Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Planety zemského typu mohou být běžné

Planety zemského typu mohou být běžné

W. M. Keck Observatory (Mauna Kea, Havajské ostrovy)
W. M. Keck Observatory (Mauna Kea, Havajské ostrovy)
Přibližně jedna ze čtyř hvězd podobných Slunci může vlastnit planety podobné velikosti, jako je naše Země. Vyplývá to z nových výzkumů uskutečněných NASA a University of California. Tato studie je nejrozsáhlejším a nejdetailnějším "sčítáním planet" podle jejich hlavní charakteristiky.

Astronomové k tomu použili dalekohledy na W. M. Keck Observatory (Havajské ostrovy), pomocí nichž po dobu 5 let pátrali v okolí 166 hvězd podobných Slunci po exoplanetách různých velikostí, v rozsahu od 3 do 1000 hmotností Země. Všechny tyto planety, zahrnuté do studie, obíhají blízko svých mateřských hvězd. Výsledky pozorování ukazují na větší počet menších než velkých planet, z čehož vyplývá, že malé planety existují v naší Galaxii ve větší míře.

"Studovali jsme exoplanety široké škály hmotností - podobně jako při počítání balvanů, kamenů či oblázků v kaňonu - a objevili jsme více kamenů než balvanů a více oblázků než kamenů. Naše pozemní technologie nám nedovoluje pozorovat ´zrníčka písku´, tj. planety velikosti Země, můžeme však odhadnout jejich počet," říká Andrew Howard (University of California, Berkeley), hlavní autor nové studie. "Planety velikosti Země jsou v naší Galaxii jako zrníčka písku rozsypaná na pláži - jsou zkrátka všude."

Práce byla publikována 29. října 2010 v časopise Science.

Vědci jsou toho názoru, že obyvatelné planety mohou být ve vesmíru běžné. Tato předpokládaná Zemi podobná tělesa mohou obíhat kolem mateřských hvězd ve větších vzdálenostech, kde mohou existovat příznivé podmínky pro výskyt života. Astronomická družice NASA s názvem Kepler je zaměřena také na hledání planet v okolí hvězd podobných Slunci a předpokládá se, že objeví první Zemi podobné planety v příštích několika letech.

Na základě svých výzkumů rozdělili astronomové planety do pěti skupin v rozmezí do 1000 hmotností Země, kolem tří hmotností Jupiteru a dále klesající až na hmotnost 3krát převyšující hmotnost Země. Výzkum byl omezen na planety obíhající blízko mateřských hvězd - do 0,25 AU, tj. čtvrtiny vzdálenosti Země od Slunce.

Předpokládaný počet exoplanet u hvězd podobných Slunci
Předpokládaný počet exoplanet u hvězd podobných Slunci
Zřetelný trend ukázal následující data: menší planety převyšují svým počtem ty větší. Pouze 1,6 % hvězd spadá do kategorie, která by mohla vlastnit obří planety obíhající v jejich blízkosti. Jedná se o 3 skupiny planet s vysokou hmotností, tj. exoplanety srovnatelné se Saturnem či Jupiterem a výše. Přibližně 6,5 % hvězd pravděpodobně vlastní planety středních hmotností, v rozmezí 10 až 30 hmotností Země - tj. planety velikosti Uranu či Neptunu. A 11,8 % hvězd může mít kolem sebe tzv. super-Země, jejichž hmotnosti maximálně 10krát převyšují hmotnost naší planety.

"V průběhu formování planet se malá tělesa podobná planetkám a kometám slepovaly dohromady, až nakonec dorostly na velikost Země a více. Ne všechny planety se zvětšovaly až na velikost obřích planet, jako je Saturn či Jupiter," říká Howard. "Je přirozené, že část těchto stavebních bloků - malé planety - zůstala v tomto procesu ve velikosti Země."

Astronomové extrapolovali tento výzkum a vypočítali, že 23 % Slunci podobných hvězd v naší Galaxii dokonce vlastní planety velikosti Země, obíhající v horké zóně v blízkosti hvězd. "To je statistický výsledek roků práce lovců exoplanet," dodává Marcy. "Data nám říkají, že v naší Galaxii, která obsahuje zhruba 200 miliard hvězd, může existoval až 46 miliard planet velikosti Země, a to ještě nepočítáme planety srovnatelné s velikostí Země, které obíhají kolem hvězd ve větší vzdálenosti, v tzv. zóně života."

Nalezená data jsou klíčem ke zjištění nejpravděpodobnějších teorií vzniku planet. Současné modely předpovídají planetární "poušť" v oblasti horkých zón v blízkosti hvězd nebo pokles v počtu planet s hmotnostmi menšími než 30 hmotností Země. Tyto relativně prázdné oblasti se vynořily jako důsledek faktu, že většina planet vznikla v chladných vnějších oblastech planetárních soustav a předpokládalo se, že pouze obří planety migrovaly ve značném počtu do vnitřních (horkých) oblastí v blízkosti hvězd. Nové studie ukazují nadbytek blízkých malých planet tam, kde teorie předpovídaly jejich vzácnost.

"Jsme blízko pochopení počtu planet velikosti Země v planetárních soustavách u blízkých hvězd," říká Mario R. Perez (NASA). "Tato práce je součástí klíčového vědeckého programu NASA, která vybízí astronomy k vytváření nových teorií objasňujících význam a dopad těchto posledních objevů."

Zdroj: www.nasa.gov
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC3718

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2025 obdržel snímek „NGC 3718“, jehož autorem je astrofotograf Zdenek Vojč   12. dubna 1789 namířil astronom William Herschel svůj dalekohled směrem k souhvězdí Velké medvědice a objevil zde mimo jiné mlhavý obláček galaxie NGC 3718. Téměř přesně 236

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »