a přistála úspěšně zpátky na Zemi. Očekáváme start mise Polaris Dawn a Sojuzu k ISS. Před 50 lety byl objeven Jupiterův měsíc Leda.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Slunce

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2024 obdržel snímek „Slunce“, jehož autorem je Jakub Lieder.   Známe jej všichni. Ráno, zosobněné bohem Slunce Heliem, vyráží se svým spřežením od východu na západ a přináší Zemi blahodárné světlo. Na západě se jeho koně napojí a napasou a

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 7293 Helix

Slimák alebo NGC 7293 alebo Helix je najbližšia a súčasne aj najjasnejšia planetárna hmlovina, ktorá sa nachádza v súhvezdí Vodnár. Patrí medzi najznámejšie planetárne hmloviny. Hmlovina Slimák je od Zeme vzdialená približne 650 svetelných rokov. Vznikla asi pre 25 000 rokmi a rozpína sa rýchlosťou 24 km/s. Vďaka svojej jasnosti 7,3 magnitúdy a priemeru približne 15 oblúkových minút je ľahko pozorovateľná pomocou ďalekohľadu (binokuláru). Je tiež veľmi vďačným objektom amatérskych pozorovaní. Je to naša najbližšia a súčasne (napriek NGC označeniu) najjasnejšia planetárna hmlovina na oblohe. Je to tiež najrozľahlejšia hmlovinou na oblohe, ale to je skôr nevýhoda, pretože to znamená, že napriek veľkej celkovej magnitúde má malú plošnú jasnosť. Z tohto dôvodu ju neobjavil Herschel a nie je zaznamenaná ani v Messierovom katalógu. Jej skutočný priemer je asi 1,5 svetelného roka a vznikla asi pred 25 000 rokmi odhodením horných vrstiev atmosféry materskej hviezdy. Jadro hviezdy sa zmenilo na bieleho trpaslíka s povrchovou teplotou 130 000 °C a zdanlivou jasnosťou 13,3 mag. V dôsledku vysokej teploty je jeho žiarenie prevažne ultrafialové a možno ho vidieť len silným ďalekohľadom. Biely trpaslík osvetľuje svoje odvrhnuté obálky, samotnú hmlovinu, ktorá sa rozpína rýchlosťou 24 km/s. Kedysi bola táto hmlovina hviezdou podobnou nášmu Slnku – pohľad do hmloviny Helix nám odkrýva našu veľmi vzdialenú budúcnosť. V tejto hmlovine, ale aj v mnohých iných, sa nachádzajú podivuhodné útvary nazývané kometárne uzly. Boli prvýkrát pozorované v roku 1996 práve v hmlovine Slimák. Vzhľadom pripomínajú kométy, ale sú neporovnateľne väčších rozmerov. Iba samotné ich hlavy dosahujú dvakrát väčší rozmer ako má slnečná sústava. Chvosty smerujúce radiálne od centrálnej hviezdy sú až 100-krát dlhšie ako priemer Slnečnej sústavy. Rozpínajú sa rýchlosťou 10 km/s. Hoci so skutočnými kométami nemajú nič spoločné, možno aspoň časť ich hmoty pochádza z Oortovho oblaku komét materskej hviezdy, ktorý sa v záverečnej etape jej vývoja vyparil. Tieto podivuhodné útvary pravdepodobne vznikli prienikom horúcejšej obálky vyvrhnutej materskou hviezdou neskôr s chladnejšou, skôr vyvrhnutou obálkou. Pri strete sa obálky rozpadli na fragmenty a utvorili útvary podobné kométam. Nie je vylúčené, že prachové častice kometárnych uzlov sa postupne zlepia a utvoria kompaktné ľadové telesá podobné Plutu. Je to snímok, ktorý bol naozajstnou výzvou. Táto hmlovina je v našej geografickej polohe extrémne nízko nad obzorom. To malo za následok veľké problémy s ostrením, pointáciu a svetelným smogom. Kvôli tomu som takmer 2/3 záberov musel vyhodiť. Som rád že sa to aspoň ako-tak podarilo.... Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader MPCC Mark III komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filte, Hutech IDAS NB3 filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 159x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 79x360 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, 66x360 sec. + 39x600sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Hutech IDAS NB3, master bias, 450 flats, master darks, master darkflats 20.7. až 9.9.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »